Při sestupu po schodišti na cestě do Velké Síně jsem narazila na bandu nových studentíčků a napadlo mě: Jak to dělají, že mají při vší té práci se poflakovat po hradě? Potom jsem se zapřemýšlela i nad dalšími otázkami, na které bych chtěla znát odpověď (a rozhodně nebudu sama). Každý z nás si prvním ročníkem prošel, ročníkem, kdy nás nikdo neznal, a začínali jsme od nuly. Jak tedy vidí kouzelnický život právě oni? Na pár otázek mi odpověděli studenti Christian W. Leighton a Michael E. Cypher z Havrspáru, Arishell Clouser a Renee Ren Richardová z Mrzimoru (s malým přispěním studentky Helly Chaos Small) a Leo Jay Mason, Abbie Claire Taylor a Faye Amelia Dobrev z Nebelvíru.
1. Překvapilo vás, když jste dostali dopis s přijetím do Bradavic?
Renee: Já o tom věděla. Máma je čarodějka.
Christian: Nevěděl jsem, že místo jako Bradavice existují, nemám v rodině žádného kouzelníka, proto jsem moc nechápal, když mi došel ten dopis, měl jsem pocit, že je to nějaký vtípek.
Arishell: Tak, my o tom vedeli. S Hell. Tatko nás stihol patrične zasvätiť, aby sme nedostali akýsi šok, čo by mohol zapríčiniť deštrukčné podnety.
Michael: Já o Bradavicích vím už od mala. Pocházím ze smíšené rodiny. Mamka je kouzelník a táta mudla. Když jsem slyšel o tomto kouzelném místu tak jsem se na něj strašně začal těšit, až konečně se sem dostanu, pokud tedy vůbec se sem dostanu.
Faye: Nejsem si jistá. Tak nějak jsem to očekávala. Rodiče už nějakou dobu mluvili o škole.
Leo: Ne, jsem z kouzelnické rodiny.
Abbie: Uh, ani ne, maminka je čarodějka a říkala, že bych svůj dopis měla dostat v 11, jako ona sama.
2. A dál? U vás, Renee, Michaeli, Hell, Arishell a ostatní, to asi nebylo těžké, ale co ty, Christiane? Zvládl jsi ten prvotní šok? A co nakupování v Příčné? S kým jsi tam vůbec byl?
Christian: Kdybych ho nezvládl, tak jsem asi ubytovaný někde u mudlů – sakra, jak já tenhle název nesnáším – v blázinci. Hezky v teple. Ale ne, nijak jsem to nebral, vlastně jsem sem původně dost nechtěl, všichni z toho byli totálně mimo, hlavně v Kotli, měl jsem pocit, že jedinej já, kterej je z normálního světa, to bere snad nejlépe. Na Příčný jsem nakupoval sám, ale i tak jsem se docela bavil, byli jsme tam všichni, určitě víte, o čem mluvím, tolik zvláštních věcí na jednom místě.
Arishell: Ťažké? No jak sa to vezme. O hromade vecí nám nikto nič nepovedal. Skôr boli zmätky v iných častiach.
3. A jak jste se cítili, když jste se tady dostali? Byli jste zklamaní, že Bradavice nesplnily vaše očekávání, nebo jste byli naopak překvapení? Do jaké koleje jste se chtěli dostat? A jste nyní s výběrem Moudrého klobouku spokojení?
Christian: Ták, no vzhledem k tomu, jak se mi sem nechtělo, se už celkem začínám zabydlovat. No neříkám, sice se to tu liší od škol, na jaké jsem měl jít, ale řekněte mi, na jaké školy si můžete jen tak hodit řeč s obrazy?
Michael: Moje představy a očekávání se rozhodně vyplnily. Navíc je ještě i předčily. Kdyby nebylo Bradavic, nepotkal bych tu tolik báječných lidí. Původně jsem chtěl do Zmijozelské koleje, protože miluji hady a zelenou barvu. Ale klobouk mě přiřadil do Havraspáru. Trošku mě to zklamalo, ale pak jsem poznal, že Havraspár je taky dobrá kolej. A navíc má muffinky!
Arishell: Ale né… Je to tu fajn. Popravde sme boli oboznámené, ako to tu vypadá, že jo… Ale musím povedať, že má to svoj ráz, čo ma celkom prekvapil. Atmosféra sa totiž slovne opísať nedá. Resp. nie tak nápadito, ako keď to človek sám zažije. A výber kolaje.. eh.. no, výber bol ofrflaný s patričným nespokojným komentárom..ale nakoniec je to tam fajn. Takže aj keby sa ideme sťažovať na ministerstvo, tak by sme s tým nikto nič nenarobil. Takže což. Prečo si robiť starosť. Hold sme tam kde sme.
Hella: Muffinky máme aj my. Ale buď rád aspoň vám v spolke nesmrdí Banán. Kto to vymyslel, jazveca. To mohli dať rovno divú sviňu, čo sa týka vznešenosti alebo prezentatívnosti to asi výjde nastejno.
Leo: Byl jsem překvapený, když jsem viděl hrad, a potom byl uvnitř. Neměl jsem žádné přání ohledně koleje, a u červených jsem spokojenej.
Abbie: První dojem – byla jsem překvapená, bylo to tu opravdu tak, jak jsem slyšela a jak jsem si to představovala. Chtěla jsem do Nebelvíru a tak nějak mám pocit, že mě moudrý klobouk vyslyšel.
Faye: Byla jsem… ohromená a taky docela nervózní, vypadalo to tu ještě úžasněji, než jsem si představovala. Chtěla jsem do Zmijozelu, ale v Nebelvíru jsem víc než spokojená.
4. Takže, jak vidím, s výběrem koleje nemáte až tak velký problém. A co předměty a profesoři? Jaký předmět vás zajímá nejvíce a jaký naopak nejméně? Kteří profesoři či profesorky vám jsou sympatičtí a ze kterých máte třeba strach nebo z nich cítíte negativní energii?
Christian: Létání vede, mám zájem se příští rok přidat do družstva. Až víc zvládnu létat, teď je to babinec. Nechce se mi je zmiňovat jednotlivě, ještě budu vypadat jak nějaký mazánek nebo vlezdoprdelka.
Michael: Předměty jsou více méně fajn. Hlavně mě baví symboly, lektvary a dějiny. To jsou fakt žůžovní předměty. Taky už z prvních úkolů mám za vynikající. A profesoři? Myslím, že normální, i když je tu jeden, ze kterého mám tak trochu husinu. Má takovou kápi a nejde mu vidět do obličeje. Je to strašidelný. Ale nevím, jak se jmenuje. Na jména moc paměť nemám.
Arishell: K predmetom – no tak ja som svojím spôsobom zažratá do všetkých. Neviem určiť, ktorý by ma asi tak najviac tiahol. Možno tak lektvary a obrana. A následne tie, ktoré nám písklatám, ešte niesú prístupné, ako tvorba jedov a tak. A profáci… Tak myslím si, že sa snažia si uržať svoju formu autority.. Ale s niektorími sa dá aj pokecať, což majú plus… Aj keď niektorí ma ani neučia.
Leo: Nejradši mám lektvary, ale nemusím zrovna profesora Weaslyeho.Ještě mám rád létání. A naopak nemusím moc Nauku o společnosti.
Abbie: Z předmětů mám rozhodně nejraději létání a přeměňování, už jako malá jsem chtěla být ve famfrpálovém týmu Nebelvíru. A také zvěromág, ale to je vedlejší. Ohledně profesorů nemám zrovna problém s žádným, nevadí mi žádný, jsem spokojená se svým výběrem.
Faye: Nejradši mám přeměňování, ale zase moc nemusím dějiny. A profesorka Fast je vážně skvělá.
5. Christiane, opravdu nám neřekneš aspoň jedno jméno?
Christian: Jo, docela ujde Petrov, je s ním sranda. A navíc je to náš kolejní no a… Teď už to vypadá jako přehnaný vychvalování. Radši přejdeme k jiné otázce, hm?
6. Dobrá. Myslím, že z pana Petrova padají na zadek skoro všechny holky. No, takže dál… Označujete se spíše za pilné prvňáčky, nebo necháváte úkoly plavat? A jak jste na tom se soutěžemi? Snažíte se zajistit své koleji co nejvíce bodů nebo to necháváte na starších spolužácích?
Michael: Pár soutěží jsem se zúčastnil, ale ještě jsem žádnou nevyhrál. Nejvíc mě však baví ty hádanky. Každou jsem zatím vyřešil za chvilku. Ale jsou tu i rychlejší řešitelé no. A co se týče úkolů, nechávám je vždycky na poslední chvilku. Já vím, jsem lenoch.
Arishell: Povedala bych, že záleží od formy daného úkolu. Mávam tendencie ich vypracovať hneď po zadání, pokial je zaujímavá téma. Inak to chvílku nechávam ležať na hromádke. Pak sa hecnem a spíšem to. A súťaže som spracovala tak… Dve? Asi tak nejak. To tiež záleží na zadání… Že či to zaujme a podobnými faktormi.
Christian: No, úkoly dělám podle nálady, je pravda, že je občas dělávám pár hodin před hodinou nebo dokonce i před hodinou… Ani se moc neučím, ty jedničky přicházejí samy, jsem bystrý student. A jinak soutěže… Tvořím, ale zatím neúspěšně, ostatní asi moc opisují, protože to mají obvykle podobné, mají i podobně odpovědi, takže podvádějí!
Leo: Soutěže jdou mimo mě. A úkoly se snažím dělat, nicméně jeden už jsem vynechal.
Abbie: Eh, já a úkoly. Už jsou asi dva úkoly, co jsem neudělala. Co se týče soutěží, snažím se být o všem informována, ale někdy to nestihnu, nebo zkrátka soutěž nezvládnu.
Faye: Tak půl na půl. Když vím, jak ten úkol zpracovat co nejlíp, tak do toho jdu, ale když si nad něčím dlouho lámu hlavu, tak to většinou neudělám. Nicméně do soutěže se sem tam zapojím.
7. Jak jste na tom s kouzlením? Už se vám nějaké kouzlo povedlo? Co vám při učení dělá největší problém?
Renee: Ale jo, baví mě to. Z kouzel se mi už povedlo Colorius a teď zkouším Expelliarmus. A největší problém mi rozhodně dělají úkoly.
Arishell: Povedala by som, že s kúzlením som na tom celkom.. dobre. Ale tak zatiaľ sa učíme v podstate jednoduché kúzla s ľahkou inkantáciou, takže sa to dá. Neskôr to už bude iné kafe. Ale myslím si, že s určitou praxou sa to zvládne. Nemalo by to byť problém, ak sa to nezanedbá. Což pri mojom… Relatívne kolísavom nadšení to snáď až taký problém nebude. Dúfajme. A zatiaľ nemám problém v učení. Dokonca ani v písaní úloh… Pokiaľ je zaujímavá téma. Ale to už som sa zmienila predtým. A ano, nejaké kúzlo sa už zadarilo. V podstate zdárne, bez kdejakého teroru.
Michael: Pár kouzel se mi už povedlo, některá dokonce téměř hned. Jiná mi však trochu dělaly problémy. Ale prý je to normální a zachvilku se do toho dostanu. Říkali mi to starší spolužáci, takže to nejspíše bude pravda.
Christian: S kouzlením je to zatím ještě horší, ale už se mi například podařilo rozsvítit hůlku pomocí formulky Lumos a pak jí i následně zhasnout. Nadále jsme se učili i například kouzlo Expelliarmus, ale s tím jsem ještě, ač to nerad přiznávám, trochu pozadu.
Abbie: S kouzly to není zrovna dobré. Umím Lumos, a to je, myslím, jediné? Jo, taky už mi jde docela odzbrojovací kouzlo, ale to musím ještě pilovat.
Faye: Hm… Lumos zvládám. Sem tam se mi podaří i jiné, když je zkouším, ale nic světoborného. Největší problém mi dělá to, že se mi některé věci trošku pletou, ale jinak je to v pohodě.
Leo: No Lumos už umím, a ještě mi moc nejde odzbrojovat. Jinak všechno dobrý.
8. Máte tady v Bradavicích někoho příbuzného? Jestli ne, myslíte si, že byste se tady cítili líp, kdyby tomu tak bylo? Nebo jste naopak rádi, že máte tzv. čisté jméno?
Arishell: V Bradavicích mám sestru. Ale je v rovnakom ročníku, takže si daný štít kopeme samy bez toho, aby nám niekto stihol vydláždiť trasu. Však ono na to stačíme len my dve a náš blízky okruh. Robiť zmätky samovoľne bez predošlých nahlodaní.
Michael: V Bradavicích mám rodinu a tou je moje kolej. Jsou to moji bratři a sestry. Tak to cítím, že jsme jedna velká rodina a jsem za ni rád.
Renee: Ne, a jsem ráda, že mám „čisté jméno“.
Christian: Nemám a jsem celkem rád, potkávat tu své starší sestry, to by bylo trestů, že by nevěděli, co se mnou.
Leo: Nemám tu nikoho, ale příští rok by měl nastoupit bratr. Ale nevím, spíš bych byl radši, kdyby tu nebyl.
Abbie: Uhm, myslím, že tu mám sestřenici. Jmenuje se Faith Jesica Taylor a je od vás z Havraspáru. Mamka říkala, že je to moje sestřenice, ale zrovna nejvíc se neznáme, mimo školu jsme se nikdy neviděli.
9. Jaké jsou vaše ambice? Chtěli byste to v Bradavicích dotáhnout až na prefekta či primuse nebo by vám více vyhovovala pověst postrachu školy?
Michael: Určitě se stanu postrachem školy, o kterém si všichni budou povídat. Také se chci stát králem všech muffinků. To je můj životní sen, který si určitě splním!
Renee: Já bych chtěla být normální průměrný žák.
Arishell: Hm… Skoro jak otázka na zamyslenie. V prvom rade dosiahnuť vlastné myslové uspokojenie vo všetkom, čo ma zaujíma. Doplniť si patričné informácie, rozšíriť svoje záujmy na najvyššiu úroveň a postupne ich vyvíjať či už v rámci teórie alebo praxe. Ale o posty ako prefekt, či primus nestojím. Zbytočne bych si skomplikovala život o ďalšie povinnosti a nervy. A niekto ako ja, by na to nemal trpezlivosť. Což o to… V opojení cynizmu by prišlo viac osôb k úhone, než v bežnej rovine a ja bych mala len zbytočný prúšvih. A tých si dokážem narobiť i bez „papalášovania“. Tohto nech sa ujmú radšej tí záchrancovia situácií a nepodarkov, ktorí majú zmysel pre morálku a nežnú dušu sladkých zajíčkov.
Christian: Pochopitelně to dotáhnout, co nejdál, aby mým obyčejným příbuzným klesla čelist. A taky proto, abych třeba jako primus mohl chránit ostatní, co dělají různé lumpárny, takže bych vlastně mohl být takový pirát a to nezní špatně!
Leo: Myslím, že mi vyhovuje to druhý, ale ani by mi nevadilo být prefekt.
Faye: Ani to, ani to. Prostě obyčejná studentka. To mi vyhovuje.
Abbie: Určitě bych chtěla být prefektka, později primuska. Ale kdo ví, co bude? Možná právě já zůstanu postrach školy.