Jednoho zvláštního rána, které mě probudilo zářivými paprsky jsem dostal obrovskou chuť na malou snídani. Nelenil jsem tedy a vyrazil po schodech směrem k Velké síni. Tak jako každé ráno jsem odebral několik různých novin a hledal nějaký zvláštní článek. Našel jsem ho až ve výtisku Welských novin. Zde bylo velkými písmeny psáno: „Mudlové v kouzelnickém světě“.
Článek byl o císaři Rudolfu II. a jeho alchymistech. Rozhodl jsem se tedy, že se posadím ke knížkám a najdu někoho, kdo bude v mudlovském světě známý, ale nikdo nebude vědět, že je kouzelník. Nakonec jsem ho našel.
Píše se asi rok 3000 před Kristem a na území dnešního Egypta se rodí chlapec z kouzelnické rodiny. Na kouzlení je to nešika, ale vše se snaží dohonit svou pílí a chytrostí. Opravdu se snaží, ale jeho nešikovnost mu přináší velké problémy. Například v šestnácti ho málem sežrala Úzkošupina Zelená, když se ji snažil ochočit (Dnes je to vyhynulý druh ještěra, který podle znalců měřil 8 metrů a jeho šupiny se leskly ve slunci jako kupa smaragdů), což se mu nakonec povedlo. Chlapec se stal třicetiletým mužem zajímajícím se o astrologii a runy. Ani neměl ponětí, že se jeho život brzy od základů změní. Nevíme jakého měsíce či dne se důležitá událost stala, protože písemné prameny to neříkají. Pravdou je, že se tehdy učil kouzlo přeměňující ho v Ibise. Při jeho šikovnosti mu však zbylo tělo lidské. V tu chvíli ho spatřil král Menej se svojí družinou sluhů, když si vykračoval na procházce. Hned se ptal kdo je a co tu dělá. Kouzelníka nenapadla jiná věc než lhát (paměťová kouzla totiž neuměl a Egypťani moc nedbali na to, že někdo kouzlí). Pověděl tedy, že je bůh hvězd Thovt přicházející za králem s přáním dobrého dne i noci. Menj se zarazil. Nechtěl však přiznat, že nezná nějakého boha a tak pozval muže s hlavou Ibise na svůj hrad. Nejdříve Thovt odmítl, ale nakonec přijal.
^ Vyobrazení Thovta na Egyptských nástěnných malbách.
Podle knížek byl přiveden do velkého paláce a na stůl před něj vložily sloužící hory nejlepšího jídla. Kouzelník byl vším fascinován a začal zobákem jíst (stále měl svoji nedokonalou podobu). Najedl se dosyta a když byl na odchodu zeptal se krále jestli ho může nějak odměnit za jeho pohostinnost. Menej přikývl a pověděl mu, že má velice těžký soud dvou šlechticů, který nedokáže rozlousknout. Thovt mu slíbil pomoc a vydal se domů, kde se připravil na další den.
Vysvitlo slunce a před stolcem krále Meneje později zvaného jako Narmer stál soudce Thovt, dva šlechtici a lid, který chtěl vědět jak vše dopadne. Kouzelník poručil oboum šlechticům vypovědět co se stalo a kdo je v právu. Oba výklady byli stejné. Rozhodl se tedy, že to vyřeší po svém. Nechal přinést váhy na které položil kámen, jenž večer zaklel. Hornina měla tu zvláštní moc, že pokud člověk na vahách zalhal, stíhl. První ze šlechticů se dal do vypravování příběhu aniž by se váhy pohnuly. Thovt se bál, že je něco špatně, ale nakonec pozval i druhého šlechtice. V polovině jeho vyprávění však byl kámen těžší než člověk. Kouzelník tedy prohlásil muže za podvodníka a biřici chytli lháře. V tom se však ozval děsivý křik. Po cestě si to štrádovala Thovtova Úzkošupina Zelená. Historikové jsou toho názoru, že měla hlad. Začala hrozná panika a lidé se rozběhali na všechny strany. Jen provinilý šlechtic v domnění, že se tím zachrání se vrhl do útoku proti bestii. Nebylo mu to nic platné. Ještěrka ho zďobla jako malinu a majitele této bytosti čekalo další vysvětlování.
Nevymyslel si tedy nic neobvyklého. Prohlásil, že tato bytost je vyslána z podsvětí, aby jedla ty, jenž nejsou čistého srdce. Menej se podivil a poprosil Thovta, aby mu pomáhal s vyslancem smrti při těžkých soudech. Ač nerad kouzelník přijal a stal se dobrým přítelem Narmera, který nechával soudy v jeho provedení kreslit na zdi pyramidy a psát na staré pergameny. Až když byl Thovt na smrtelné posteli, řekl králi pravdu ukazujíce mu svoji tvář. Jako díky za přátelství mu daroval destičku s magickým symboly. Den na to zemřel. Menej až do konce svých dní se snažil naučit symboly a zjistit co znamenají. Nikdy se mu to nepodařilo a pravdu o spravedlivém bohu si bere do hrobu.
O deset let později nachází destičky nějaký mudla, který je toho názoru, že jde o písmo bohů. Snaží se ho rozluštit. Na jeho práci brzy pracují další lidé. Tak vzniká klínové písmo.
Toto byl starý příběh o člověku, který se zapsal do obou dějin. Byla to náhoda. Náhody však provázejí celý náš život není-liž pravda.
Tykyen S. Roovelt, Zmijozel
Tagy: Egypt, historie, mudla, soud, spravedlnost