Každý rok se nějací najdou. V lepším případě zadají úkoly bez toho, aby se namáhali s jejich hodnocením, v horším případě zadají první hodinu a pak už o nich v životě neuslyšíte. Bohužel se zdá, že profesoři tak nějak cítí povinnost mezi sebou takovéto exempláře pěstovat. Protože kolik takových jeden rok vyhodíte, tolik nových se další rok najde. Jde snad o nějakou úkolovou alergii, která se bez zábran přenáší profesorským sborem?