Zase nastaly halloweenské svátky. Já si řekla, že bych mohla taky jednou za čas vytáhnout paty a zajít na nějakou tu akci a když jsem se tam už dostala, proč o tom nenapsat, že? Ale jelikož jsem si sebou nikdy nevzala blok, protože jsem tušila, že se tam nebudu jenom flákat a zapisovat, psala jsem to z toho, co jsem si zapamatovala, tudíž se za případné nesrovnalosti omlouvám.
Masky
První akce, která měla studentům zpříjemnit tyto svátky se konala 17.10. od 18:00 hodin v klubovně, byla jí výroba masek…
Nevím, jestli začínala přesně, protože já taky nechodím zrovna včas, ale asi ano. Tuto akci vedli Matt F. MacKenna (prefekt zmijozelské koleje) a James Hroozley (primus mrzimorské koleje). Jako tradičně jsme si museli vzít fólii, nůžky, brčko a jakousi hmotu, o který ani nevím jak se jmenuje a asi ani vědět nechci. Já osobně jsem se ze začátku moc neúčastnila, přeci jenom jsou každý rok stejné akce, tudíž jsem věděla, jak bude probíhat. Ale studenti, co jsou na hradě poprvé, přeci o těch akcích vědět nemohou a podle mě se pořádají hlavně pro ně, pro seznámení se s novými lidmi a pro změnu jejich každodenního života.
Když jsme si vzali potřebné věci od vedoucích akce, samozřejmě po rozdělení do dvojic, měli jsme si najít místo, kde je spousta prostoru. Jeden ze dvojice si měl lehnout na zem a ten druhý měl předně poslouchat. Dejme tomu, že osoba ležící na zemi bude „x“ a ta sedící bude „y“. Y si měl vzít brčko a udělat nůžkami dírku do fólie. Potom to měl podat i s prostrčeným brčkem x a ten si brčko dát do pusy, což mu mělo umožnit dýchání, když už si položil tu fólii na obličej. Důležité bylo, ujistit se, jestli vaše oběť dýchá. Když ano, mohli jste začít pracovat a pokud ne, museli jste to předělat. Dalším krokem k výrobě masky bylo napatlání té divné hmoty na fólii, kterou měla osoba x na obličeji. Pokud jste zamýšleli, aby vaše maska hezky vypadala, bylo důležité všechno rovnoměrně rozetřít a rozprostřít. Nakonec kouzlem Asiusvysušit masku, přičemž měla ztvrdnout, tedy vyschnout. Některým, kteří jej ještě neuměli se muselo pomáhat, ale někteří to uměli. (Třeba jako já!)
Já jsem sice nic nedělala, ale po chvilce přemlouvání jsem nakonec dostala svoji oběť, kterou byl zmijozelský prefekt. Bez nějakých větších problémů jsem úspěšně napatlala na fólii onu hmotu a později vysušila kouzlem. Na rozdíl od některých to byla dobrá oběť, která se ani nehýbala, tudíž jsem mohla v klidu pracovat. Je snad jasné, že se mi to povedlo a proto kdybyste zahlédli masku pana prefekta, rozhodně se nelekejte!
A jaká byla celá akce? Podle mě úžasná, oba vedoucí se starali, aby se všem masky povedly a velice ochotně každému vysvětlovali, co mají dělat. Někomu i sem tam pomohli, ale všichni zúčastnění byli šikovní. Podle mě tam byl přiměřený počet lidí, ani ne málo a ani ne moc.
Vydlabávání dýní
Další akce, která následovala, bylo vydlabávání dýni. Pořádaná, stejně jako ta dřívější, už opakovaně a opět v klubovně. Akce se konala jenom o pár dní déle, ale tentokrát v 17 hodin.
Akce začala ještě dřív, než jsem tam přišla, tedy přesně. Ale sama jsem se o moc neopozdila a tak jsem vše stihla a ještě jsem k tomu zvládla všímat si, co všechno se tam nacházelo. Každý člověk si mohl vybrat jakou dýni chtěl, měli různé rozměry, někdy větší a někdy zase malé. Samozřejmě z důvodu výběru. Další možnosti na výběr byly různé sušené rostliny, šípky, obyčejná tráva a tak podobně. Když vynecháme přírodu tak i jakési barvy na pomalování dýně. Věcmi na pomoc se stal nožík (očarovaný tak, aby jsme se s ním nemohli navzájem zabít) a lžička. Akci vedli havraspárští prefekti Daciana Williamsová a Oliver C. Hopkins. Byla trochu jiná, než bývají každým rokem, protože si každý měl dýni vyřezat sám a k tomu to vlastně byla jakási soutěž, za kterou byly ceny.
A jak taková akce vlastně probíhala…
Já jsem si jako první vybrala dýni, vzala nůž a lžičku a vydala se ke „svému“ místečku. Tam jsem začala dýni odřezávat vrchní část. Po dokončení jsem nožík odložila a začala vydlabávat dužinu lžící. Všechen ten odpad jsem odnášela do jakéhosi kyblíku (ještě by měli skřítci víc práce a navíc se ty zbytky dají všemožně využít). Po vydlabání dužiny jsem začala vyřezávat oči, následoval nos a dokončila jsem to ústy. Nakonec jsem to jenom dozdobila a dovnitř dala jednu svíčku. Trvalo mi to celkem dlouho, někteří byli rychlejší, ale co se dá dělat…
Lidí přišlo o trochu méně než na masky, dokonce bych si troufla říct, že ke konci jsem tam byla jenom já plus pár lidí, do čehož počítám i vedoucí akce. Ale rozhodně byla akce povedená a přeci jen je příjemné, když si jednou za čas můžeme odpočinout od psaní úkolů a kdoví čeho všeho. A co by to byl za Halloween bez dlabání dýní.
Halloweenské pečení
Halloweenské pečení začalo 27. 10. v 18 hodin. Jako všechny ostatní akce začalo v klubovně.
Ani moc nevím, kdo tu akci vedl, ale byli tam prefekti z Mrzimoru. A to Arthur J. Doodle, Molly A. Corrigan a Rosalie Maria Young. Akce začala jakžtakž včas, sice se muselo chvíli čekat, ale nebylo to tak hrozné a taky jsem tentokrát přišla akorát. Hlavní věc, která patřila k této akci byla krabice. V té krabici se nacházeli další věci. Lžíce, párátka, něco na míchání, potravinářské fólie, mísa a další věci, tentokrát již přísady jako loupané mandle, mouka, vanilkové aroma, máslo, mléko, kakaový prášek a třtinový cukr. A možná i něco jiného, přeci jen si všechno nepamatuji. Práce byla jaksi skupinová, tudíž každý dostal nějaký úkol. Asi začneme mícháním, to byla moje práce, kterou mi přidělila slečna Young. Jako by nestačilo, že pořád musím psát nějaké úkoly a zápisky v hodinách a k tomu ještě potom míchat…Každopádně jsem se toho ujala. Ostatní měli přidávat různé věci, aby vzniklo těsto. Napsala bych, co kdo dělal, ale neznám všechny zúčastněné lidi. Po smíchání všech přísad si každý student mohl vzít kousek těsta a udělat si z něj váleček. Z toho odebraného těsta vytvarovat prst. Nehet dodělat mandlemi a případné dotvarování bylo umožněno díky špejlím.
Této akce se účastnilo docela dost lidí, asi nejvíc, pokud počítám tyto tři akce, ale moc jich tam také nezůstalo.
Já jsem ovšem potom co jsem těsto umíchala odešla. Ráda bych tam i pobyla, ale úkoly jsou úkoly…
Halloweenský večer
Jako každoročně se pořádá halloweenská slavnostní večeře. Kromě toho, že tam bylo opravdu divné jídlo a už vám neřeknu, co jsem ochutnala, se ze začátku udělovali ceny za pořádanou kostýmovou soutěž a pořadí bylo následující:
- 1. místo: Pan Edmund Denis Attaman
- 2. místo: Slečna Maya A. Milf
- 3. místo: Slečna Mackenzie Woods
Každému byl předán diplom a cenu samozřejmě také dostanou. Dalším programem byla večeře údajně nejvybranějších halloweenských pochutin a hraní hudby k tanci či poslechu. Halloween se stal obyčejným slavnostním večerem.
Všichni se bavili, jedli, někdo možná i tančil a tak různě. Myslím, že já zrovna prohodila něco jako: „Je divné, že se nic neděje, je přeci Halloween.“ A najednou zhasla světla, přestala hudba, kouzla očividně také nefungovala. Tohle část programu nebyla, to šlo poznat i podle chování učitelů, ani oni nevěděli, co se děje. Ozval se výkřik. Světla se rozsvítila. Nikdo nevěděl, co se děje. A vzápětí, ti bystřejší či lépe otočení než já spatřili krev. Mrtvolu v krvi. Byla to profesorka Lucia Lex Liu. A co bylo divnější, měla v zádech dýku. Reakce na její objevené tělo byly různé, ale nikdy ne veselé a ani tomu příbuzné. Profesorka Weasley ještě ověřila, jestli je doopravdy mrtvá, bohužel byla. Skřítek odnesl mrtvé a krví potříštěné tělo pryč. V tu dobu jsem si sice říkala, že je to jenom nějaký blbý vtip, ale když nás začala profesor Weasley prověřovat, už jsem si tím tak jistá nebyla. Nikdo nic neviděl, jenom tu tmu samozřejmě a slyšeli pouze výkřik. Studenti se měli seřadit, Havraspár a Nebelvír měl odejít a zbylé dvě koleje zůstat. A to z toho důvodu, že nás profesor Weasley zamýšlel odvést sám, protože jsme tam neměli prefekty ani primuse, asi. Ale zavolal ho skřítek a on musel odběhnout na ošetřovnu. Pověření dostali jiní studenti, konkrétně Sinéad Tovey, aby odvedla svoji kolej a Otto R. Stormgarde. Po seřazení se šlo. Všichni by asi zůstali na koleji, kdybychom se tam mohli dostat, nikdo nás nechtěl pustit dovnitř. Někteří se vydali k ošetřovně za profesory, jiní možná zůstali, to já nevím, protože jsem taky odešla.
Asi se měla konat pitva, protože tam byla ošetřovatelka a chtěla po nás, abychom ji podali pilu či co. Následně se zavřela do kanceláře a profesoři spekulovali o tom, kdo to mohl být. Studenti taky. Ta ošetřovatelka, asi nebyla moc v pořádku, když začala tělo slečny Liu rozřezávat na části nebo to tak alespoň znělo. Podle mě měla ten večer o kolečko víc, jen doufám, že tohle číst nebude, jinak by mě taky někdy nemusela ošetřit…
Po nějaké uplynulé době co vyšla, nám potvrdila, že je profesorka Liu mrtvá (Taky, jak by ne, když ji řezala!). Ukázala nám dýku a překvapivě tam byl i jed. Vina se uvalila na ty, kteří mají s jedy něco společného, prvně na profesora Weasleyho a potom na profesorku al´Mearovou, jakýsi student totiž řekl, že učí seminář jedů nebo co. „Třeba tam dal někdo jed, protože si myslel, že když tam jed bude, budeme si myslet, že to udělal někdo, kdo má něco společného s jedy a my si to také myslíme a nebo taky ne.“ Tohle jsem řekla a když se nedostalo žádné odezvy, jen sem pokrčila rameny a nechala je, ať si spekulují o tom, kdo to byl. Po chvilce zkoumání profesorka Weasley zjistila, že je tam něco napsané, myslím, že azbukou, jestli se mýlím, tak mě omluvte, já si ty slova moc nepamatuji. Profesor Weasley zjistil, že je to věnování. Pro pana profesora Petrova. Hned několik lidí se ho začalo zastávat. Každopádně se k němu profesorka vydala a protože jsem neměla co dělat, šla jsem taktéž.
Po zaklepání, o kterém jsem pochybovala o odezvě, se k mému překvapení dveře otevřely. Profesor Petrov se choval zmateně, tudíž jsem si smýšlela o jeho nevinně, navíc kdo by byl tak hloupý, aby zabíjel vlastním nožem, když je podepsaný. Možná by i všichni odešli, ale na ruce, kterou si obviněný profesor prohrábl vlasy se zaleskla červená barva. Konkrétně na jeho rukávu. A barva to nebyla, ani kečup, kupodivu to byla krev. Profesor se přiznal a okomentoval to zhruba slovy: „Vždyť ona pořád do něčeho kecala, to se nedalo.“ A začal vytahovat hůlku, ale vzápětí se profesorka Liu objevila za námi, já si toho v první chvíli nevšimla, to až poté co promluvila…
Ukázalo se, že to byl doopravdy jenom blbý vtip. Ale na druhou stranu bylo opravdu zajímavé, přemýšlet o tom, kdo to mohl udělat. A vidíte, nakonec jsem měla přeci pravdu já. Někteří (většina) lidé byli naštvaní, že kvůli tomu nestihnou úkol, nemohli spát, bylo to blbý, protože si mysleli, že je to doopravdy. To první byla opravdu hloupá výmluva, respektive nadávka. A pro ty všechny, co to vzali hodně nepříznivě. Neberte si to tak, vždyť byl koneckonců Halloween a ten nějakou akci, děs a tak podobně potřebuje. A za tu dobu, co jsem na hradě, to byla nezajímavější a očividně nejvíc povedená akce.
A pro příště. Kdyby se stal obětí nějaký méně oblíbený profesor, asi by to nikdo tak nekritizoval, já sama jsem si v první chvíli říkala, že to bylo docela blbé, profesorku Liu mám přeci jenom na tři nebo kolik předmětů a patří spíše k těm oblíbenějším profesorům.
Halloween je tento rok opět za námi. Akce byly povedené, opravdu krásné. Vy všichni se spolu se mnou můžete opět těšit na další nejbližší svátek, kterým je Den Guye Fawkese o němž již určitě něco málo víte.
S krásným prožitím příštích dnů
Katie Sussane Wolfans