62 dní volnosti v savaně minulo a lvíčata se znovu sešla ve své sluji pod střechou bradavického hradu. Letos však bez dvou velice udatných a neméně tak spanilých lvic Alen King a Veron Fast. Na jejich místo byl dosazen tajemný tvor jménem Torn Austin Duncan. To on nyní bude dohlížet na to, aby se lvíčata mezi sebou příliš nekočkovala nebo aby nepouštěla chlupy na společensky nevhodných místech. Co je však Duncan za zvíře? Co od něj můžou lvíčata očekávat? Nebude se jim po starých lvicích ve společnosti nového Neznámého stýskat?
Tak tedy Torn Austin Duncan. Pojďme si z neznámého udělat něco aspoň trochu známého. Narodil se z dvojčat. Jeho rodnou zemí je Norsko. Studoval kouzelnickou školu FUNUS v Brazílii, astronomii v Oslu a cílem jeho studijního zájmu bylo také létání. V současné chvíli je ředitelem nebelvírské koleje, zástupcem ředitele školy a učitelem astronomie, bylinkářství, létání, starodávných run, studia mudlů a výroby magických předmětů. Tady na hradě je zkrátka velké zvíře, bacha na něj. To jsou ale holá fakta skládající dohromady beztvarý stín.
Snad nám jeho zájmy napoví, zda se v něm skrývá lev. Podle jednoho ze starších rozhovorů* je milovníkem hudby 90. let 20. století. Kdyby si mohl zajít na večeři s historickou osobností, byl by to Galileo Galilei, neboť se zajímá o astronomii. Nemá rád děti. A umí akrobaciovat na koštěti. Svůj seznam koníčků nově rozšířil v čerstvě poskytnutém rozhovoru: „Kromě létání mám rád i sport. V mládí jsem přičuchnul k bojovým sportům a tak nějak mi to zůstalo. Kromě toho velmi rád plavu, čtu středověké romány a také rád skládám oregami, ale musím se přiznat, že to mi moc nejde.“ Jeho snem je být pánem nad počasím: „… poněvadž v Norsku, odkud pocházím, prší velmi často, což je dost nepraktické, obzvlášť pro elegána jako jsem já.“ A nebál se ani přiznat, co vlastně neumí: „Rozhodně se neumím podělit o jídlo, protože jsem neustále hladový. A také si neumím pořádně ustlat postel.“
Sportovec z chladného severu, astronom, elegán, který nemá rád děti a nerad se dělí o jídlo. Copak je to za zvíře…? Zdalipak se z vůdce lví smečky nakonec nestane svačina? To nám ani funkce, ani zájmy a koníčky nepoví. Zde záleží na charakteru. Shodou čirých náhod a šťastných okolností je Torn Austin Duncan už léta profesorem v Bradavicích a naše statečná lvíčata si ho už mohla aspoň trochu očenichat zpoza studentské lavice. Poptal jsem se proto největších studentských autorit naší smečky – primusky (Isabella D. Carterová), prefektů (Annie Burnová, Janee S. Carwin, Andrew Bellow) a kapitána (John Monty Ater) – co o něm z dosavadních zkušeností soudí.
Jaké máte s profesorem Duncanem zkušenosti z předchozích roků?
Isabella: Maximálně z úkolů mám zkušenosti, ale to asi spíš neutrální.
Annie: Profesor Duncan mě loni učil ze Starodávných run a Studia zlatonosek. Runy mě moc nezaujaly, ale zlatonosky jsou opravdu skvělé. Musím říct, že má profesor Duncan úžasnou a hodně vtipnou zlatonosku.
Janee: Skúsenosti s ním mám minimálne, keďže som k nemu zatiaľ nechodila na žiadny predmet (okrem niekoľkých hodín ZM).
Andrew: Žádné.
John: V hodinách létání jsem ho nikdy neměl rád, vždy mi přišel dost nepříjemný a až sadistický škodolibý.
Jak byste ho popsali? Jako člověka i učitele?
Isabella: Abych se přiznala, nedovolím ho soudit, neznám ho. Ale jako učitele jsem ho nijak zvlášť nevyhledávala, nepotřebovala jsem jeho pomoc, nebo tak. Takže fakt nevím.
Annie: Jako učitele bych ho popsala jako přísného, ale poměrně vstřícného. Jeho přednášky byly docela zajímavé. Neznám ho však natolik, abych ho mohla posoudit jako člověka.
Andrew: Neznám ho, takže nemůžu nic říct. Ale i tak ho nemám rád.
John: Nejsem schopen správně hodnotit.
Položil jsem podobné dotazy i několika dalším lvíčatům, ale odpovědi se nesly v podobném duchu – buď s ním nepřišly do styku nebo o něm nejsou schopny říct nic bližšího. Našel jsem jen pár výjimek, které se nějakým způsobem s profesorem Duncanem seznámily blíž a mohly tak své dojmy obsat trochu šířeji.
„Z lidského hlediska netuším, jak Duncana popsat, protože jsem se s ním loni mimo hodiny viděl snad třikrát, a to ještě dvakrát z toho na různých školních slavnostech. Jako profesor se mi zdá přísný, ale spravedlivý – a když má dobrou náladu, tak i zavtipkuje. Ke konci roku byl dokonce milý, asi už nás viděl ze školy. Myslím, že si od studentů drží docela odstup, narozdíl od některých profesorek, ale ne že by byl vyloženě zlý…“ (Zachary L. Cena)
„Profesor Duncan se zdá jako skvělý člověk. Potkával jsem ho na hodinách, mluvil jsem s ním i mimo ně a působí na mě jako někdo, kdo ví, co dělá, kdo rozumí naší koleji a kdo se za nás postaví, když je třeba. Jako učitel je férový, spravedlivý a snaží se studenty zaujmout.“ (Oliver Layden)
Nová hlava naší chlupaté smečky tak zůstává nadále velkou neznámou. Lvíčata ho povětšinou dobře neznají, neví co si o něm myslet a nemají k němu téměř žádný hlubší vztah. A má vůbec naše nová hlava nějaký vztah ke lvíčatům? Jaké má s námi plány? Pro odpovědi na tyto otázky jsem šel přímo ke zdroji.
Jaký je Váš vztah k Nebelvíru?
Duncan: Můj vztah k Nebelvíru? Nepochybně kladný. Přestože jsem nikdy nepreferoval žádnou kolej (včetně Nebelvíru), s většinou studentů jsem se setkal na svých hodinách, takže je tak trochu znám. Přivítání bylo milé.
Jaký by podle Vás měl být správný Nebelvírčan?
Duncan: Jako lev. Neměl by se bát výzev a jít do všeho s odhodláním, nicméně i tak trochu s rozvahou. Lev je symbolem síly a majestátnosti, takže každý nebelvírčan by měl být duchem trochu lev, umět se v případně potřeby „poprat“, což berte s nadsázkou, myslel jsem tím spíše duchovní, než fyzický boj.
Jaké jsou podle Vás přednosti a nedostatky v dosavadním působení Nebelvíru?
Duncan: Slečna King měla svou představu vedení koleje a já mám také svou. Některé její názory a nápady sdílím, některé naopak ne, ale tak to je dle mého normální. Rozhodně měla osobní přístup ke studentům, což beru jako velké pozitivum a snažila se jim pobyt na hradě ozvláštnit, ať už ve formě kolejních akcí, tak třeba v podobě povídání si.
Jaké změny chcete v koleji zavést?
Duncan: Změny, to je otázka. Rozhodně nějaké budou, ale to bych zatím neprozrazoval. Jde hlavně o to, že některé kolejní tradice je dobré opustit s daným kolejním a přijít s novými. Naopak někdy je dobré některé tradice ponechat. Záleží na situaci, avšak tím neříkám, že bych plánoval něco zrušit nebo naopak.
Kam chcete kolej dovést?
Duncan: Tak vyvrcholením úspěchu by měl být školní pohár, ale to bohužel nezáleží pouze na mě. Mým úkolem je předně pomáhat Vám. Já osobně budu spokojený, když všichni nebelvírští vystudují a budou se mít dobře.
Proč si myslíte, že jste právě Vy tím nejvhodnějším na pozici nebelvírského kolejního ředitele?
Duncan: Tuhle otázku byste měl pokládat spíše panu řediteli, ale pokusím se na ní odpovědět. Tak vyučuji v Bradavicích již nějakou tu dobu, vím, jak to tu chodí a studenti mne i znají. Snažím se být čestný a spravedlivý, což bych řekl, že je snad dobře. Rozhodně mám své chyby a mouchy, ale tak nějak pevně věřím, že studentům dokážu pomoct a být jim hlavně tou oporou, kterou tu nemají v podobě svých rodičů.
Jaká nebelvírská tradice se Vám nejvíce líbí?
Duncan: Určitě nebelvírská Gemma!
Vztah profesora k Nebelvíru v minulých letech se tedy zatím jeví jako nemastný neslaný – Nebelvíru předtím nenadržoval, nefandil a většinu studentů zná vlastně jen z hodin. Pravděpodobně si tedy nějaké pouto k naší smečce teprve utváří a utvářet bude. Nevím, jestli je to dobře, na druhou stranu by se ale dalo také uznat, že k nám bude moci přistupovat bez předsudků, s jasnou hlavou a neposkrvněným štítem.
Doposud jsem se však jen topil v záplavě slov. Každý nám o sobě může napovídat co chce, abychom si o něm mysleli, a stejně tak mohou být nevinná slova nesprávně pochopena a přijata. Přejděme proto raději k činům! Od začátku školních muk sice uplynulo jen něco přes dva týdny, první nesmělé krůčky nového kolejního jsme však už přeci jen zaznamenali. Tak například na zahajovací hostině si šel k nám přisednout ke kolejnímu stolu, seznámit se a zjistit co jsou to ta lvíčata vlastně zač. Svůj srdečný vztah k nové koleji si od té doby nadále utužuje organizačními vzkazy na nástěnce. Bohužel je však třeba poukázat i na nečin: třičtvrtě měsíce je za námi a zatím se stále nekonalo žádné oficiální shromáždění. Nemáme tak strážce nebelvírského slibu, studentské vedení nebylo v kruzích koleje představeno a lvíčata se doposud nemohla blíž poznat se svým kolejním. Můžeme se jen dohadovat, jestli to je první závan závratných změn či jen nevinná neznalost nebelvírských tradic.
A nakonec zmiňme čin nejzodpovědnější – rozdělení odznaků. Už v průběhu letních prázdnin obsadil posty primuse, prefektů a kapitána novými lidmi a funkci šéfredaktora ponechal. Vzhledem k výše vyvozeným závěrům ohledně neznalosti poměrů v koleji, muselo být rozhodování velice těžké. Dovolil jsem si ho proto zeptat jak a na základě čeho se rozhodoval, na tyto otázky mi však z neznámých důvodů odmítl odpovědět. Proto se jen můžeme jen dohadovat, jakým způsobem si zjistil, kteří lidé se na kterou funkci hodí. Jestli tuto otázku diskutoval s bývalou kolejní ředitelkou, nebo střílel od boku či snad má svou tajnou špionskou síť, která mu dodává podrobné informace o každém studentovi na hradě… nevíme. Proto raději přejděmě k druhé straně – co na své zvolení postů říkají naši novopečení lvi s odznakem?
Isabella: No každopádně jsem celkem spokojena.
Annie: Tak určitě mě to potěšilo, ale opravdu jsem to nečekala. Zřejmě se o mě nesou příznivé drby.
Janee: Keď som sa dozvedela, že budem prefektka, trochu mala to prekvapilo, ale zároveň aj potešilo. Každopádne sa budem snažiť dôveru, ktorú vo mňa mal, keď ma na tento post zvolil.
Andrew: Překvapilo mě to.
John: Udělal mi radost a snad ví, co udělal.
Co si slibujete od spolupráce s novým kolejním na vedení koleje?
Isabella: Nevím, zda bych si měla něco slibovat, ale myslím, že jde hlavně o vzájemnou domluvu, aby Nebelvír fungoval.
Annie: Můžu se teď aktivně podílet na chodu koleje a snad nadále pomáhat jejímu rozkvětu. A taky bych řekla, že prváci mívají docela respekt před někým s odznakem, takže je lehčí si u nich vydobít autoritu. Hlavně mi už někteří i vykají, takže těm některým vzkazuju: můžete mi tykat!
Janee: Dúfam, že medzi novým koľajným a študentmi vo vedení koľaje bude dobrá spolupráca, vďaka ktorej koľaj ľahšie zvládne odchod profesorky King a Fast a ohrozí aj prvú priečku súťaže o školský pohár.
Andrew: Doufám, že to s ním půjde. I když stejně nebude tak dobrý jako King a Fast.
John: To, že mě nechá v poklidu dělat to, pro co mě zvolil.
Co od nového kolejního očekáváte? Z čeho máte největší obavy a v co naopak doufáte?
Isabella: Mám obavy z toho, jak ho kolej přijme. Byli jsme zvyklí na jiné kvality, ale prostě je to o zvyku. Naopak vidím to jako bránu k novým možnostem, zase.
Annie: Doufám, že zachová poměry a tradice, které v koleji panovaly v období vládnutí profesorek King a Fast a bude k nám mít podobný přístup. Naopak se obávám, že se letos zruší boje o Nebelvírčana měsíce… přece jenom ta výhra – rubínový lev – byl jejich vynález.
Janee: Počítam s tým, že s novým koľajným riaditeľom prídu zmeny. Dúfam, že to budú zmeny, ktoré posunú Nebelvír dopredu a najviac sa obávam asi toho opaku.
Andrew: Radši ani nic neočekávám.
John: Hlavně o něco méně upírství na hradě. Ale obávám se, aby nezklamal mé představy o fungování koleje.
Máte pro profesora Duncana nějaký vzkaz?
Isabella: No, nic mě nenapadá.
Annie: Ať se mu ve funkci daří.
Janee: V podstate ani nie, akurát mu želám veľa šťastia a trpezlivosti pri vedení Nebelvíru 🙂
Andrew: –
John: Pane profesore, co takhle zadávat snesitelné úkoly?
Co tedy můžeme od našeho nového kolejního očekávat? Především změny – ty přicházejí vždy všude s každým novým velením, protože každý si chce dělat věci po svém. To je obecně známé pravidlo, které platí po celém vesmíru, společně se zákony schválnosti. Můžeme se tedy těšit na novinky, vypadnutí ze stereotypu a zároveň doufat, že to dobré z let minulých nebude zbytečně zničeno. Díky jeho slabým vazbám na Nebelvír se nám také nabízí jedinečná možnost pohlížet na naše lví hodnoty jinak, zvnějšku. Já sám jsem zvědav, co se od profesora Duncana o Nebelvíru dozvím. A konečně v neposlední řadě můžeme očekávat nový přístup k nám, lvíčatům. Nevíme zatím jaký bude, protože se s námi náš nový vůdce smečky ještě hromadně nesetkal a nic s námi neprožil. Bude to však neocenitelná zkušenost v mezilidských vztazích.
A tak tedy přistupme ke konečnému verdiktu – co je profesor Duncan za zvíře? Bude to rak zpátečník? Nebo nás bude otravovat nepříjemnými změnami jako sýček? Užírat nás jako piraňa? Pít nám krev jako pijavice? Cenit na nás zuby jako krokodýl? Jenom pozor, aby s takovou neudělal ze sebe před celou kolejí absolutního korunovaného palola zeleného. Náš nový vůdce se však pro nás může naopak dřít jako kůň. Nasazovat za nás hroší kůži. Třeba na nás bude mírný jako beránek. A třeba se nakonec nebudeme nudit a soužití s ním bude jiskrné jako s třaskavým skvorejšem. Naši odznakoví lvi v něm vidí jezevce, mravenečníka, veverku a hada. Mně osobně se náš kolejní jeví zatím jako lochneská příšera – skrývající se a tajemný. My děti máme rády tajemství. Tajemství jsou strašně super. Tajemství jsou taková… tajemná. Někdy se za nimi skrývá poklad a někdy taky nic. O to víc jsme proto zvědaví, jaké novoty a překvápka si pro naši chrabrou smečku náš nový přírůstek nachystal. Jedno je ale jisté: se lvíčaty to uměl, umí a bude umět pouze ten, kdo má rozené srdce a duši lva. Rrraaauurrr!
PS. Zajímalo mne, jak se na změnu ředitele koleje dívají nebelvírští studenti. Uspořádal jsem proto anonymní anketu se zněním: „Jste spokojeni s volbou nového kolejního ředitele?“. Účast bohužel nebyla taková, jakou jsem očekával a výsledky ankety je tak třeba brát s rezervou. Pro ANO hlasovalo 5 studentů, pro NE 7 studentů a NEVÍM odpověděli dva. Uvidíme, jaké odpovědi na tutéž anketu budou na konci roku.
*Profesor Duncan: Nejsem rodinný typ. Bradavičník 2085/2086