Tento článek, ač napsán na prachem zašlém pergamenu, je i po letech natolik aktuální, že jej zařazujeme do historicky prvního Bradavičníku. Tímto děkujeme Claire Fordové, která jej kdysi sepsala pro Modré Listy.
Snad každý už někoho z této podivné odrůdy nováčků potkal. Obvykle se poznají podle sebejisté chůze, zdvořilých pozdravů a vznešeného výrazu v obličeji. Pozor, vznešeného, nikoliv namyšleného, protože namyšlenost tak úžasným bytostem nesluší. A pokud si stále nejste jistí, zda to na pohled obyčejné dítko patří mezi tyto skvělé jedince, zkuste neodpovědět na jeho pozdrav. A budete se divit. Tedy alespoň já jsem se minulý týden hodně divila.
V klidu jsem si s pár lidmi hověla ve velké síni, když v tom vešla dovnitř jistá paní profesorka. Očividně velmi zaměstnaná, neodpověděla na pozdrav jednoho zmijozelského nováčka. Ten ovšem dostal pocit, že neodpovědět na pozdrav JEMU je věc, kterou si nemůže nikdo dovolovat. Vždyť on má přece stoprocentně čistokrevný rod sahající až do středověku, je ze Zmijozelu, a to už něco znamená. Ujistili jsme ho, že to samo o sobě neznamená nic, ale to jsme nejspíš neměli dělat. Co kdyby ovládal černou magii?! Naštěstí nám odpověděl, že on černou magií opovrhuje a nemá ŽÁDNÉ špatné úmysly. To jsme si tedy oddechli. A definitivně nám sklaplo po tom, co nám oznámil, že on sice není žádný polobůh, ale rozhodně si připadá, že je na vyšší intelektuální úrovni než my. Samozřejmě! Jak jinak také.
Ale to bohužel není má jediná zkušenost s těmito božskými nováčky. Tak například jsem kdysi mluvila se slečnou, která za sebou sice ještě neměla jedinou hodinu, ale už jí bylo jasné, že se v budoucnosti stane prefetkou, následně primuskou a nakonec i nejlepší studentkou školy. No a od té doby jsem ji už zde na Hradě neviděla, zřejmě si to tedy rozmyslela. Ach ano, to je další typický znak tohoto druhu nováčků. Mají krátkou životnost. Tedy alespoň já mám pocit, že málokterý se dostane do druhého ročníku.
Jednou mi jeden chlapec dokonce bez obalu oznámil, že si myslí, že bude největším kouzelníkem všech dob. To mě tedy opravdu dostalo. Prostě nejsem schopná pochopit, jak něco takového může říct jedenáctiletý špunt, který zatím sotva zvládne Lumos. Mít zdravé sebevědomí je fajn, ale někdy to přeroste do obludných hranic a to pak vznikne to, o čem tady celou dobu píšu. Božský nováček.
Základním znakem takového božského nováčka je, jak už jsem říkala, slušné vychování. Ehmm… tedy slušné, jak se to vezme. Chvíli je poslouchejte a budete mít pocit, že méně zdvořilé lidi jste snad ani nepotkali. Mají o sobě takové mínění, že to někdy vypadá, že se pomátli, ale když to vezmete z druhé strany, tak se více méně dá říct, že se o vznešené chování snaží. Jsou přece ze šlechtického rodu ne?
A jsem u dalšího znaku jim typického. No řekněte, viděli jste už někdy božského nováčka z mudlovského rodu? Já tedy ne a myslím, že ani nikdy neuvidím. Drtivá většina má stoprocentně kouzelnické předky a k tomu je jejich rod velmi slavný. Sem tam se objeví božský nováček, v jehož rodě jsou nějací mudlové, ale to je spíš výjimka.
Jejich třetím znakem jsou jejich schopnosti. Hodně z nich má dojem, že zvládnou všechna kouzla, a to i bez učení, případně že jsou zvěromágové nebo metamorfomágové. To je důvod, proč se každoročně objevuje pár dotazů typu: Jsem zvěromág, umím se proměnit v jednorožce, kam to mám nahlásit? A nebo je tolik lidí zavřených u Munga s důvodem: Myslela si, že je metamorfomág.
Bohužel božští nováčci tu budou nejspíš strašit rok co rok, s tím nic nenaděláme, ale myslím, že můžeme být v klidu. Oni se snad během roku opět nějak záhadně vypaří. A navíc ne všichni nováčci jsou takoví. Při troše snahy mezi nimi můžete najít i docela normální lidi. Někteří jsou dokonce až tak normální, že se s nimi můžete i spřátelit, a to vás proti těmhle nemilým setkáním snad dokáže dostatečně obrnit. Takže hlavu vzhůru a až jednou božského nováčka potkáte, přeju pevné nervy.