Bradavičník

Září se nám přesouvá k říjnu, čtyřbarevné kamínky v bodovačkách létají nahoru a dolů, prváčci se mezi sebou pošťuchují … a v některých rodinných kruzích to nepěkně skřípe. To poslední si přečtěte ještě jednou. Jo, jsou věci, do kterých nám nic není, ale – přiznejte se, v kom z Vás má úvodní slova nevyvolala alespoň špetku zvědavosti? Zvlášť, když jde o tak oblíbeného profesora.

Jednoho pěkného, poměrně slunečného dne (i když, možná šlo o večer, nejsem si tím moc jistá, u „zrození“ jsem výjimečně nebyla) se v hlavičce 11ti leté holčičky zrodil nápad. Nápad, vyrážející spoustě lidem, kteří byli svědky, dech. Nápad, jenž mou maličkost opravdu ohromil a jsem ráda, že jsem to mohla vidět. – O co jde?

Nebelvírská Emma. Modrooká tmavovláska, kterou už musel potkat téměř každý. Děvčátko s nevinným výrazem, plnou pusou nevhodných poznámek a hlavně se strýčkem, jehož postavení ve škole ji otevírá spoustu možností. Ano, řada z Vás už jistě tuší, na koho jsem se zaměřila tentokrát. Nejde o nikoho jiného než o samotnou neteř „Péti Géni“. Vskutku dojemné, k jakým rodinným setkáním ve zdejších prostorách dochází. Po seznámení s touto roztomilou holčičkou ale nevím, koho více litovat. Mého nezdvořilého profesora nebo to problematické a drzé děcko? Tak, či tak, zpět k věci. To malé a jistě velmi nebojácné stvoření napadl doopravdy přímo geniální plán! Smekám, opravdu.

Viděli jste před pár dny Sakuru? Ten údajně nikdy neodkvétající strom s růžovými květy? Ne? Na vlastní oči jsem TO viděla, když jsem kráčela se svou kamarádkou Agnes k jezeru. Bylo to tam! Od nejníže rostoucích větví až po ty nahoře – samé pánské trenky velikosti XXL! Modré, žluté, růžové, proužkované, kostičkované … a úplně nahoře, jako špička na vánočním stromku, se v lehkém podzimním vánku vlnila černá pánská tanga! Pro samé spodní prádlo nebylo pomal vidět na chudinku Sakuru. Z toho, co jsem zaslechla, šlo o pokus, zda ony kousky Gerhardsenova šatníku donutí ten nebohý strom, aby přestal kvést. Slyšela jsem také, že šlo o překvapení pro „strýčka Petera“. Tak Vám nevím. Stejně bych řekla, že se malá nebelvírská a větší mrzimorská (o té později) musely prostě předvést coby začínající rebelky. Z mého pohledu šlo ale o velice vtipnou podívanou!

Ještě vtipnější však bylo, když to viděl sám Géňa. Snad jen díky Teddymu jsem se zrovna potloukala kolem. Jeho výraz by se dal nazvat jakkoliv, nadšení z něj ale nesršelo. Abych nezapomněla dodat – do celé akce byla namočena i mrzimorská druhačka, nově jmenovaná prefektka, kterou její kolejní nehezky seřval. Chudinka, musela to celé sundat. To by to ale nebyly Bradavice, žé, kdyby všechno proběhlo v klidu, takže se to ani tentokrát neobešlo bez řady nešťastných náhod. Namočené trencle, „topící se“ pachatelky, vystresovaná Saya a naštvaný Géňa. Co víc si přát?

Musím se však zastat dívek. Copak je jejich vina, že si pan profesor neumí zamykat své věci? A že se nad tyto dětské neplechy nedokáže povznést? Není! Nemá učit v Bradavicích, když je takový bručoun. Toť můj skromný názor. Závěrem bych dodala takovou, pro Géňu jistě nepříjemnou, věc. A totiž, že ačkoliv se s Agnes snažili, aby bylo sesbíráno vše, stejně jeden kousek schází. Stále. Černá tanga s iniciály P. L. G. Prý vzpomínka na dávné doby, jak hlásá poznámka na nástěnce inzerátů. To jistě! Je docela škoda, že se pan profesor odmítá k celé věci vyjadřovat. Hrozná škoda. Moc. Mimochodem, pokud máte nějaké informace ohledně onoho oblíbeného spodního prádla, neváhejte a navštivte mé pracovní místo v redakci Bradavičníku. Odměna Vás nemine … Nebudeme přeci otravovat už tak zaměstnaného člověka, no ne? Však já mu to pak všechno vyřídím …

Vaše všudypřítomná Jenny!

Tagy: Gerhardsen, sakura, trencle, vtípek

10x Komentováno