Bradavičník

Ač to zní jako nějaká pohádka či bajka, je to skutečný příběh, který se stal v Bradavicích a může se klidně ještě přihodit i vám. Na našem hradě se totiž znovu zopakoval ten starý příběh života. Příběh o tom jak ti zlí si zas začali vystrkovat čumák nahoru a dobro muselo zasáhnout a čest a sláva zajisté čekají každého, komu se nezprotiví dobré skutky. Hrdinové ještě nevymřeli, alespoň dokud jsem tu já! Takže třeste se všichni zloduši Bradavic, jenž si libujete v trápení druhých, jelikož já budu vždy vaším trnem v oku, vaše osina v zadku. Já budu příčinou špendlíku na vaší židličce a švába ve vaší polívce.

Číst dál…

Náš pravidelný přispivatel a autor LUARTRIE, zůstává i nadále naivní a i nadále píše články pro náš plátek. Články tajemné a články, které málokoho osloví. V této povídce se autor vrací od Lektvarů zpět ke svému oblíbenému oboru, a to Démonologii. Autor úmyslně ponechává hlavní dějovou linku a nedodává důležitá fakta o stvoření či spíše démonovi, který v této povídce prosperuje. Avšak se mi z něho podařilo dostat alespoň hrubý náčrtek, který Vám snad leccos napoví. Příběh je smutný, pln emocí a bolesti, psán autorovým osobitým stylem. Chcete-li si přečíst něco odlišného a jiného, neváhejte a pokračujte. Číst dál…

Valentýn. Zpívající andělíčci, kýčovitá výzdoba a záplavy srdíček. Pro šťastně zamilované snad nejdůležitější den v roce. Pokud máte nějakou tu tlapku, které se můžete pevně chytit a nějaká očka, do kterých můžete zbožně hledět, patříte  nepochybně k těm šťastnějším. Existují ale i tací, kteří by Valentýna nejraději vymazali s kalendáře.

Číst dál…

Každý má z něčeho strach. To nikdo nemůže popřít, i když nedává své strachy najevo. Někdo se bojí pětky z úkolu, někdo se bojí úkolu, někdo zase záchodků ve čtvrtém patře. Jsou případy, které se hrůzou orosí při pomyšlení na vyprodanou zásobu čokoládových žabek, nebo které se v noci bojí vykouknout zpod peřiny, protože je děsí sloupek od postele.

Většina pilných studentů ví o existenci tvora, který by na sebe dokázal vzít podobu sloupku od postele, prázdného obalu čokoládové žabky, nebo čehokoliv co nás děsí. Tou strašlivou nestvůrou je bubák. Zabírá na něj jediné kouzlo – Riddiculus. Ovšem i někteří naši profesoři jsou strašlivé nestvůry. Podívejme se tedy na to, jak by to vypadalo, kdybychom na tuto podobu bubáka použili Riddiculus.

Číst dál…

Seděla jsem si tak v poklidu večer v síni, se mnou moji kamarádi Mara a Stan. Diskutovali jsme o životě….V síni se nic nedělo, tedy do doby, kdy přišel student zmijozelské koleje jménem Ulrich. Zaujaly ho růžové kšandy provokativně visící na bodovačkách, takže si tam přitáhl od profestolu křeslo, vylezl na něj a jal se kšandy zkoumat. Z této činnosti ho vyrušil vpád Protivy…ano, onoho nadmíru protivného, rejpavého a hulvátského ducha. Ulrich tedy, ať vlastní neopatrností nebo úlekem z Protivy spadl. Protiva se samozřejmě začal pošklebovat, načež na něj Ulrich vytáhl hůlku, ale pak ji moudře schoval. A pak to začalo – Protiva se hádal s Ulrichem, ale to tedy byly výrazy!
Číst dál…

Jeden by nevěřil, kolik se toho dá o fauně tohoto světě zjistit ve Velké síni. Ano, moji milí čtenáři. Žádné školní pozemky, žádný Zapovězený les, ale naše stará dobrá Velká síň je tím místem. Asi budu dosti šokovat profesory jež vyučují předmět Péče o kouzelné tvory, ale já jsem v síni potkala dokonce i nundu. Číst dál…

Máme polovinu ledna, venku je zima (konečně jednou taky nějaká normální teplota) a studenti většinu svého volného času tráví ve společenských místnostech nebo klubovně u krbu. Na chodbách a v síni vládne klid a dokonce i tradiční mezikolejí rozepře ze začátku roku již vzaly za své. Číst dál…

Skřítci. Tolik toho pro nás dělají. Bez nich bychom dočista umřeli hlady! Nikdo z nás si neumí představit, co by se mohlo stát, kdyby skřítci nevařili. Kdyby nedejmerlin byli nuceni vařit profesoři, nebo ještě hůř my studenti! Každý už ty jejich pochutiny bereme jako samozřejmost, ale bez nich by byly celé Bradavice v trapu.

Všichni jsme až moc rozmazlení jejich dobrotami. Už ani nevíme jaký poklad nám kolikrát leží na talíři přímo před nosem. Kolik jejich dobrůtek nám obšťastnilo jazýčky. Kolik barev chutí nám ještě naservírují na talíř.

Moc často jsem si liboval v jejich umění a právě nadešel čas, abych jej připomněl i ostatním. A tak pro vás zavítám znovu na místo mému srdci velmi blízké a ještě bližší mému žaludku. A tedy do hradní kuchyně.

Číst dál…

Prváci. Každoroční příval problémů a starostí, což většina z nás moc dobře zná. Je to malé, je to drzé a hlavně si to o sobě myslí, že pobralo veškerou moudrost světa a tudíž, jakmile se tomu dostane do ruky ten klacíček, co nazýváme hůlka a z dohledu zmizí veškeré profesorstvo, zvládne jakékoliv kouzlo, včetně těch dosud neobjevených. A to i přesto, že ze známkového hlediska téměř propadá. Je sice pravda, že známka nevyjadřuje inteligenci studenta, nicméně, schopnost mávání hůlkou asi ano. Číst dál…

Jak sám název napovídá, Evey V. Wolfman se pustila do vize budoucnosti jedné z profesorských rodinek. A jak to dopadlo? Číst dál…