Bradavičník

Revoluce, která v posledních dnech proběhla na našem ústavu, nám ukázala, že jedící nástroje se dají použít i jiným způsobem, než bývá obvyklé. Ale jak je to s jejich využitím doopravdy?

Ve Velké Británii snad není člověka, který by je nikdy nepoužíval (snad mimo malých dětí). Řeč je samozřejmě o světoznámé nerozdělitelné trojce: noži, vidličce a lžíci. Jen málokdo z lidí se zamyslí nad tím, jak moc jsou pro nás tyto věcičky vlastně důležité. Jejich používání jsou natolik zautomatizované, že nad nimi ani nepřemýšlíme. Avšak pojďme se podívat do minulosti, jak tomu bylo v dobách, které dávno odnesl čas.

Kdy se vlastně příbory vyvinuly? Těžko povědět. První pokusy používat něco, aby si lidé usnadnili konzumaci potravin, se objevily již v pravěku. Samozřejmě byly ze dřeva a kamene a většinou se jednalo o jakési „nože“, pomocí kterých lidé porcovali zvířata. Další pomůcky byly ve formě klacíků, například na vybírání medu od včel, či jakýchsi lopatek, pomocí kterých konzumoval řídká jídla, řekněme předchůdkyň lžící.

První důkazy o existenci příborů pochází však až ze starověku, kdy již můžeme prokázat, že lidé využívali lžíce. O nožích samozřejmě není ani řeč, ty byly již běžnou součástí nejen stolování, ale také válečnického vybavení. Lžíce, lžičky, nože, nožíky, to vše měla každá správná domácnost. Na základě společenského postavení se samozřejmě lišil materiál a kvalita, ale celkově platí, že to byly předměty, bez kterých se žádný správný člověk neobešel.

Ve středověku (či přelomu starověku a středověku – v Evropě se kvůli absenci starověku špatně posuzuje) objevil i třetí kamarád do party: vidlička. Jedná se o jakýsi mezistupeň mezi nožem a lžičkou, kdy je lžíci dána ostrá špička nože a poté rozvětvena na několik špiček. Velmi praktická věcička.

A v novověku už zažíváme doslovný boom ve vývoji. Podoba a využití příborů prošly takovým vývinem, že dnes existují desítky druhů vidliček, lžící, nožů, každý zvláštní právě pro jeho účely. Existuje vidlička na pojídání škeblí, na dezert z čokolády, na dezert z borůvek, na dezert vanilkový. Jen opravdoví odborníci se vyznají v tom, kdy mají jakou vidličku/lžičku použít. Existují dokonce i lidé, kteří se to v rámci protokolu musí učit zpaměti již ve velmi útlém věku. Mezi takové chudáky patří například aristokracie či vysocí političtí pohlavárové, kteří si nemůžou dovolit trapas na společenské události. V dnešní době však i tyto zvyklosti poněkud ustupují a většina lidí prostě neodliší vidličku od vidličky a lžičku od lžičky.

Avšak dostali jsme se do fáze, kdy příbory používáme k více věcem, mnohdy i zároveň. Zrovna před pár dny jsem v síni viděla, jak jeden malý červený klučina jedl řízek a přitom se druhým koncem vidličky dloubal v nose.

Podívejme se tedy nyní na názory několika studentů na příbory a možnosti jejich využití:

Arthur J. Doodle (Mrzimor):

Příbory jsou vhodné jen na papání.. Vše ostatní by se mělo řešit hůlkou. A ten co je používá na obranu je barbar a břídil.

Daciana Williamsová (Havraspár):

Jsou to naprosto zbytečné kusy jakési slitiny kovů, které na stole zabírají místa. Copak lidi v době kamenné nejedli rukama? Copak to nemůžeme dělat i my? Jediný příbor, co stojí za využití, je vidlička, a to ještě když je ve zvětšené podobě (muhehehé!).

Saturn Lockwell (Zmijozel):

Bez príborov by len bola menšia pravdepodobnosť že sa ním prizabijú profesori takže, áno je dobrý a užitečný.

Z těchto odpovědí si můžeme odvodit, jakými různými způsoby se dají příbory použít. Ať jako obyčejné náčiní na jídlo, či jako zbraň hromadného ničení (což jako prefekt musím důrazně nepodporovat). Závisí jen na vás, co si vyberete.

Tagy: Lžíce, Nůž, příbory, Vidlička

Jeden komentář