Sedm let jsem poznával zdi Bradavického hradu, jeho temná, ale i světlá zákoutí. Dnes, kdy píšu tenhle článek, je jeden z mých posledních dnů, kdy nadobro tento hrad opustím a nikdy v životě se už nevrátím. Psal se rok 2079, kdy jsem jako malý kluk, začínající student na této prestižní škole, nastupoval do lodiček a odjížděl s panem školníkem přes celé to nádherné jezero, až k branám toho velkolepého hradu. Netušil jsem, jaký bude můj první ročník; stejně jako mojí soukmenovci a budoucí spolužáci. Měl jsem strach, že budu zařazený do nevysněné koleje, ale mým druhým domovem se skutečně stala kolej Nebelvírská; tam kde odvaha, čest a rytířskost neznala hranic. Číst dál…
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Od lodiček po dospělého muže
