Už od začiatku školského roka sa v Nebelvírskom famfrpálovom tíme poctivo konajú tréningy, ktoré vedie kapitánka tímu Lauren Beaty. Keďže sa na tréningy nemôžu študenti našej, alebo iných koľají prísť pozrieť prinášam Vám o nich priebežné informácie. Číst dál…
Kdo: já
Kdy: ve večerních hodinách, čtyři měsíce a dva dny před narozeninami něčí mámy
Kde: v soukromí
S kým: Lauren L. Beaty, Jessie Michael McDash
Za kolik: za nic – jsem k nezaplacení
Co: superanticontramultiextraunikátní rozhovor o bakteriích, Měsíci, padácích, lepidlech, bejsbólu, rituálech a možná i o zahradních šnecích
Tak jsem se rozhodl zas provětrat své sově křidélka, a to docela zajímavým způsobem. Prostě jsem jí k noze přivázal dopis a dal jí rozkaz, ať ho hodí na hlavu těm, kteří se jí zalíbí. Číst dál…
Ti aktivnější z vás, co v průběhu několika posledních dní navštívili jezero, si jistě povšimli tří sněhových soch na jeho břehu. Ti aktivnější a zvědaví, co vyrazili k jezeru a sochy rovnou prozkoumali, nejspíš zjistili, koho tyhle sochy vyobrazují. No a ti aktivnější, zvědaví a bystří jistě nejen vyrazili k jezeru a prozkoumali sochy, ale přišli i na to, kdo je postavil. Jestli tipujete nějakého zatoulaného kentaura, tipujete špatně. Tyto sochy mají na svědomí nebelvírští studenti. Číst dál…
To vám takhle byl docela pěkný zimní den, nesněžilo ani extrémně nemrzlo, a tak jsme se s mojí kolejní kamarádkou Mirandou vydali s košťaty na famfrové hřiště, že si trochu zalétáme. Byli jsme nakonec svědky a zároveň i aktory poměrně zajímavé události, která jistě stojí za zmínku. Číst dál…
Ono je docela těžké vymyslet nějaké smysluplné téma a obsah článku. No a právě proto, jsem ho nevymyslela.
Jednou v noci jsem nemohla usnout, kupodivu jsem ani neměla nic důležitého na práci a tak jsem se rozhodla napsat článek, čehož jste si již určitě všimli… Číst dál…
Sprevádza nás celý rokfortský život. Striehne na zábudlivcov aj odvážlivcov. Jej zástancovia (čítaj: veľactené profesorstvo) sa nevedia dočkať, kedy niekoho načapajú a dajú mu „co pro to“, že vyliezol, kedy nemal. Ale čo na to študáci? Vybehla som trošku medzi davy a popýtala som sa na názory práve ich (vlastne vás).
Dle nadpisu článku se Vám může snadno zdát, že vyzývám bradavické studenty ke vzpouře. A máte pravdu – je tomu tak! Neboť to, co se v poslední době – dovolím si zdůraznit v posledních již téměř dvou letech – děje s naším klavírem v klubovně, je prostě a jednoduše otřesné.
Rozhodl jsem se udělat rozhovor s jedním z prefektů, protože mi přijde zajímavé porovnat jejich zkušenosti a to, jak na celou záležitost pohlížejí. Jako první se mi ozvala naše prefektka, Arishell Clouser, tudíž jsem si řekl, že si pokecám s ní. Přeci jen, je to nový přírůstek v řadách naší prefektury, názor bude jistě zajímavý. Sešli jsme se ve Velké Věži krátce před obědem a náš rozhovor mohl začít. Číst dál…
V některých deštivých dnech, když prší tak moc, že nemůžete jít ven (za předpokladu, že nechcete promoknout a dalších několik dnů/týdnů být nemocní), se určitě nudíte. Možná byste se rádi sešli se svými kamarády, jenže ti už mají něco domluvené. V hradu je všude prázdno a to i navzdory špatnému počasí. Takže si nemůžete zahrát všemi oblíbenou flašku nebo jí podobné hry. Nemůžete blbnout na schodišti a ani v jiných částech hradu, protože nemáte s kým. Nemůžete drbat s obrazy, protože ti už znají více drbů, než mohou zpracovat. Nemůžete se učit na předměty ani si psát úkoly, protože to zábavné není. Tak co dělat? Nevíte? Máte štěstí, protože já jsem se rozhodla o pár takových zábavných věcech napsat. Číst dál…