Bradavičník

Jejich revírem jsou Bradavice. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou neposlušní spolužáci, nespravedliví profesoři a špatně spláchnuté záchody. Muži (a ženy) s odznaky pracují ve dne, v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost, vychovávat nás a machrovat s přístupem do péčkovských koupelen. Jaká je však jejich lidská stránka osobnosti?

Rozhodl jsem se, že na tuto záludnou otázku najdu odpověď, i kdyby mě to stálo pytlík arašídů v čokoládě. Nachystal jsem si pro ten účel záludné otázky a k hromadnému rozhovoru překecal objekty mého výzkumu, kterými byli nebelvírští prefektové Henry Luffy, Samantha Karen Lume, Jessie Michael McDash a primus Leonard Shrewd. Sešli jsme se jednoho večera ve společenské místnosti, bohužel nakonec bez McDashe, který měl tajuplné dostaveníčko s nějakým profesorem, zato však za přítomnosti podřimující kolejní ředitelky Alen King, která mi propůjčila svůj Rychlobrk. Náš rozhovor mohl začít…

Proč si myslíte, že jste do těchto funkcí byli vybráni právě vy?

Samantha: Asi jsem se ty dva měsíce loni osvědčila.

Leonard: Souhlasím se Sam. Myslím, že s mojí prefekturou nebyly problémy, no.. a tak mě nejspíš Kingov ..ehm.. teda chci říct – slečna kolejní vybrala, abych šel trošku dál.

Jaké přednosti si myslíte, že můžete nabídnout, když volba padla právě na vás? Krom toho, že jste se osvědčili loni… I loni jste přece museli být z nějakého důvodu vybraní…

Samantha: Jsem hodná… A díky tomu, že jsem teďka nastoupila do šesťáku, tak mám asi nějakou autoritu. Anebo možná proto, že se budou všichni bát, abych je neuškrtila copem.

Leonard: No.. myslím, že umím zachovat chladnou hlavu ve všech situacích – zkrátka, kdyby měl nějaký červený.. a vlastně nejen červený, nějaký problém, tak bych ho s ním řešil. Nejsem ten typ člověka, co by chodil kolem horké kaše. Takže pokud se to počítá jako přednost..

Henry: Ehm… jsem chytrý… a ehm… Profesorky věří, že na to mám… že se zlepším… a že mi to pomůže ke zvýšení asertivity a sebevědomí a… komunikaci…

Co jste právě dělali, když jste se jmenování do funkce dozvěděli?

Samantha: No, dělala jsem doma večeři a chystala se na procházku.

Henry: Ehmm…seděl vyděšený na zemi…

Leonard: To si pamatuji dost dobře, jelikož jsme s taťkou doma malovali kuchyň. Víte ne? Mudlové – malování?

Samantha: Jojo, to musela být zábava.

Ian: Malování? Ty s tátou maluješ mudly?

Leonard: Ne, mamka s taťkou jsou mudlové.. a ty nemůžeš doma používat kouzla, chápeš? Tak vezmeš štětce a začneš barvit stěny, chápeš mně?

Ian: Aha.. asi… chápu… No…

Čím byste chtěli být, kdybyste žili ve středověku?

Samantha: Prosím? Hmm… Asi princezna?

Leonard: Určitě bych byl nějaký ošetřovatel v nějakém středověkém špitále, nebo něco takového..

Henry: Kobylkou.

Ian: Sušenou?

Henry: Ehm… Ne.

Na co by si studenti měli před vámi dávat pozor?

Leonard: Těžko říct! Ale myslím, že se mnou se dá domluvit.

Samantha: Nóó… Neměli by se v okolí pohybovat s nůžkami? Nevím, tohle by asi měli posoudit jiní.

Henry: Na její vlasy… Je jednoduché se do nich zaplantat… A co se mě týče… Hůlku?

Ian: Proč by si měli před tebou dávat studenti pozor na hůlku?

Henry: Moji hůlku. Rád ji používám…

Ian: Jo aha… Já se lekl, že před tebou nesmíme ukazovat svoje hůlky, že jsi na to nějak citlivej nebo tak…

Šunka nebo sýr?

Samantha: Ách ano… Sýr, na plné čáře.

Henry: Šunka.

Leonard: Šunka i sýr. Jsem strašný žrout a nevzdal bych se ani jednoho.

Samantha: Šunka je taky dobrá, ale sýr je lepší.

Co byste dělali, kdybyste vyhráli sud kmínu?

Samantha: Upekla bych spousty chleba? Ehm… No…

Leonard: Já bych neupekl nic. Protože při té své šikovnosti bych se asi zmrzačil. Nejspíš bych se snažil sehnat kouzlo, kterým bych všechen ten kmín proměnil třeba na čokoládu, nebo něco takového.

Henry: Od té chvíle bych nekupoval kmín. Dal bych to do sklepa, nebo spižírny, nebo někam.

Jaké máte plány po škole?

Samantha: Vdát se… Mít hodně dětí… A práce… Asi by se mi líbilo učit děti ve školce, nebo něco takového.

Henry: Pojedu do Spojených států…ehm…na univerzitu.

Leonard: Chtěl bych nějak skloubit mudlovský život s kouzelnickým, takže mě napadlo, že bych třeba učil studia mudlů, nebo pracoval na odboru styků s mudly na ministerstvu.

Byli byste schopní z hecu vypít třeba solené kakao?

Samantha: Eh… Nikdy

Henry: Ani nesolené.

Leonard: Nikdo by mě k takové blbosti nevyhecoval. Ne, na takové věci jsem nikdy nebyl.

Ian: Škoda… už jsem je měl na vás nachystané…

(Což byla pravda. V kapse jsem měl nachystané ampulky s pečlivě prosoleným kakaem pro případ, že by se někdo holedbal. Hned jsem je účastníkům rozhovoru ukázal v naději, že je pohled na tuto pochoutku vyhecuje. A opravdu! Luffy se ozval s tím, že je toho kakaa nějak málo. Že by do toho nakonec přeci jen šel?)

Ian: Dáš si?

Henry: Ne.

Samantha: Kakao je hnusné i nesolené.

Leonard: Já mám kakao rád, ale solené bych nevypil ani… ani za sud kmínu.

Ian: No ták… vy byste do toho fakt nešli? Odvaha překonávat se… Odvaha vypít solené kakao…

Samantha: Promiň, nemám touhu zvracet.

Henry: Zkus to na profesorku.

(V ten okamžik se ukázalo, že profesorka King ve skutečnosti nepodřimovala, jak se zprvu zdálo.)

Alen: Ani na to nemyslete. Byla by osudová chyba zaspat v přítomnosti nebelvírčanů. To jsem se naučila už dávno.

Ian: Správně. Navíc, ona bude na řadě jindy… Takže kakao ne?

Leonard: Ne, opravdu ne.

Jak by podle vás mělo znít desatero bradavického studenta? A neříkejte mi to jednotlivě za sebe, ale složte ho hromadně, jako tým.

Henry: Ehm…uč se? Nos stejnokroj…

Samantha: Vracej knihy včas do knihovny? Neštvi profesory?

Henry: Splachuj na záchodcích.

Samantha: Nelez prefektům do koupelny?

Henry: Nenechávej mýdlo ve sprše na zemi.

Leonard: Dělej čest své koleji.

Samantha: Nemuckej se po večerce na nádvoří?

Henry: Ehm…úprava…nechoď po večerce na nádvoří. A nepřejídej se.

Samantha: Né… Žádná úprava. Jo, to poslední je důležitý.

A na závěr vaše desatero, kterým by se měli řídit profesoři

Henry: Dávej dobré známky nebelvírčanům?

Leonard: A respektuj, že i studenti mají vlastní názor.

Samantha: Nezabíjej studenty. A opravuj včas písemky.

Henry: Určitě…ty písemky určitě.

Leonard: A nepřipomínej nám NKÚ furt, máme vlastní život, nejenom školu.

Samantha: Přesně! Nech studentům jejich soukromý život soukromým?

Henry: Splachujte na záchodech? To je ohrané.

Samantha: Choď včas do hodiny! Měj zajímavé výklady… Mě už nic nenapadá.

Henry: Mějte na všechny stejný metr.

Leonard: A buďte spravedliví v hodnocení. Nebo spíš objektivní?

Henry: Poslouchejte Alen King.

Tagy: Nebelvír, Prefekti, Primus, rozhovor

2x Komentováno