Potřebovali jste někdy ošetřit nějaké zranění, nebo jste byli „pouze“ jeho žáky?
Uvažovali jste o něm pouze jako o profesorovi, či jste si položili filozofickou otázku co je vlastně zač?
Víte, já jsem si ji položila a má zvědavost mi nedala spát, dokud jsem na ni nedostala odpověď.
Madames et monsieurs, dovolte mi, abych Vám představila podrobněji profesora Daniela Redcocka.
„Byla jednou jedna malá zvědavá holčička, jež se zamilovala do staršího chlapce, který ji naučil obarvovat medvídkovi oči na černo a jehož nejmilejším místem byla ošetřovna s bílými postelemi.“
Ano, i tak nějak by se dal napsat úvod tohoto článku. Teddyžel žijeme v době, kde pohádky jsou pouze záchvěvy minulosti a krutá realita nepodporuje fantazírování. I tak je část toho úryvku pravdivá…
… Nervózně jsem si ohryzávala nehty a přešlapovala z jedné nohy na druhou. Kouřící konvici v levé ruce jsem přes všechnu tu nervozitu ani necítila, což je, ze zpětného hlediska opravdu potěšující okolnost. Po mém stydlivém zaklepání se ozval rozhodný mladý hlas vyzívající mě ku vstupu. Počáteční „šimrání motýlků v žaludku“ odeznělo v okamžení, když jsem překročila práh jeho pracovny. Omamná vůně čerstvě uvařené kávy, teplo krbu a vlídná atmosféra mě téměř jako mávnutím kouzelného proutku dokázala odpoutat se od strachu a nervozity a povzbudit.
Usadil mě do velkého koženého křesla a po nalití mého úžasného borůvkového čaje, jež byl označen za vynikající, jsem vytáhla blok, tužku a se samolibým úsměvem jsem položila první otázku.
Určitě víte, že je zde na škole spousta studentů, která vás příliš nezná. Jak byste se ve zkratce charakterizoval?
Jak bych se popsal? Myslím si, že jsem člověk obětavý, který se snaží studentům přiblížit a stát se jejich kamarádem. Vím, pořád je tu ona hranice profesor-student, ale přesto jsem člověk, jenž se snaží porozumět a chápat okolí. Jinak miluji legraci a sám si občas připadám jako komik. Takže kdybych to vzal ve zkratce, jsem shovívavý, obětavý komik.
Co vás do Bradavic přivedlo? V jakých předmětech Vás můžou studenti potkat?
Abych to vzal od začátku, jsem lékokouzelník a pracuji u Sv.Munga. Před deseti lety jsem dostal nabídku od Bradavické školy, jestli bych nechtěl vyučovat léčitelství. Samozřejmě bylo to moc lákavé a já jsem člověk, který má rád nové věci, takže jsem si řekl, že to zkusím. Tak jsem se dostal do Bradavic, učil jsem zde mnoho předmětů, mudlovské léčitelství, kouzelnické léčitelství, nějaké semináře a nyní tento rok vyučuji přeměňování, které učím už pátým rokem. A k tomu ještě jsem tento rok opět dostal jednu třídu základů kouzelnického léčitelství.
Jak se vám tady líbí? Kromě přeměňování jste učil, nebo učíte nepříliš…jak bych to řekla…kouzelnické vědy, jestli mi rozumíte. Dokonce jsou více mudlovské, než kouzelnické. Nesetkal jste se s nějakým nepříjemným chováním ze strany kolegů, nebo naopak jste sehraný tým?
Na škole se mi velmi líbí, je tu skvělý kolektiv profesorů a studentů. Nemohu si stěžovat, jsem opravdu rád, že jsem dostal možnost tady pracovat. (usměje se při vyndávání skořicového doutníčku od slečny Proserpiny)Víte, já jsem studoval i mudlovskou školu a to lékařskou. Zde na škole je to mudlovské léčitelství, čili ano některé předměty jsou spíše mudlovské, které jsem učil nebo učím. A nesetkal jsem se z žádným kolegou, se kterým bych si nějak nepadl do noty, spíše jsme, jak jste řekla, sehraný tým.
Koho mi to jenom připomíná…Máte nějakého oblíbeného kolegu, nebo kolegyni? Učarovala Vás nějaká profesorka, nebo snad Vaše pomocnice na ošetřovně?
Ale tak určitě, mezi profesory mám mnoho oblíbených kolegů, například profesor Petrov, to je dobrý kolega a vlastně i můj bývalý student, kterého jsem učil. Nebo Sir Thomas Stanley. A mezi profesorkami samozřejmě slečna Chapmanová, s níž si velice rozumím. (Šibalsky se pousměje a zapálí si doutníček) Doufám, že Vám to nevadí? A kdo mně učaroval? Opět budu jmenovat slečnu Chapmanovou.
Netušila jsem, že Vy a slečna Chapmanová…Alespoň máte velmi chytrou a vtipnou dámu. Jaká je Vaše oblíbená kniha, ať trošku přejdeme na jiné téma?
Ne, jsme jenom přátelé. Je opravdu milá a hodná, moc si spolu rozumíme (zakucká se z toho všeho, co z toho vzniklo.)Moje oblíbená kniha? Toť je velice lehké, Bajky Barda Beedleho.
Skořicový doutník, n´est-ce pas? Její vůně mi vždy připomene Vánoce. Mimochodem máte rád Vánoce?
Miluji Vánoce, ba co víc já je zbožňuji! Je to moc krásný svátek plný pohody, lásky a hřejivého pocitu. Víte, kdyby byly Vánoce celý rok, tak celou dobu chodím ve svém Santa Claus obleku. Jsem blázen, já vím, ale v bláznovství se skrývá krása.
Zatím vím, že máte rád Vánoce, Bajky barda Beedleho a pámpresorku Chapmanovou. Co dál máte ještě rád? Studenti rádi vědí, co má jejich profesor rád z důvodů, jaké vám snad nemusím vysvětlovat.
Také mám rád dobrodružství a určitě mám rád, když studenti odevzdávají úkoly. (lehce si odkašle) Ale miluji mnoho věcí: jídlo, skvělé pití, konkrétně pak Whiskey a dobré víno. Taky mám rád vážnou hudbu a miluji cestování.
Po vydání tohoto rozhovoru čekejte spoustu Whiskey a bonboniér…Úplatky za neodevzdané úkoly. Co máte na hradě nejraději?
Na hradě? (dlouze se zamyslí) Jeho kouzlo. Vím, že se nacházíme v kouzelnickém světě, ale mám na mysli to kouzlo, jak se zde zastaví čas a vše prožíváme intenzivněji, než v mudlovském světě. Celkově nelze náš hrad nemilovat.
Následující část probíhala na ošetřovně, jelikož měl pan profesor Redcock službu, kterou nešlo přeložit. Možná mě právě nepříliš vlídná atmosféra bílých postelí a charakteristického pachu ošetřovny ovlivnila v pokládání trošku psychologických otázek.
Představte si možnost, že byste náhle dostal nabídku stát se ředitelem této školy. Přijal byste, nebo byste funkci odmítl?
No, jak se to vezme…Kdyby mi to místo bylo nabídnuto, samozřejmě bych se ptal proč zrovna já, když je na hradě tolik jiných profesorů, kteří by toto místo mohli zaujmout. Ale pokud by nebylo nazbyt, moc rád bych místo ředitele školy přijmul, protože mám tuto školu rád a moc rád bych dělal ředitele tak skvělé škole.
Kdybyste měl na výběr stát se zvěromágem a musel jste se rozhodnout mezi medvědem a králíkem. Vybral byste si medvěda?
Ne nevybral, víte medvěd je možná šelma, která je nebezpečná, ale králík je vychytralé zvíře, bystré a rychle jednající. Má odpověď zní ne, nevybral bych si medvěda.
Čekala jsem takovou odpověď. Inu, když už jsme na té ošetřovně, povězte mi, jaký byl nejhorší úraz, který jste ošetřoval? Mimochodem, jak to bylo s tou záhadnou infekcí, která se rozšířila minulý rok po celé škole?
Nejhorší úraz tady na ošetřovně…tak ono je to různé, ale nejhorší byla jedna kletba, asi před rokem. Byl to jeden mladík a ta kletba byla jedna z těch horších. Ona infekce se ještě řeší, pořád ještě nevíme, co přesně za infekci to bylo.
Žijete opravdu dobrodružným životem, o tom není zbytí. Jen mě tak napadlo, uvažujete do budoucnosti, že se usadíte a založíte rodinu? Přece jenom trávíte celé dny mezi dětmi, tak jestli uvažujete o pořízení vlastního, nebo naopak máte dětí až pokrk.
(začne se smát) Je pravda, že člověk, který pracuje s dětmi, se moc do té rodiny nehrne. Ale určitě se chci usadit a založit si rodinu, samozřejmě s tím, že budu stále pracovat i na škole.
Tak. Na co se vás mám dále zeptat? Máte nějaké velké tajemství, o které se chcete se mnou podělit?
Tajemství. (zlehka se ke mně nakloní a zašeptá mi do ucha) Miluji strašně sladké. (smích)
Vážně? A jaké máte nejraději? Čokoládu, nebo bonbony? Nebo snad zákusky?
Je to pravda, miluju strašně cukroví a bonbony, ale nepohrdnu ani čokoládou anebo sladkým dortem.
Vy jste studoval tady v Bradavicích? Před těmi mnoha lety…
Ano, studoval jsem v Bradavicích a chodil jsem do Havraspáru. Moc rád na ten čas vzpomínám, byly to skvělé časy plné zábavy, ale i učení.
To jste mi neměl říkat, my zmijozelští je moc nemáme rádi, i když mají dobré muffiny. Víte co by ale naše čtenáře mohlo zajímat? Jaký je váš běžný den. Co děláte když vstanete, co snídáte a tak.
Můj běžný den? No, tak já většinou ráno vstanu, jdu si zaběhat, pak si udělám šálek kávy a posnídám nějaké to pečivo. Většinou to stíhám jen tak tak na nějakou vyučovací hodinu. Přes den také opravuju úkoly, nebo jsem na ošetřovně. Během dne také píšu mnoho sov ke Sv. Mungovi, kde pracuji. Pak většinou oběd. Zase nějaká ta volná hodina kdy zajdu ven.
Co říkáte na náš školní časopis? Hrůza, že? (Neskalpujte mě, ale jenom jsem interpretovala názor pár studentů.)
Já mám rád všechny školní časopisy, člověk se pak dozví věci, které mu uniknou, ale v podstatě se dozvídá i věci o člověku, který do toho časopisu píše. Takže bych to řekl takto: jsem rád, že je tolik časopisů, které se dají číst a ten váš mezi ně rozhodně patří.
To je skvělé slyšet. Poslední dobou o našem školním časopisu slyším pochybovačné řeči, což mě jako redaktorku hrozně štve. A co se tohohle čaje týče, nemusíte jej už pít. Jeho kouzlo je známé jenom pár lidem a naštěstí já ho vím. Tenhle čaj jsem nevybrala jen tak náhodou. Nechám Vás hádat, protože je to poměrně jednoduché a pevně věřím, že na to rychle přijdete.
Jelikož se vyznám v bylinách a lektvarech jako lékokouzelník, řekl bych, že je v něm kapka nějakého mluvného lektvaru. U mě to však není potřeba, jelikož jsem sám od sebe dost upovídaný. (smích)
Už Vás nebudu dlouho zatěžovat. Co byste vzkázal našim čtenářům a co byste popřál našemu časopisu? Je to taková klasická otázka, ale je mou povinností ji položit.
Takže, Vašim čtenářům bych vzkázal, aby byli věrni Vašemu časopisu, jelikož má skvělé redaktory. A Vašemu časopisu mnoho úspěchu a spoustu čtenářů (lehký úsměv). No nic, budu se muset vzdálit. Děkuji Vám za společnost a za tak příjemné povídaní.
Pane pámpresore, celým svým srdcem Vám děkuji za rozhovor a doufám, že se spolu ještě někdy potkáme. Doufám, že ne jako pacientka a lékař, nýbrž jako téměř přátelé, mohu-li vás za něj považovat.
Samozřejmě jako přátelé, přeji Vám hezký večer a brzy na shledanou.
Zazvonil konec a pohádky je konec! Nebojte se ošetřovny a už vůbec ne pámpresora Redcocka!
PS: Kdyby vám vrtalo hlavou ono slovo „pámpresor“, věřte, že je to pouze mé označení pro profesory
9 ledna, 2013 at 22:51
Krásný rozhovor 🙂