Přemýšleli jste někdy o tom, proč si s některými lidmi nerozumíme a s jinými naopak ano? Trápí vás, když se s někým pohádáte? Proč některé lidi nenávidíme? Proč láska někdy tak moc bolí? Proč, když se nám něco začne dařit, něco jiného se začne otřásat v základech? Proč život není spravedlivý? Proč žijeme v této divné a složité době? Proč se nám kvůli některým lidí hrnou slzy do očí? Proč?
Stejně jako každý rok touhle dobou řeší všichni to samé: Vánoce jsou za dveřmi! Co asi dostanu za dárky? Budu se svou rodinou nebo zůstanu na hradě s přáteli? Kdo z nás byl asi nejhodnější? Jak letos oslavím Vánoce? Bude sníh, nebo bude teplá zima a budou Vánoce na blátě? Dostanu svoje vysněné koťátko?
Pokud máte tu „čest“ nosit na (viditelném místě a 24 hodin denně) odznáček, který značí, že jste prefekt nebo primus, pak jste nejspíš zaznamenali „novinku“, která se stala od října. Vy ostatní jste si to možná přečetli na nástěnce, ale kdo z Vás to náhodou nezaznamenal tak mluvím o oznámení o tom, že se z důvodu rekonstrukce zavírají prefektské koupelny a to na dobu neurčitou.
Stejně jako v minulých letech, i letos vás redaktorský tým Bradavičníku vítá v novém školním roce!
Jak se školní rok blíží ke konci, studenti se dělí na dva tábory. Ti, co se nemůžou dočkat prázdnin a nemluví o ničem jiném. A ti, kteří se nostalgicky ohlížejí za uplynulým školním rokem. Mě byste povětšinou našli mezi první skupinou, ale pro tenhle článek jsem se pokusila vžít do kůže druhého týmu a podívat se na Zmijozelský školní rok 2087/2088. Co jsme všechno zažili?
Číst dál…
Celkem nedávno (no vlastně už to budou tři měsíce, ale mě to stále připadá jako včera), se mi do ruky dostal můj vlastní prefektský odznak. Zhruba někdy po Vánocích jsem byla odměněna touto funkcí, která mě zavalila zcela novou vlnou úkolů a povinností. Párkrát se mi už stalo, že jsem od někoho dostala jednoduchou otázku. Co vlastně prefekt dělá a jak vypadá jeho normální den? A tak jsem se vám rozhodla odpovědět pomocí článku. Jak tedy vypadá úplně normální a ničím nezajímavý den prefekta?
Nedávno sa mi stalo, že som bola nakrknutá z toho, že hoci som prefektka, moja uniforma nespĺňa požiadavky našej školy. Išlo práve o dĺžku mojej sukne. Sklonila som hlavu a skontrolovala som to. Áno, priznávam sa bez mučenia, tú prekliatu sukňu som po kolená nemala. A hoci si vo voľnom čase rada obliekam kratšie kúsky, tento raz nešlo o nič extra. Len o pár centimetrov nad kolenami…
Jak jste si jistě všichni všimli, Vánoce jsou už zase tady. Hrad nám zdobí krásná výzdoba a všude panuje vánoční nálada. Ať už jste se letos rozhodli trávit Vánoce na hradě, nebo jet domů, přeju vám abyste si to užili a ve vánočním duchu vám chci napsat příběh..