Bradavičník

Jak jste možná postřehli, letos nebelvírský stromeček kromě obvyklých ozdob nabízí prostor i několika skleněným koulím, které jsou rovnoměrně zavěšeny po jeho obvodu. Předpokládám ale, že jen opravdu malé množství studentů zavítalo ke stromečku blíž, aby si příběh, který tyto koule posílají do světa, shlédli. A právě z tohoto důvodu jsem se rozhodla vám ho převyprávět, neboť se domnívám, že se o něj už mnoho lidí z Nebelvíru, ale i z ostatních kolejí zajímalo. A jestli ne, tak aspoň předstírejte, že ano, ať v tom nejsem sama. Číst dál…

V průběhu roku jsem náhodné čtenáře i fanatické fanoušky seznámil se členy nebelvírského vedení. Plkal jsem s prefekty, primusem i kapitánkou famfrpálového týmu. Nyní nastala správná konstelace hvězd k uskutečnění rozhovoru s tím nejdůležitějším článkem naší koleje. S ředitelkou Nebelvíru Alen King a její zástupkyní Veron Fast. Číst dál…

„Proč naše kolejní ředitelka s sebou neustále nosí meč?“ Tuto základní životní otázku jsem si sám sobě položil už několikrát, nikdy jsem se však nedostal k tomu, abych si na ni i řádně odpověděl. Ta správná chvíle nastala až teď. Neptun se dostal do příznivé konjunkce s Blíženci, na Slunci se urodila další rozkošná skvrnka a na hranicích vesmíru jedna bublinka udělala „blop“. A právě tyto děje vyvolaly příznivé podmínky pro práci mého super mozku, který vyplodil nápad: Proč bych si měl tuto životní otázku odpovídat sám? Co takhle se zeptat na názory mých spolužáků z koleje? A proč né rovnou našich prváčků? Jsou čerství, neopotřebovaní, bez předsudků a aspoň tak dostanou podnět k přemýšlení o tom, kam se to vlastně dostali.

Číst dál…

Už je tomu rok a nějaké drobné… Ano, už tolik. Slušelo by se napsat něco pěkného, v rámci tohoto smutného výročí. Zjistila jsem však že je velice těžké něco takového psát. Po mnoha rozmačkaných a roztrhaných pokusech jsem se nakonec rozhodla to udělat stručným, ale snad vhodným způsobem.

Představuji Vám tedy několik hodnot, pojmů a věcí, které se mi v mysli vybavují při vzpomínce na jednoho z největších hrdinů a kouzelnických osobností, které jsem měla možnost potkat.

Číst dál…

Říká se, že život jde dál a že časem se vše zahojí. Jsou ale rány, na které je i sám mastičkář Čas krátký a tak už napořád zůstanou citlivé a nezhojené. Tou ránou je nedávná smrt nejlepšího kolejního ředitele Nebelvíru a toho nejcnostnějšího muže, kterého jste mohli v životě poznat.

Číst dál…

Před nedávnem jste si mohli všimnout podobného titulku, který se ale týkal koleje Zmijozelské a hlavně se jednalo o pouhý vtip, jehož pointu – smrt šálku – jste se mohli dozvědět na konci celého textu. Ráda bych i tentokráte řekla, že se jedná o nejapný žert, ale bohužel jsou následující slova pravdivá a naprosto vážná.

Před pár dny začal další školní rok a do hradu se nám nahrnuly skupiny nových studentů. Všichni byli již od začátku prázdnin natěšeni, až překročí práh Velké síně, na vlastní kůži zažijí zařazování Moudrého klobouku a stanou se tak součástí této jedinečné školy čar a kouzel.
Číst dál…

Jedná se o nonRPG článek.

Tak jsem naznala, že dlouhé zimní večery jsou příliš nudné a… Prostě dlouhé, studené a fuj. Pro poveselení a pozvednutí nálady tu tedy máme další várku toho, co se komu „podařit nepovedlo“.

Číst dál…

Jako každou středu se pár nebelvíráků sešlo ve Velké věži na čtení. Všichni jsme ale tušili, že tohle bude jiné než ty předešlé.

Posedávali jsme na polštářích a křeslech a netrpělivě čekali na Lukase, který slíbil, že se ukáže. Po půl hodině netrpělivého čekání se s hlasitým funěním konečně ukázal. S rošťáckýma jiskřičkami v očích nám pověděl, že napsal jistému panu Ezechielovi a že mu odpověděl, že nás bude čekat ve Věži obrazů. Všichni jsme na něj nechápavě civěli a on nám vysvětli, že Věž obrazů je věž iluzí a že se nachází v severním Irsku. Pak vytáhl z kapsy lžičku a my se jí chytli.

Číst dál…

Letos na Apríla si z nás profesoři opravdu jak se patří vystřelili. Pro ty, kterým ta velká bžunda unikla, nabízíme malý výcuc.

Číst dál…

Všichni jistě moc dobře víte jak to dopadne pustíte-li ke slovu našeho milovaného kolejního ředitele a pana profesora Lukase W. Goldhaira. Zkusili jste si však představit jeho „krátký“ proslov v komixové verzi? My ano … Číst dál…