Tři profesorky
Mám profesorku z lektvarů,
ráda si kreslí kachny,
ta má fóbii z kočárů,
když tančí je to strašný.
Další kantorka z formulí
má v kabinetě sud
v něm schovává si bambuly
a vzácnou sbírku chůd.
Nejpodivnější z bílých hrůz
je profesorka třetí
při písemkách nám zpívá blues
a aranžuje smetí.
Ta nosí vestu s šiškami
a na nose má chlup
když pije pivo řezaný
tak mlaská jako sup.
Studenti když jdou v noci spát
ona jde do síně si hrát
tam prapodivné věže z židlí tvoří
a pak se chápe slepice
dá si ji místo čepice
rázem je kapitánem sedmi moří.
A v chabé záři svící
se všechno rozplyne
když polévkovou lžící
pak k bitvě pokyne.
Studenti ráno když jdou žrát
kantorka přestane si hrát
mávnutím hůlky židle dá nazpátek.
A v síni s dětmi ztracená
zůstává tichá ozvěna
z těch jejich smutných opuštěných hrátek.
Tagy: báseň, profesorka, tajemství, velká síň, zábava