V první řadě bych chtěl říct, že já jsem extrémně líný člověk. Na jednu stranu sice hrozně rád pomáhám svému okolí, na tu druhou bych ale nejradši splynul s gaučem, když mě máma poprosí, abych doma trochu poklidil nebo umyl nádobí. V takových situacích sklopím hlavu a předstírám, že jsem neviditelný.
Kolena mám roztřesená před kloboukem... mluvícím? Kampak budu zařazena? Kdepak je mé cesty cíl?
Číst dál...
Jak se zima blíží a tím se náš optimismus vytrácí, nastal čas na krátký pohádkový příběh, který vás snad aspoň trochu potěší a zahřeje na duši.
Jelikož nám začal nový školní rok, budou ho doprovázet i různé povinnosti a starosti. Každý má však rád pohlazení po duši a zrovna takové jsem se rozhodla napsat v podobě kratší povídky.
Vždy, když procházím chodbami naší školy, vidím kolem sebe stovky uspěchaných lidí. Míří rychle za svým cílem, nekoukají okolo sebe a mnohdy si ani neuvědomí, kolem jaké krásy prochází bez povšimnutí. Mrzí mě, že nikdo nevěnuje pozornost ani obrazům na stěnách, ani vitrážím v oknech, ani samotným kamenným zdem. Zkoušeli jste se někdy zaměřit na ty prazvláštní staré ohlazené kameny, které sténají, když fouká vítr? Na třetí prkno zleva od knihovny v klubovně s podivným sukem, který příšerně vrže, sotva se na něj podíváte? Co když se nám hrad snaží něco říct?
Zajisté si všichni bradavičtí studenti pamatují soutěž Má oblíbená knížka, kterou nám v minulém roce zamotala hlavy profesorka Liu, a které se všichni zhostili s nadšením a pílí. Příspěvky byly opravdu kvalitní a my jsme na ně také patřičně hrdí. Přinášíme vám tedy práci havraspárské studentky Lucie D. Moon pro potěšení, k zamyšlení, k inspiraci a k připomenutí, proč jsou bradavičtí studenti vážení pro svou fantazii. Nechcete se odradit délkou při prvním pohledu, v učebnicích toho budete muset nabiflovat mnohem víc, a mnohem méně zajímavého. Třeste se napětím o osud hlavních hrdinů, užívejte si popisy a vžijte se do tohoto krásného příběhu, protože takhle má vypadat soutěž. Číst dál…
Jednoho dne, když jsem procházela naší školní knihovnou a hledala knihu pro zálibné čtení, narazila jsem na tuto: Katastrofy a následky 21. století od Kenshina Izawariho. Nevím jak mohla mudlovská kniha zabloudit sem, do naší kouzelnické knihovny, ale myslím si, že o této katastrofě byste měli vědět.
Připravila jsem pro Vás první díl povídky, ve kterém bude ovšem trocha toho tajemství i strachu, ba naopak i štěstí, možná i lásky. Musím Vám říci, že začátek sice není nejdelší, ale můžu slíbit, že se polepším. Opravdu bych byla ráda, kdybyste u povídky nebyli znudění nebo, aby Vám náhodou nepadala hlava na stranu únavou.. Číst dál…
Mé oči sledují
hvězdy rozkvétají,
jako rolničky zvoní,
zlaté slzy nebe roní
na vodní hladině,
dýchám jen pro ně,
tonu v řvoucím tichu,
nedostává se mi sluchu,
duši mojí pohlcují,
po vodě plují
tisíce diamantů drahých
a přec tak prostých. Číst dál…
Před časem skončila soutěž praktikanta Alexe Petrova Vysněná identita. Když jsem tak zase jednou šla kolem magického zrcadla, o kterém jsem psala, postesklo si, že o sobě ještě nikdy nečetlo, a že by moc, moc chtělo. A když už jsem jednou ta šéfredaktorka, jestli by to nějak nešlo. Při pomyšlení, že by mne zrcadlo zase mohlo nějak vypéct, jsem raději rychle souhlasila. Ke konci školního roku vám tedy přináším svou verzi Vysněné identity. A když bude souhlasit vítězka soutěže Isabella J. Smithová, dočkáte se i jejího zpracování dne v kůži Sira Stanleyho.
A jak to vlastně s tím magickým zrcadlem bylo? Celá věc se seběhla nějak takhle …