Bradavičník

Náš pravidelný přispivatel, jenž se skrývá za svým „anagramem“ – LUARTRIE je zpět!
Že si nevzpomínáte? Tak neváhejte, a zalistujte staršími čísly našeho plátku. Je to právě on, kdo jej zahlcuje tajemnými povídkami či svými skromnými úvahami, které nás nenechávají klidnými. V tomto (autorem upraveném) článku se zaměřuje na nejpopulárnější kouzelnický sport, a to famfrpál. Ano, je to poprvé, co autor opustil od svých zálib a vzletěl do oblak, vstříc novému tématu. Ve mě samotném, zanechává tento článek jakýsi zvláštní pocit, ale nač vše prozrazovat Číst dál…

Tak jako každý rok, také letos čekají studenty pátého ročníku proslulé zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně, známé spíše pod zkratkou NKÚ. Vždycky je kolem toho spousta humbuku a každý to vnitřně snáší po svém: někdo se pečlivě učí už od Halloweenu, jiný je naopak v klidu. Všem je však jasné, že ne vždy pomáhá se učit od rána do noci. Pilné studium nepomáhá kupříkladu tehdy, když máte „štěstí“ na zkoušejícího. Co dělat když schytáte zrovna Stanleyho profesora, se kterým máte „vřelý vztah“? Jak to provést, aby se zrodilo úspěšné NKÚ?

Číst dál…

Peníze … člověk by řekl, že na nich by nám záležet nemělo. Jsou přece důležitější věci, jako například zdraví, přátelství, moudrost, láska, a ty si za peníze nekoupíme. Jenže přesto jsou peníze velice žádané. Bez nich se totiž obyčejný a pohodlný život neobejde. Peníze potřebují často právě naši studenti – co brků a pergamenů spotřebují! Kolik knih si musí sami nakoupit, protože v knihovně si žádanou bichli nějaká trubka vypůjčí dřív než vy. A to nemluvím o dalších veledůležitých výdajích jako je zásobování se hnojůvkama, zlatolakem, rachejtlemi a čokoládovými žabkami.

Aby naši studenti mohli mít dostatek těchto školních pomůcek, zbývá jim několikero řešení. Za A) dělat smutné oči na rodiče, B) sledovat nástěnku brigád a doufat … nebo za C) vyloupit Gringottovic banku.

Číst dál…

Kohoutek a slepička šli spolu do obory na oříšky. Kohoutek řekl: „ Co kdo z nás najde, o to se s druhým napůl rozdělí.“ Slepička přikývla a začala hrabat. Hrabala a hrabala, až vyhrabala jadýrko. Spravedlivě se o něj s kohoutkem rozdělila. Potom vyhrabal jadýrko kohoutek. Kohoutek byl ale lakomý a chtěl jadýrko rychle zhltnout, aby o tom slepička nevěděla. Jenže jadýrko mu uvízlo v krku a tak začal naříkat: „Slepičko, slepičko, běž honem, přines mi vodu, nebo umřu.“ Jak to řekl, převalil se nožkama vzhůru.

Slepička se rozběhla ke studánce a začala prosit: „Studánko, studánko, dej vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře.“ Studánka odpověděla: „Dala bych ti vody pro kouhoutka, ale nemůžu. Má voda je otrávená a nemám peníze, aby jsem si koupila čističku. Běž slepičko, běž do mincovny a popros je o 5 Galeonů, 20 Srpců a 2 Svrčky.“ Slepička poděkovala a běžela do mincovny.

Číst dál…