Onehdá se mi přihodila taková podivná věc. Obědvala jsem si spokojeně ve Velké síni, když tu se ke mě snesla sova, taková bílá byla, ale celá umouněná od sazí a začala do mě klovat. Nejdříve jsem si myslela, že mi nese nějakou zprávu z domova, to by podle těch sazí i sedělo. Brzy jsem však přišla na to, že u nožky žádný dopis uvázaný nemá. Jenže, co potom tedy mohla chtít?
Napadaly mne různé teorie, jako to, že se třeba ztratila při cestě do sovince, nebo že po mě chce, abych někomu napsala dopis a ona tak zahnala nudu všedního dne. A třeba je to zvěromág, který se z nějakých nejasných důvodů nemůže proměnit zpět na člověka. Všechny tyto dohady však byly vyvráceny hned po tom, co jsem jí podala soví tyčinku. Jednoduše ji snědla a odletěla. To je drzost, co? Nevychovanější sovu jsem ještě neviděla. Kdyby alespoň zahoukala na důkaz poděkování, ale to ona ne. Akorát vám zanese oběd peřím. Proto si ve vašem vlastním zájmu dávejte na sovy pozor. Až za vámi přiletí a budou na vás koukat těma svýma kulatýma očičkama nebo vás dokonce začnou klovat, ne že jim něco dáte! Jsou to mistrině vyděračky. Dnes to je soví tyčinka, zítra galeon, za týden vás přivedou na ulici!
Pak tu také máme možnost, že jsou u nás sovy nedostatečně krmeny. V takovémhle případě by bylo občasné přikrmování sovými pamlsky na místě. Tohle ovšem není potvrzené a já bych sázela spíše na prví možnost. Takže dokud sovám někdo pořádně nevysvětlí, že si nemají brát věci od cizích lidí, (což je ostatně pravda, co kdyby je někdo uspal a unesl?) ruce od nich pryč!
12 února, 2011 at 20:26
Čí to byla sova, Bonnie? 😀