Bradavičník

Jelikož už máme všichni Velikonoce za sebou a potřebujeme si dát pauzu od vší té čokolády a zajíčků, o kterých se nám, nebo tedy alespoň mně, už pomalu zdávají noční můry (No jen si to představte… růžové chlupaté koule se dvěma ostrými zubisky vepředu, jež jsou schopné prokousat všechno! Kdo by se nebál.), rozhodl jsem se, že Vám udělám takový menší přehled toho, jak se Velikonoce slaví jinde. Věděli jste třeba, že královna na Zelený čtvrtek každoročně rozdává stříbrné mince seniorům?

Číst dál…

Nikomu z nás nejspíš neušel ten nepodstatný malý detail, že dneska slavíme Velikonoce. Vlastně to bych kecala, mě to skoro ušlo. Zaznamenala jsem to teprve, když jsem vlezla do Velké síně, ubrusy s vajíčky mi napověděli, že jsem možná na něco zapomněla. Teprve, až když mi nad hlavou proletělo živé kuře, uvědomila jsem si, co je dneska za den. A tak jsem si řekla, že by se možná hodil tématicky zaměřený článek v Bradavičníku.
Ne, že by to někoho zajímalo, ale obětovala jsem pro sepsání tohohle článku pár hodin, které bych jinak trávila v Prasinkách.
Číst dál…

Viděli jste to taky? To nevinné, pozitivní oznámení na nástěnce školy o Velikonocích? O zvířátkách, vajíčkách, spokojených a rozradostněných studentech? S podpisem studentské rady? A jeho skutečně všechno tak nevinné, jak to vypadá? Číst dál…

Jednoho krásného odpoledne se sešla vaše milovaná péčka, dala hlavy dohromady a (u)snesla cosi pro vaši zábavu, vajíčko to však nebylo… i když jistá souvislost tu je. Jistě si mnozí z vás všimli, že nejen Velká síň, ale i ostatní místnosti hradu dostaly jarní výzdobu. Vedle tradičních misek s kraslicemi a vázami s květinami nás překvapily i kraslice a la zvonkohra. No ano, to skleněné cosi, co na nás hází „prasátka“ a cinká, jen co někdo projde kolem. Není před nimi úniku, jsou téměř všude… no kdo si tohle vymyslel?

Číst dál…

Jak už to tak bývá, 21. března oficiálně začíná další roční období, jaro. Květiny se probouzejí k životu, s nimi nepříjemnosti v podobě alergií, teplota začíná být jakž takž příjemnější a všechno živé je přítulnější, viditelně milejší. Na světě je hned veseleji. Nicméně, k jaru patří více věcí. Například první jarní úplněk, který letos vyšel na 1. dubna. Takové pěkné datum. Při posledním aprílu profáci využili tvaru měsíce k né moc povedenému, z mého pohledu, žertíku. Onen vtip spočíval v divadélku napodobujícím přeměnu ve vlkodlaka, což se asi nehodí v hradě, jenž je plný dětí a nebelvírské Lole. Chudák holka, skončila u Munga, o čemž jste se mohli dočíst v článku od Mrzimorských, ale zpět k tématu. Pro nás, západoevropany, první jarní úplněk znamená, že se blíží další svátky. A to né ledajaké. Velikonoce! Pro někoho je to oslava jara, jiný to bere z křesťanského pohledu. Fajn, jsme tolerantní. Beztak to ve výsledku všichni slavíme stejně, pokud vůbec. Číst dál…