Před pár dny jsem se zúčastnila seznamovacího táboráku Zmijozelské koleje. Začátek byl naplánován na šestou hodinu večerní, kdy se na mýtinu začali pomalu trousit háďata v doprovodu naší slečny kolejní Jane Boneové.
Po opravdu exkluzivním zapálení ohně (stylizovaný byl do tvaru písmene S, a zároveň připomínal hada kříženého s drakem), který se následovně rozprskl do všech světových stran, jsme na pár chvil měli čas na vlastní zábavu.
Pak slečna Boneová vyhlásila první aktivitu a to vzájemné seznámení. Nejprve jsem myslela, že to bude něco na způsob kroužku a představení se. Záhy jsem však byla vyvedena z omylu. Slečna kolejní totiž otevřela plechovku, ze které vyskákali různě barevní žužu hadi. Většina prváku, včetně mě, se hned po nějakém nejbližším hadovi vrhla. Možná to bylo štěstí, možná smůla, ale můj první ham měl totožnou barvu jako had mého bratra. Další úlovky už byly úspěšnější, poznala jsem díky nim dva nové spolužáky. Pokud jste chtěli, tak jste dík této aktivitě mohli poznat alespoň tři nové lidi.
Jakmile byla seznamovací část úspěšně za námi následoval kolejní sbor. Byla jsem z nich unesená. Zněli nádherně, i když to místy malinko ujelo, a i nástroje byly párkrát trošku mimo, ale jinak jako celek byli opravdu, opravdu, opravdu skvělí.
Po zaslouženém potlesku, kdy pár jedinců uteklo do ústraní, byla vyhlášená poslední aktivita večera a to hledání zeleňáčků.
Myslím, že každý prvák, který vyčkal do konce a neodešel, si přišel na své a jedno zeleňáčko ulovil. Byly tam i ceny útěchy v podobě čokoládových žabek, Bertíkových fazolek, lízátek, kyselých bonbónů a tomu podobných sladkostí. Po skončení této aktivit se zbývající háďata seřadila a společně se vrátila zpátky do školy.
Celý večer nám byl k dispozici nejrůznější sortiment jídla i pití, za což patří velké díky našim skřítkům. Ti nám připravily i posezení ve formě laviček a pařezů. Počasí bylo příjemné a obloha bez mráčků, celá akce byla zdárně ukončena úderem půlnoci.
Napsala: Sirell S. Lorxon