Bradavičník

Letos na Apríla si z nás profesoři opravdu jak se patří vystřelili. Pro ty, kterým ta velká bžunda unikla, nabízíme malý výcuc.

Hned z rána měli obyvatelé hradu možnost spatřit pergamen oznamující, že se ředitelem školy stává Sir Thomas Stanley (nechtějte po nás, abychom vypisovali všechna jeho přízviska – na to je škoda inkoustu, a s tím musíme tak jako tak šetřit). Dosavadní ředitel, velectěný pan Michael Y. Lobber odtáhnul do prčic, bez slziček a salvy. Ještě před tím ale přiznal, že o místo ředitele se hrála partička vrchcábů a „Stanlík“ se tam v žádném případě nedostal nějakou nečestnou objímací a líbací cestou.

Jako první krok hodný ředitele školy sir Stanley převedl 3000 bodů (slovy trojka se třema nulama) od Havraspáru ke Zmijozelu, coby bratrskou výpomoc. Což o to, o body jde jen málokomu (ehm ehm) a Mrzimoru byla alespoň dopřána radost ze třetí příčky v bodování. V Havraspárské společenské místnosti vzniklo slzavé jezero. Některá Havráňata se v tento apokalyptický den rozhodla vystrčit nos ze společenské místnosti (a těm ostatním k podvečeru nic jiného nezbylo, ale o tom až později) a zavítat do Velké síně. Jednou z nich byla Mara Jade Viessman, která tráví nad úkoly tolik času, až jí i sir Stanley dává z úkolů vynikající, protože mu, chudákovi, nic jiného nezbude.

Co Stanley nechtěl, Mara svého oblíbence potkala. V klidu si hověl na svém ředitelském křesle a se samolibým úšklebkem sledoval Velkou síň, a když mu oči spočinuly na Maře, bez váhání jí učinil velkorysou nabídku členství v zelené koleji. Mara, jakožto uvědomělá havranka, zapochybovala o duševním zdraví dotyčného a nabídku velice bryskně odmítla se slovy, že takovou vědomostní převahu by ani Zmijozel nemusel unést. A nemluvě o tom, jak moc by to bylo nefér vůči ostatním kolejím.

Na místě je říci, že mnoha z nás se ráno nedostalo pohledu do kalendáře, a že „mrtvolu v čele školy“, jak situaci označil jeden z hradních duchů, brala valná většina hradu naprosto vážně. Že jde s největší pravděpodobností o Aprílový žertík došlo některým až po té, co Lucia zcela s dramatickým výrazem tváří prohlásila, že oblíbený pan profesor Grey je bankovní lupič a chce s paní profesorkou alMearovou uniknout na Bahamy. Tam ji chce pojmout za manželku a mít s ní velký dům a kupu dětí. Přitom by jim profesor Goldhair dělal šoféra a madam Essauir uklízečku a pro zábavu by chovali krokodýly.

Po gratulační sově z Ministerstva kouzel a rozkošném pugétu (Že ho raději nedali nám! Pan profesor jistě krásu pečlivě vybrané kytice neumí toliko ocenit!) už ve Velké síni začaly praskat nervy. Nejmenovaný student žluté barvy se dokonce odhodlal k hodu mandarinkou. Náš skromný názor je, že by s tím mohl jet na olympiádu! Ovšem mandarinkové hody teprve začínaly. Stanleyho hůlka neomylně našla cíl svého hněvu, jehož hlavu přeměnila na obří mandarinku. Ta zanedlouho explozí rozšířila blahodárný vitamín C na hábity všech studentů a podpořila tak jejich zdraví. A pak že profesor Stanley myslí jen na sebe!

Po chutné mandarinkové stravě se Velkou síní prohnala smršť chlebíčků a bůh ví čeho ještě, co tak anarchisticky ladění studenti vezmou do ruky. Profesor-ředitel Stanley lamentoval nad tím nepořádkem, zažíval duševní kolaps a poslal si poslušného zeleného ocáska do ředitelny pro jakýsi byrokratický štempl. Podle očitých svědků se ocásek celou cestu vrtěl blahem. Informace, že Stanleymu olíznul podrážku, není potvrzena. Poté, jako správný hrdina, z boje vyděšeně zmizel; nejspíše pro lahvinku Ogdenské.

Do Velké síně se vrátil o chvíli později, nesen profesorem Duncanem a prefektem Tarkinem.

V čele tohoto minimálně velmi komického průvodu kráčela další z jeho stoupenců – profesorka Renawalti. A ještě k tomu mlátila holí o zem, aby je snad náhodou někdo nepřeslechl. Když se konečně dostali až k profesorskému stolu, Stanley zahájil svůj proslov, cituji:
„My, Thomas I., z moci ministerské jmenovaný ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, ředitel Zmijozelské kapituly, etc., etc., tímto o své vlastní vůli oznamujeme, vyhlašujeme a nařizujeme nový pořádek všech věcí kolejních. Předně ustanovujeme, aby navždy byla zrušena a zničena všeliká a jakákoliv kolej Havraspárská. Veškeré majetky, hmotné i nehmotné, zdejší i jinozemské Koleji mrzimorské tímto předáváme, včetně veškerých bodů, kterých se zrušující se kolej domohla.“
Studentům popadali čelisti a vyvalily se oči. A modří již balili kufry na Sibiř. Ale Stanley nelítostně pokračoval: „Po zralém uvážení a úplném poznání z veškeré moci nejvyšší mně svěřené tuto jmenovanou kolej zrušujeme a potlačujeme a odstraňujeme vůbec a zvláště všechny její studenty v kterémkoliv ročníku se nacházejíce tímto mezi studenty bez kolejní příslušnosti přesouváme. Tak budiž rozhodnuto. Fines acat, fortis veritas.“
A bylo to. Velkou síní zavládla tma, během níž zmizel havraspárský kolejní stůl, modrá ze studentských hábitů i z hradu celkem a bývalí modří studenti měli být na noc vyhnáni do nováčkovské ubytovny v Prasinkách. Místo stolu zbyla ve Velké síni jen hromada šedých polštářů, do které se psychicky vyčerpaná a zmatená svalila nyní již bezkolejní prefektka, Lucia Lex Liu. Cestou mlela něco o prodávání bot a o tom, jakou má radost, že už nemusí nic dělat.

Havraspárští se oprávněně bouřili; copak je tohle možné? Copak to může Stanleymu projít?

Chvíli se zdálo, že situaci vyřeší profesor Goldhair, který dramaticky vstoupil do síně v doprovodu Drusily Addams a Alen King. Všichni byli válečně pomalovaní a ozbrojení. Profesor Goldhair svíral v rukou obrovský obouruční meč hodný Williama Wallace a Alen kopii Nebelvírovi zbraně a Drusila elegantní kord. Když prošli přes celou síň, profesor Goldhair namířil hrot meče na Stanleyho řka svůj stručný požadavek: „Chci tvůj majetek, tvůj život, tvé tituly a tenhle hrad.“ A na rozhodnou poznámku Rodrigueze, který se k triu neohroženě připojil, profesor Goldhair připojil požadavek k navrácení slečny Lektro; bývalé havraspárské studentky a možnábudoucí sirovy manželky (Co na něm, u Merlina, vidí?!). Tou dobou již „říďa“ potřeboval přebalit a uklidnit a rychle se jal vyjednávání. Jen aby mu náhodou někdo neublížil. Zprvu vypadal profesor Goldhair, že nabídku přijme, ale pak obratně máchl mečem a – dramatická pauza – Stanleyho hlava ladně letěla vzduchem, až přistála na stříbrném tácu na stole profesorů. A škola měla druhého ředitele v jediný den – toho silnějšího (a nesenilního).

Goldhair se zachoval jako pravý válečník a zabavil všechny zbylé body pro Nebelvír. Válečná kořist je hold válečná kořist. A schválil zrušení Havraspáru s tím, že je to jediná rozumná věc, kterou Stanley kdy udělal. Zrádce bídný. Havraspárští zacílili své pomstychtivé plány na nový objekt.

Jenže k čemu by Lukasovi W. Goldhairovi osobně byly body pro Nebelvír nebo zrušený Havraspár – po tom elegantním seku potřeboval dojít také nějakých těch požitků, a proto pozval profesorky Renawalti a Essauir do svého harému. Madam Essauir se ale odmítla stát jednou z mnoha. Proto profesor Goldhair jmenoval svými zástupkyněmi Alen King (která dostala na starost likvidaci profesora Alvaréze) a Drusilu Addams – ta si směla vzít hlavu exředitele Stanleyho jako suvenýr z bitvy. Profesor Stanley dostal slíbený stříbrný podstavec. Poté ředitel Goldhair zmizel s madam Essauir neznámo kam.

Co se týče kolejních ředitelů – Zmijozelskou hlavounkou se stala Susanne Nightingale, které bylo zelené křesílko slíbeno již předcházejícím ředitelem. Nebelvírské dostala Drusila Addams. Ta si vesele povídala s hlavou a okázale ignorovala pokusy studentů hlavu z podnosu ukrást a vrátit zpět k tělu.

Havraspárští propadli zoufalství, a jelikož jim už nezáleželo na ničem, rozhodli se uskutečnit svůj tajný plán – vytopit zmijozelské sklepení! Více se o celé akci dočtete v článku Havraspárské bloudění sklepením.

Po hodné chvíli se profesorka Essauir vrátila zpět do Velké síně – značně neupravená – se slovy, že pan ředitel je indisponován a pověřil vedením školy jí. Můžeme se jen dohadovat, co se v ředitelně vlastně dělo.

Ale to už hradem vládl večer, studenti polehávali po stolech, zmoženi vším tím dobrodružstvím, profesoři usnuli ještě před večerníčkem … když tu dveře Velké síně rozrazila modrá jiskra naděje – kapitánka modrých bludišťáků Ayana Black! Udělala na všechny ty nezbedníky nezbedné tytyty, čímž je maximálně vystrašila. Následně začala hradem šířit (s podporou svých následovníků) ortodoxní Rowenismus a obarvovat hrad na modro. Prohlášení Velké dubnové Havraspárské revoluce přikládáme k nahlédnutí:

Dne prvého čtvrtého měsíce byla svržena nadvláda odporných barev a nastolen mír a klid barvy nejkrásnější – modré.
A toto bylo provedeno z důvodu stresu, kterým zde všichni procházíme a již ho nejsme schopni zvládat! Dnešní nepřátelské a válečné výpady jsou toho důkazem. Však kolik barevných kamenů bylo dnes otlučeno! A chceme snad být takto necitelní k matce přírodě, která nám kameny stvořila svou mocnou silou? Je to necitelné!

Ptáte se, proč zrovna modrá? Jistě nechceme utlačovat jiné barvy a rozhodně neříkáme, že jsou špatné (žádný barvismus MY nepodporujeme!). Ale jak víte, je odbornými studiemi dokázáno, že modrá uklidňuje naši mysl a tělo a příznivě působí na naše smysly. A to je přesně to, co ve zdejším stresovém prostředí potřebujeme. Chceme šířit lásku a přátelství a nikoliv nenávist, proto obraťme své unavené zraky k modré a využijme její blahodárné účinky.

Další doporučení:
Jste profesor? Chcete se zlepšit v rétorice? Není nic jednoduššího, i k tomu má Liga Lásky řešení!
Alespoň třikrát denně opakujte tuto větu: „Deset bodů Havraspáru‘ Účinek zaručen již po týdnu užívání!

Máte stále temnou mysl a nedokážete se odpoutat od myšlenek k sebevraždě? Možná vyznáváte špatnou víru! Samozřejmě nechceme nikoho nutit rušit své tradice, ale je to možnost přestoupit na Rowenismus, který se stává velice populárním ve světě. První návštěva chrámu je zdarma, tak se přijďte nezávazně zeptat do kabinetu slečny Blue (dříve známé jako Ayana Black).

Dne následujícího se vše vrátilo do normálu, jako ostatně každého druhého dubna. Ale ruku na srdce: Chovejme se k sobě dobře, bratři a sestry. Neb jediná nás vede, jediná dává světlo naším dnům a smysl našemu bytí … Au! Proč mne bijete?

Sepsala Lucia Lex Liu s výrazným přispěním Kiary Krover a Mary Jade Viessman.

Tagy: apríl, duchové, Havraspár, historie, kronika, kultura, Lukas W. Goldhair, mandarinka, příběh, profesor, profesoři, Stanley, Zmijozel, zoufalství

10x Komentováno