Bradavičník

Proč si myslím že máme těžký život? Vždyť co nám chybí? Máme pořád ještě volno, výuka je v nedohlednu, spousta zábavy…

Ale všechno má rub a líc. Mám sice mlhavý dojem, že letošní prváci jsou více rozjívení než je zdrávo, ale možná se jen nudí. Někteří sice věnují čas a energii soutěžím, ale co dál? Takže tráví, a samozřejmě i ti starší studenti, čas venku. Je ještě pěkně, proč to nevyužít. Nic proti tomu, když nikdo nebude padat ze sakury… a když na procházce nenarazíte na černého psa, který se rozhodně nechce mazlit. Moje malá havraspárská kamarádka Cathy se s ním setkala u jezera.

Seděla ráno pod sakurou, ještě s dalším havraspárským prvákem Dariem a povídali si. Nejprve se tam objevil veliký havran, o němž už nyní víme, že je vlastně profesor Yssilon. Pak se z křoví vynořil ten pes a zaútočil nejdřív na havrana. Cathy ho okřikla, chtěla chránit nebohého opeřence, ale to neměla dělat. Pes se otočil k ní, zavrčel, vycenil zuby a chtěl ji napadnout. Cathy přišel na pomoc Harry Glester, který pohotově vytáhl hůlku. Ovšem předběhl ho havran – sedl si psovi na hřbet a ten se uklidnil. Tím to mohlo skončit, kdyby Adam Rukert v panice psa nevylekal, ten i s havranem na hřbetě utekl do Zapovězeného lesa. Za nějakou dobu se objevil havran poškrábaný, trousící pírka a bez psa.

Člověk by myslel, že pes zůstane v lese, ale kdepak. Objevil se téhož večera. Zrovna jsme na nádvoří řešili nedobrovolnou kašnovou koupel již zmíněné Cat a Alexe, Lexe nebo něco na ten způsob. Tyhle dva vodníky jsem nahnala do hradu převléknout se do suchého, potom jsme s Harrym zpovídali dva kluky, kteří se tam poprali..ale ani tím to neskončilo. Jeden z nich se vydal k jezeru, ale za chvíli byl zpět s tím, že je tam ten pes. Já to tedy nejdřív považovala za vtip…nakonec jsme se tam vydali. Naštěstí už tam byl profesor Yssilon a ochránil prváky, kteří tam byli. Pes byl kouzlem spoután a posléze v poklidu odveden pryč. Tím by nerváky mohly skončit, ale to by nebyly naše Bradavice. Koneckonců, co je pro nás pes, že ano? Nic nového…

Nová ovšem byla kontrola přímo z ministerstva, prý mají na srdci čistotu hradu. Spíš mi to připadá – a ne jen mě – že nás chtěli připravit o nervy. Co jsem se doslechla (to byste nevěřili, co se po hradě povídá) tak vlezli všude, do všeho strkali nosy, všechno si psali a všem lezli na nervy. Prý dokonce ošmatlávali jídlo v síni, no kdo to pak má jíst?! Já jsem na vlastní oči viděla, jak jeden z nich podváděl – z původně čisté vody v kašně udělal špinavou a měl radost, že „našel“ závadu. Měl z toho takovou radost, že přestal dávat pozor, spadl mu blok do kašny a on, jak ho chtěl vylovit, tam spadl taky. A to nás ještě obvinil, že za to můžeme my, no chápete to?

Večer jsem si naivně myslela, že se v klidu najím. CHYBA! Z jídla mě vyrušil šéfouřada, který chodil síní a kladl otázky. Snažil se ignorovat profesorku Weasley, ale to tvrdě narazil. Došlo k několika nehodám, při nichž byli šéfouřada a jeho poskok, ehm tedy pomocník nedopatřením politi kakaem a džusem. Nakonec místo skupinky studentů, které chtěli jako „svědky“ pro jakýsi zápis odvedli jen pár. Já tedy nejdřív dojedla večeři, ale jak známo…novináři by měli být v obraze, takže jsem se vydala za nimi. Naskytl se mi obraz bídy a utrpení – dívčí umyvárna zdemolovaná, vytopená, všichni přítomní zmáchaní a dokonce se jedna studentka zranila. To už profesorce opravdu došla trpělivost a vykázala ty inkousty ven. Škoda, že nešli do toho bludiště…

Tímto s radostí oznamuji, že oni pánové již opustili náš hrad a my se můžeme obávat jen obvyklých netvorů.

Tagy: drama, havran, hygiena, kontrola, ministerstvo, pes

5x Komentováno