Seděla jsem si tak v poklidu večer v síni, se mnou moji kamarádi Mara a Stan. Diskutovali jsme o životě….V síni se nic nedělo, tedy do doby, kdy přišel student zmijozelské koleje jménem Ulrich. Zaujaly ho růžové kšandy provokativně visící na bodovačkách, takže si tam přitáhl od profestolu křeslo, vylezl na něj a jal se kšandy zkoumat. Z této činnosti ho vyrušil vpád Protivy…ano, onoho nadmíru protivného, rejpavého a hulvátského ducha. Ulrich tedy, ať vlastní neopatrností nebo úlekem z Protivy spadl. Protiva se samozřejmě začal pošklebovat, načež na něj Ulrich vytáhl hůlku, ale pak ji moudře schoval. A pak to začalo – Protiva se hádal s Ulrichem, ale to tedy byly výrazy!
Číst dál…
