Koncem listopadu roku 2087 se konal Havraspárský slet, který, jako obvykle, pořádala absolventka Školy čar a kouzel v Bradavicích – Selena Lawry. Na víkend, kdy se slavil Den svatého Ondřeje, si pro nás připravila nejen spoustu zábavy, ale také hromadu dobrého jídla a kopec dobré nálady. My všichni z Havraspáru jsme měli radost, že jsme Selenu mohli zase vidět. A pro vás ostatní je tu malý rozhovor, který jsem dovezl přímo ze Sletu.
Benedict: Ahoj Seleno. Děkuji, že jsi mi dovolila si tě na chvilku zabrat jenom pro sebe. Určitě mohu za všechny Havraspárské říct, že jsme rádi, že jsi nás na chvíli vzala z hradu Bradavického sem, na hrad Rowenin. Naše cesta přenášedlem byla vcelku klidná a bez nehod. Jaká byla tvoje cesta?
Selena: Moje cesta byla rychlá. Jsem ráda, že se umím přemisťovat a nemusím se zdržovat se zajišťováním přenášedla, což jsem laskavě přenechala profesoru Lawrymu. Jistě to ocenil.
Benedict: Ze které části světa ses sem vlastně přemístila? Byla jsi také ve škole jako my?
Selena: Ne, nebyla jsem zrovna ve škole, ale i tak jsem se vzdělávala. Byla jsem na menším studijním výletě v Norsku.
Benedict: Byla tam taky taková zima jako tady?
Selena: Vlastně tam byla zima trochu větší, tady nejsou žádné ledovce, jen chladné moře. Kam snad letos nebude nikdo skákat.
Benedict: Budeme tu mít skákací hrad?
Selena: Ne, Bene, je mi líto, žádný skákací hrad.
Benedict: Dobrá tedy, stejně jsem si připravil jiný program a skákací hrad do něj nezapadá. (smích) Teď zase vážně… Kam se chystáš po Sletu? Nás zase čeká studování, cvičení kouzel a psaní domácích úkolů. Probíhá tvoje studium taky takto?
Selena: Moje studium v současné době vypadá malinko jinak. Sestává zejména ze seminářů a disputací s mistry a Mágy. Jedná se převážně o teoretické studium, praxe je zastoupena minimálně. Proto je občas třeba trochu cestovat a opustit poklidné prostředí univerzity. (pozn.: Selena studuje na Toledské Univerzitě ve Španělsku.)
Benedict: A nestýská se ti po Bradavicích?
Selena: Stýská. Dlouhou dobu to byl můj domov. Na druhou stranu bych se tam už jako studentka vrátit nechtěla.
Benedict: Proč ne?
Selena: Protože člověk z Bradavic časem vyroste.
Benedict: Přijedeš se na nás, a samozřejmě i na další studenty, někdy podívat?
Selena: Jako přímo do Bradavic? To nevím, na škole nemám co pohledávat. Možná, když bude nějaký sjezd absolventů a bude tak umožněn přístup na školní pozemky.
Benedict: Tak snad někdy bude ta možnost. Děkuji ti za rozhovor a doufám, že se zase brzy uvidíme.
Selena: Já taktéž děkuji a měj se čarokrásně.
Sepsal: Benedict MacMorris