Snad každý si v poslední době povzdechl před zavřenými dveřmi sekretariátu školu. Jaké ale bylo překvapení prvních „šťastlivců“, když se ze zvyku opřeli o dveře a ty je pustily dál.
Ano. Pochopili jste správně. Sekretariát otevřel dveře a začal zápis, shon po chybějících učebnicích a pomůckách a pobíhání mezi sekretariátem a Lokovými krámy, případně sovincem, abychom se stihli zapsat dříve, než budou místa v námi vytoužených předmětech obsazena. Studenti se postupně trousí na první hodiny a pracují na prvních úkolech. Opravdu neuvěřitelné… Jak málo stačí k tomu, aby se atmosféra na hradě tak změnila. Z téměř prázdninové atmosféry se pomalu ale jistě začíná stávat stres z nahromaděných úkolů, raního vstávání a v případě prváků i z případného bloudění mezi učebnami.
Letošní výběr předmětů je opravdu bohatý. Velmi slibně vypadá nový předmět, respektive seminář pod vedením profesora Nicolsburga – Lektvary pro všechny chvíle. Jenom nevím, jak si pan profesor hodlá poradit s velmi rozdílným stupněm znalostí lektvarů, když je tento seminář přístupný od druhého ročníku. Většina ostatních předmětů jsou stálice v rozvrzích mladších i starších. Snad jen ještě Paranormální jevy pod vedením profesorky Carolan rozčeří to, nač jsme zvyklí.
Je to s podivem, ale i přes to, kolik je nás, studentů, na hradě, když jsem objevila probíhající zápis, nemusela jsem čekat nijak dlouho a srazila jsem se ve dveřích pouze se svým bratrem a to když jsem odcházela a jenom proto, že jsem ho potkala, když jsem byla dokupovat v Lokových krámech. Vlastně, dotáhl i sestřenku, která by jinak zabloudila a nejspíš by si předměty zapisovala až o Vánocích.
Jestli ještě nejste zapsaní alespoň na povinné minimum předmětů, radila bych vám, abyste to co nejdřív napravili, protože by se vám později mohlo stát, že nenajdete místo, nebo místo bude, ale nesplníte požadavky pro ukončení předmětu a pak budete řešit problém zvaný opakování ročníku. A když říkám, že je to problém, pak mi věřte. Nejenomže po druhém opakování si musíte složitě žádat o výjimku o třetí opakování a visí nad vámi velice reálná hrozba vyloučení, ale kdo by chtěl chodit do třídy s někým, kdo je o dva roky mladší? Je sice pravda, že si tak prodloužíme dětství a mládí, kdy za nás mají zodpovědnost profesoři, ale pak se může stát, že než dostudujeme, bude nás učit někdo, kdo je mladší než my. A jakožto profesora jej budeme muset poslouchat…
Takže, šup šup směr sekretariát, zapsat se a hurá do hodin, knihovny a nedat úkolům šanci!
Tagy: studenti
15 října, 2010 at 02:23
Koukám, že všichni radši mlčí 😀 No já se jim nedivím, takové nezdravé nadšení…Nicméně článek je moc pěkný :,) A k obsahu radši pomlčím, snad jen „Válka byla započata!“ 😎