Bradavičník

Začiatok roka. Prvé dni. Prvá cesta do školy. Každý rok si to študenti zažívajú a možno si už zvykli na morskú chorobu z lodiek a cestu vlakom, ktorú niektorý prespia. Nám to už príde normálne, každý rok to máme rovnako, ale spomenie si ešte niekto na to ako sa cítil prvýkrát keď nastupoval na loďku? Keď si prvýkrát vo vlaku kúpil niečo sladké pod zub, alebo keď ho zaradili do koľaje? Myslím, že každý to prežíval inak a nie všetci si na to spomenú, pretože niektorý už dávno zabudli. Ale prváčikovia to majú v čerstvej pamäti a práve preto je najlepšie sa na prvý dojem spýtať práve ich. Konkrétne som sa na to spýtala Beatrice Devine, študentky nebelvíru. Číst dál…

Kolena mám roztřesená
před kloboukem... mluvícím?
Kampak budu zařazena?
Kdepak je mé cesty cíl?

 Číst dál...

Tak jsem se rozhodl zas provětrat své sově křidélka, a to docela zajímavým způsobem. Prostě jsem jí k noze přivázal dopis a dal jí rozkaz, ať ho hodí na hlavu těm, kteří se jí zalíbí. Číst dál…

Jednou jsem si takhle zašel do prostorů Velké věže s jedním zeleným. Povídali jsme si, řešili všechno a zároveň nic, dokonce i nesmrtelnost chrousta a jeho dětí, když se k nám najednou přidala malá mrzimorská prvačka – Elsa, překřtěná na Frostku.

Číst dál…

Přišel onen významný, tolikrát skloňovaný, den O – jako Odjezd. Někteří jej vzpomínali s nadšením, jiní trpce se slzou v oku.
Když jsem se dopravil na nádraží King’s Cross, nemohl jsem vyjít z údivu. Tolik lidí probíhajících kamenným sloupem jsem ještě nikdy neviděl! Ale budiž, když všichni, tak já taky. Jakmile jsem proběhl přepážkou mezi nástupišti 9 a 10, zachvátil mě další šok. Tolik kouzelníků! Promotal jsem se tedy s mým otravně těžkým kufrem skrz plačící (ať už radostí či smutkem) rodiče, nacpal jsem se do vlaku, našel si s kamarádem místo a usadil jsem se. V tu chvíli se zdálo, že nás čeká asi dvouhodinová jízda, provázena jen nudou a podřimováním.

Číst dál…

Stejně jako každý rok, i letos se na hradě objevili nováčci. Koneckonců, bez nich by asi těžko pokračovala výuka, sami jste mezi ně patřili, ať už dávno, či nedávno. Ale i přesto, že jsou nezbytnou součástí Bradavic a také kouzelnické společnosti, ne všichni jsou z nich nadšeni. Někteří je však berou jako příjemné rozptýlení a možnost seznámit se s novými tvářemi. Číst dál…

A je tu nový školní rok, spousta předškoláčků, těšících se do Bradavic. Těší se i mnozí starší, kdežto někteří by raději prodloužili prázdniny, jen aby se nemuseli učit. Nicméně je spousta těch co se nemohou dočkat Bradavic, ale ne pro to učení, například na strhávání bodů své koleji, milé že? Někdo jiný školních trestů, famfrpálu, roztleskávání a konečně pár výjimek mučení učení, samozřejmě a ten zbytek? Netuším, na co se těší, ale určitě se něco najde, jen bych musela přemýšlet, ale to mě přeci nemůžete donutit, no ne? Teprve přeci začíná výuka, tak ten mozek ještě necháme odpočívat, ano? Číst dál…

Spolu s příchodem prvního září vítá náš milovaný hrad nejen své starousedlíky, ale i nováčky. A právě ti se na pomyslném žebříčku pozornosti umístili navzdory všemožným snahám ředitelky na druhém místě. (První pozici bezkonkurenčně obsadilo jídlo.) Byl to, pravda, litý boj, nicméně naši paní ředitelku už víceméně známe. Zato majitelé mnohdy ustrašených, ale taky odhodlaných, okouzlených i nejistých tváří jsou pro nás, již tak nějak zdomácnělé obyvatele Bradavic, něčím novým a neokoukaným. Nejednoho zajisté napadne otázka, jací vlastně ti nováčci jsou. Číst dál…

Prváčkům zdar!

Tum, tu du dům, ta dá, da dá a da dá… Ano, slyšíte správně, ryk stovek studentů opět probral Bradavické chodby k životu. Zářím počínaje bude škola zase plná života a energie. Dovolte mi, nové neznámé tváře z řad prvního ročníku, abych vás tímto uvítala na naší škole. Číst dál…

Opět se nám rok s rokem sešel a tak nastal i další Zmijozelský den. Ten den se udělují některá vyznamenání zelené koleje, takže společenská místnost musela být pečlivě uklizená a vycíděná, prostě se musela jen blýskat. Skřítci prostě měli co dělat. Číst dál…