Každý má z něčeho strach. Hrdinové mají strach ze strachu, mlsouni z bankrotu čokoládoven a šprýmaři ze zarytého smutku lidí kolem. Velice častou postavou hrající roli v našem strachu je Smrt. Ať už se dotýká nás nebo našich blízkých a milovaných. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, z čeho má strach sama Smrt?
Jednoho krásného pozdního nedělního odpoledne jsem vyrazila do Velké Síně na večeři. Už jsem se nemusela schovávat před hygienickou komisí, která několik dní okupovala náš hrad a tak jsem se těšila na poklidný čas, strávený u něčeho dobrého k jídlu. Podivný hluk, který vycházel ze Síně, mě měl varovat, že má večeře až tak poklidná nebude. Ale mé myšlenky už byly u horké čokolády a hromady toastů, takže jsem si zprvu ničeho nevšimla.
Tak jako každý rok, také letos čekají studenty pátého ročníku proslulé zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně, známé spíše pod zkratkou NKÚ. Vždycky je kolem toho spousta humbuku a každý to vnitřně snáší po svém: někdo se pečlivě učí už od Halloweenu, jiný je naopak v klidu. Všem je však jasné, že ne vždy pomáhá se učit od rána do noci. Pilné studium nepomáhá kupříkladu tehdy, když máte „štěstí“ na zkoušejícího. Co dělat když schytáte zrovna Stanleyho profesora, se kterým máte „vřelý vztah“? Jak to provést, aby se zrodilo úspěšné NKÚ?
Každý má z něčeho strach. To nikdo nemůže popřít, i když nedává své strachy najevo. Někdo se bojí pětky z úkolu, někdo se bojí úkolu, někdo zase záchodků ve čtvrtém patře. Jsou případy, které se hrůzou orosí při pomyšlení na vyprodanou zásobu čokoládových žabek, nebo které se v noci bojí vykouknout zpod peřiny, protože je děsí sloupek od postele.
Většina pilných studentů ví o existenci tvora, který by na sebe dokázal vzít podobu sloupku od postele, prázdného obalu čokoládové žabky, nebo čehokoliv co nás děsí. Tou strašlivou nestvůrou je bubák. Zabírá na něj jediné kouzlo – Riddiculus. Ovšem i někteří naši profesoři jsou strašlivé nestvůry. Podívejme se tedy na to, jak by to vypadalo, kdybychom na tuto podobu bubáka použili Riddiculus.
Lady Jessica Stanleyová, dříve Lektro. Všichni ji moc dobře známe. A všichni také známe jejího drahého chotě – sira Thomase Stanleyho. Oba rozvířili dění v hradu, když k sobě znenadání zahořeli láskou a ke konci minulého roku uzavřeli sňatek. Potom nastal klid a moc o sobě nedávali vědět (až na nějaké bodové konflikty). Avšak každý kdo umí počítat ví, že nastává čas, kdy pozornost hradních obyvatel bude směřovat zase k nim. A o čem tu vlastně hovořím? Nu přece o těhotenství Lady Stanleyové.
Po nějaké době přicházíme se seriozním článkem, který přinese studentům také velice přínosné informace. Dvojice nebelvírských redaktorů se obrnila brky, bloky a ochrannými rouškami a vyrazila do terénu uspořádat mezi náhodnými profesory anketu. Ano, slyšíte dobře – anketu mezi profesory. Rozhodli jsme se totiž ukázat Vám tato stvoření z jejich lidské stránky a zaměřili se na jejich vztah k jídlu. Pokud tedy nevíte čím si uplatit sira Stanleyho, čtěte bez obav dále.
Carlotta Reyer: Než Vás vážení čtenáři provedeme loňským rokem, asi by bylo záhodno se představit. Vaším průvodcem tedy bude Nebelvírská prefektka a redaktorka Janie Crucianová, známá spíše pod pseudonymem, který používá na své operní dráze .. Jane Rainerová
Janie Crucianová: a druhým průvodcem nebude nikdo jiný, než naše milovaná primuska, šéfredaktorka a Čuník v jedné osobě, Carlotta Rejerová
Školní rok nám úspěšně skončil. Zase. Nikoho nic nesežralo, nikdo se neztratil ani nikdo nespáchal harakiri. Abychom tuto skutečnost patřičně oslavili, sešli jsme se v početné skupině ve Velké síni a dost dlouho se zdálo, že namísto slavení budou k večeři rohy od kolejních stolů.
Tuto smutnou představu ale zanedlouho narušil přílez, příplaz, přílet a přískok kolejních zvířat, respektive jejich iluzí, které se následně vkusně rozprskly nad profesorským stolem a vytvořily bradavický erb. Ovšem bradavičtí profesoři, zdá se, na celou slávu zapomněli. Z celého profesorského sboru totiž dorazil jen pan Ranieri, který se hned ujal slova. A dodatečného udělování bodů.
Jedná se o nonRPG článek.
Tak jsem naznala, že dlouhé zimní večery jsou příliš nudné a… Prostě dlouhé, studené a fuj. Pro poveselení a pozvednutí nálady tu tedy máme další várku toho, co se komu „podařit nepovedlo“.
Letos na Apríla si z nás profesoři opravdu jak se patří vystřelili. Pro ty, kterým ta velká bžunda unikla, nabízíme malý výcuc.