Jak jste si jistě všichni všimli, Vánoce jsou už zase tady. Hrad nám zdobí krásná výzdoba a všude panuje vánoční nálada. Ať už jste se letos rozhodli trávit Vánoce na hradě, nebo jet domů, přeju vám abyste si to užili a ve vánočním duchu vám chci napsat příběh..
Když jsem naposledy trávila Vánoce doma, bylo mi deset, tedy těsně předtím, než jsem odjela do Bradavic, kde rok po roce využívám nabídku, že můžu trávit svátky na hradě. A proč tomu tak je? Jednoduše, ty poslední Vánoce doma mě natolik znechutili, že dávám radši přednost prázdným ložnicím ve sklepení.
Obvykle jsme Vánoce trávili jen v úzkém rodinném kruhu, tento rok se k nám ale rozhodla nastěhovat teta s celou svojí rodinou, dva otravní bratránci, kteří ničí všechno, co jim přijde pod ruku, malá sestřenka, která neustále brečí, a do toho ještě teta se strejdou. No ale znáte to rčení: Vánoce nejsou vánoce, dokud někdo nebrečí.
Prvních pár dní jejich návštěvy bylo krušných, ale celá naše rodina se snažila být milá a přátelská. Dokonce i moje matka se snažila zdržet se svého obvyklého komandování, ale jen do chvíle, kdy si teta usmyslela, že všechno to tu máme špatně a že musí mít Vánoce po svém, včetně zvyků a výzdoby, a všechno začala předělávat. Moje máma začala supět a postupně mezi nimi začali vznikat různé menší konflikty, ale nic velkého.
Všechno to ovšem vygradovalo na Štědrý den kolem páté hodiny odpoledne. Teta se rozhodla, že celý stromek je špatně a začala ho odstrojovat, když na to přišla matka, začala všechno, co teta sundala, dávat zase zpátky. Chvilku jsem to sledovala a bavila jsem se tím, než jsem si všimla, že jeden z bratranců se mi vkradl do pokoje a má teď na hlavě mojí čelenku a v náručí mého plyšového medvěda (se kterým chtěl dělat kdovíco). Takže jsem se za ním rozběhla a začala ho honit po celém domě a házet po něm bonbony, které jsem sebrala ze stolku. Druhý bratranec seděl na zemi a smál se, sestřenice uklouzla po těch bonbonech a začala brečet, můj bratr se jí snažil uklidnit, ale bez úspěchu. Otec se strýcem se radši někam uklidnili a hádka u stromku se mezitím rozrostla natolik, že kromě nadávek po sobě začaly metat kletby, díky čemuž se jim podařilo zapálit stromeček.
Což přineslo nový chaos, protože všichni nechali toho, co dělali a začali panikařit. Vyřešil to až můj bratr, který na stromek vylil kýbl vody a duchapřítomně nás tak zachránil.
Celé Vánoce jsme pak strávili s ohořelým stromkem a já jsem se zařekla, že další takové Vánoce už zažít nechci. Takže doufám, že vaše Vánoce budou lepší a méně dramatické, já vím, že moje budou, když je nebudu trávit doma.