Bradavičník

Vánoce se nám pomalu ale jistě blíží ke konci, ale i přesto Vás neustále zahrnujeme články z vánočního dění. Od článků, které Vám přejí takové ty zbytečnosti jako jsou zdraví, štěstí a láska ve sloupečku Z redakce až po ty, které teprve přijdou. I naše chladné sklepení (v tomto případě moje maličkost) se rozhodlo, Vás zasvětit do tajů, které se u nás tyto Vánoce dějí. Upozorňuji, že pokud jste slabší povahy, už ted‘ byste měli přestat číst. A Vy hrdinové a odvážlivci, směle pokračujte dál. Číst dál…

Jsou Vánoce, a to je čas, kdy lidé dělají věci, které by během roku určitě nedělali. Například já. Všichni víte, že moje novinová rubrika je Čmuchal. Ale jelikož jsou ty Vánoce, tak jsem se rozhodla přijít s normálním a nečekaně objektivním a nekritickým a ryze vánočním článkem. Takže si můžete všichni nebelvírští oddechnout, protože o vás tenhle článek není. Teda… skoro všichni. Až na jednu osobu.

Číst dál…

Máme tady čas Vánoc a s ním i další díl našeho slídění a čmuchání. Hned na úvod mám pro vás jedno takové upozornění, nebo jak bych to řekla… oznámení. V minulých dnech jsem se snažila přesvědčit naši prímusku a šéfredaktorku v jedné osobě, váženou slečnu Carlottu Reyer, že se mi psaní těchto článků, respektive způsob, jakým získávám potřebný materiál, moc nelíbí, a že bych s tím tudíž chtěla skončit. Rezolutně to odmítla a pod pohrůžkou násilí a mučení mě donutila v tom pokračovat. Takže jsem chtě nechtě musela podlehnout. To jen abyste věděli, komu máte za tyhle články poděkovat.

Číst dál…

Strhující… Dramatické… O život… Napínavé… Akční… Vzrušující… Smrtelně nebezpečné… Dech beroucí… Stále nevíte, o čem mluvím? No tedy, styďte se. Ať vás hanba či Santa Claus profackují. Dnes v časných ranních hodinách (asi od desíti do půl druhé) někteří studenti nasazovali při vánoční soutěži své životy. A jak to celé bylo? Neváhejte a čtěte dál…

Aktualizováno!

Číst dál…

…aneb co všechno jsme ochotni sníst

Každý z nás si při slově vánoce představí něco jiného, někdo svátky klidu a míru, teploučký krb a rodinnou pohodu. Pesimističtější jedinci, kteří už od prvního podzimního bláta jedou na antidepresivním lektvaru nejspíš ukvičené vánoční koledy a noční můry z posváteční obezity. Ať tak či tak, úplně všechny nás spojuje jediná myšlenka… na voňavé vánoční cukroví.

Číst dál…

Téměř všichni, je téměř každý den potkáváme na chodbách, jíme s nimi u stolu nebo s nimi trávíme volné chvilky venku. Jsou stejní jako my a přitom trochu jiní. O kom to mluvím? Samozřejmě o Prefektech. Nyní, Vám chci totiž představit dalšího z nich, respektive té lepší polovičky. Tentokrát, jsem vyzpovídala Zmijozelskou prefektku Kate McRadcliffovou.

Jak jsi se, co by obyčejná studentka, dívala na Prefekty?
Nó.. *Zamyšlení.* Abych řekla pravdu, nejmenovaní Prefekti mě jakožto nováčka krapet šikanovali, což ale považovali za přijímací rituál noviců. Tudíž jsem je nenáviděla. *Povzdychnutí.* Naštěstí, jsem ale postupem času poznala ty pravé osoby a obdivovala jsem je. Číst dál…

Vánoce jsou tady, Santa Claus už zase klepe na komín (Nikdy jsem nechápala, jak to svoje tlusté břicho může prorvat skrz!), Papa Noel si dává siestu pod stromem s láhví ležáku, děduška Mrazíček si nahřívá u táboráku z odpadků své prokřehlé ruce v rukavicích bez prstů … Zkrátka se všichni mají skvěle.

Číst dál…

Jsou dny, kdy se šprt jako já, prostě nudí. Je po brigádě, úkoly jsou hotové, další nepřibývají, učebnice už znám skoro nazpaměť.. dobře, ne tak úplně nazpaměť, ale daleko k tomu nemám. Přičtěte k tomu hyperaktivitu a vyjde Vám, že někdo takový se dřív nebo později chopí brku a začne psát. Někdo románové dílo, někdo se odhodlá vyzkoušet si novinářskou práci. Dlouho jsem hledala téma, které by mi připadalo dostatečně vhodné. Tu mi z dáli do oka padl třpyt pečlivě naleštěného odznaku. Nápad byl na světě. Jeho první (a já doufám, že ne poslední) obětí se stal Zmijozelský Prefekt Diel Magnus Tarkin. Do rozhovoru se mu moc nechtělo, ale pravděpodobně nakonec zaúřadovala má „hafoní“ očka a tak Vám všem předkládám výsledek. Číst dál…

Studentská rada nic nedělá. Studentská rada není. Studentská rada?
To jsou výkřiky, které je možné slyšet jak od studentů, tak od zaměstnanců hradu. Argumentem, že opak je pravdou, budiž dnes rozeslaná prospěchová stipendia. Pravda, poněkud s křížkem po funuse, ale lépe teď než vůbec. Alespoň máte na přilepšenou k Vánočním dárkům. Užívejte své prospěchové hodnocení s rozmyslem. Běda tomu, kdo si za ně koupí byť jen jedinou učebnici!
Číst dál…

Bradavická škola čar a kouzel je místem, kde se neustále něco děje. Přiznávám, že toto tvrzení by se mohlo zdát trochu přehnané, kdybychom si projeli aktivitu Bradavičníku a kvalitu článků za poslední dobu. Ale to je jen zdání – musíte mít s redaktory a všemi pisálky trochu strpení a soucitu, jelikož Kuňodavky jsou opravdu zákeřné. Však to sami poznáte až Vás napadnou (začne to malým nevinným zívnutím).

Abychom dohnali ztrátu v pravidelné porci seriózních informací (my jinak než seriózně psát neumíme, ale už se ozvaly drobné námitky z řad chrličů), přinášíme Vám tedy nyní rychlý přehled posledních událostí z Nebelvírské koleje i celého hradu.

Číst dál…