Bradavičník

Bylo to hrozné, i tak děsivý duch měl sám nahnáno! Přiletěl do síně a v očích měl smrt, nedalo se s ním normálně mluvit. Z jeho zmatených slov šlo jen těžko vyčíst, co za stvůrnost ho asi mohlo vyděsit. Kdyby mohl znovu umřít, asi by už chytl infarkt. Šílená hysterie a panika se roznášela po síni jako mor. Váš Velkolepý reportér Vindict Veneas byl však u toho.

Vletěl do síně jako černý přízrak, vždycky mi spíš připomínal vránu. Nic víc o této tajemné vráně vlastně říct nemohu, ani jméno jsem z něho nikdy nedokázal vypáčit.

Vskutku velký chaos začal v síni roznášet tento bezejmenný duch. Nebylo divu, když sám vypadal vždy dosti děsivě. Jeho roztrhaný černý hábit a rozcuchané vlasy z něj už tak dělalo něco, z čeho se vám jen od pohledu naježí všechny chlupy po těle.

Teď byl ale on ten, který se klepal strachy jak nahatý pudl. Co mohlo vyděsit něco už tak děsivého?

Začal nám postupně vykoktávat, jak vlastně vypadá ta hrůzná bestie v prvním patře, lačnící po jeho průsvitné krvi, co si prý za svou kořist vybrala právě jeho, a měl jen štěstí, že vůbec unikl z jejích spárů.

Vražedný pohled a drápy jako břitvy. Zubů ostrých plnou hubu.

Taky ze sebe vykoktal, že to je zrzavé a leze po čtyřech. Popisoval to jako nějakou šelmu dravou a zákeřnou, která rozsápe každého, koho spatří.

Já však byl docela skeptický. Proč by se měl vlastně duch bát, když znovu umřít nemůže? Třeba se tu jen zdržel nějaký Leprikón, nebo zrzavá a čtyřnohá může být i naše Lottka když zas zakopne a začne hledat brýle. Rozhodl jsem se konat a vydal se do prvního patra vstříc osudu.

Duch však začal hysterčit a stejně tak i celá půlka lidí v síni, která už byla z toho všeho na omdlení. Jen pro upřesnění, ta půlka síně se jmenovala Ennie a druhá půlka jsem byl já. Prý mě tam čeká jen strašlivá smrt. Já sice nechci umřít mladý, ale stejně tak se nestanu strašpytlem.

I když se mě duch snažil pořád urputně zastavit, jeho slova byla pro moji tvrdohlavost vzduchem, stejně jako jeho nehmotné tělo v mé cestě. Utekl jsem těm srababům co mě chtěli zastavit a nahoře jsem se konečně potkal tváří v tvář té Zrzavé zrůdnosti.

Koukalo tam na mě malé zrzavé koťátko, co se jaksi zaběhlo.

Tady vidíte, že není hold vše takové, jak se zdá.

Vindict Velkoodvážný Veneas

Tagy: duch, kotě, obluda, strach, strašidelnost

9x Komentováno