Ti aktivnější z vás, co v průběhu několika posledních dní navštívili jezero, si jistě povšimli tří sněhových soch na jeho břehu. Ti aktivnější a zvědaví, co vyrazili k jezeru a sochy rovnou prozkoumali, nejspíš zjistili, koho tyhle sochy vyobrazují. No a ti aktivnější, zvědaví a bystří jistě nejen vyrazili k jezeru a prozkoumali sochy, ale přišli i na to, kdo je postavil. Jestli tipujete nějakého zatoulaného kentaura, tipujete špatně. Tyto sochy mají na svědomí nebelvírští studenti.
Být v Nebelvíru neznamená jen to, co se o něm povídá (rozebírat to by bylo na další článek), ale znamená to i užívat si rozličných kolejních akcí, při kterých se nikdo zaručeně nenudí. Avšak ať už jde o taneční nebo boj o titul Nebelvírčana měsíce, vždy v tom mají prsty naše kolejní – profesorky King a Fast. Právě ony nám zpestřují pobyt na hradě, možná taky proto, aby nám z toho stereotypního psaní úkolu nepraskla hlava. A tak se naše prefektské trio spolu s primusem rozhodli, že to nebelvírští profesorkám oplatí. Dlouho nemeškali a přešli od slov k činům.
Jakožto studenti Nebelvíru jsme byli obesláni sovou s instrukcemi a všichni jsme se v ten osudný Den D dostavili k jezeru, vyzbrojeni teplým oblečením, týmovým duchem a dobrou náladou. Hned nato už jsme začali stavět. Práce nám šla od ruky, tudíž za hodinu a půl na břehu vyrostly tři sněhové sochy připomínající červenou kolej, všechny v životní velikosti.
První z nich je lev Godrik, náš kolejní mazel, který leží jako sfinga po boku dvou postav. Godrikův čumák s fousky a hříva jsou detailně propracované, za což vděčíme především našim starším studentům. A co se týče postav, jejich totožnost už je nejspíš prozrazena. Jedná se právě o naše kolejní. Jelikož je ale stavba sochy člověka vcelku náročná, jsou to spíše sněhuláci navlečení do běžného oblečení pro profesorky spolu s přidáním jejich typických znaků. Socha profesorky King vlastní meč a kovový kroužek ve rtu, zatímco socha profesorky Fast se pyšní koštětem a vysokými podpatky. Dle zběžného hodnocení od profesorky King se nám sochy docela povedly.
Nyní si dovolím promluvit (no vlastně napsat) za všechny, když řeknu (vlastně napíšu), že jsme rádi, že jsme těmito sochami mohli jejich činy alespoň trochu oplatit. Koneckonců posuďte sami, co všechno pro vás dělá váš kolejní ředitel či ředitelka a zvažte, jestli by nebylo vhodné se jim nějak odvděčit. Třeba i individuálně, ale na to zase pozor, ať to nevyzní, že si jen připravujete půdu pro škemrání o jedničky na konci roku. Hodně štěstí.
Annie Burnová, druhý ročník
Tagy: Kolejní, Nebelvír, profesorka, sněhulák