Konec roku se blíží rychleji, než by se dalo čekat, a i když jen mrknete, uplyne několik dní jako voda. Ovšem i tento konec předznamenává nějaký začátek, a tentokráte je to začátek letních prázdnin, které si jistě každý plánuje po svém. Na rozloučenou s tímto školním rokem jsem si dovolil sepsat kratší básničku, nikterak namáhavou na čtení, jen pro pobavení. Tak směle do ní. Číst dál…
Drazí studenti, profesoři, prostě čtenáři Bradavičníku.
Jak jste již určitě zaznamenali, školní rok 85/86 se se nám pomalu, ale jistě blíží ke konci. Studenti už nedočkavě vyhlíží prázdniny a balí si kufry, profesoři z posledních sil sbírají známky na vysvědčení. Číst dál…
Sedm let jsem poznával zdi Bradavického hradu, jeho temná, ale i světlá zákoutí. Dnes, kdy píšu tenhle článek, je jeden z mých posledních dnů, kdy nadobro tento hrad opustím a nikdy v životě se už nevrátím. Psal se rok 2079, kdy jsem jako malý kluk, začínající student na této prestižní škole, nastupoval do lodiček a odjížděl s panem školníkem přes celé to nádherné jezero, až k branám toho velkolepého hradu. Netušil jsem, jaký bude můj první ročník; stejně jako mojí soukmenovci a budoucí spolužáci. Měl jsem strach, že budu zařazený do nevysněné koleje, ale mým druhým domovem se skutečně stala kolej Nebelvírská; tam kde odvaha, čest a rytířskost neznala hranic. Číst dál…
Každý obyvateľ hradu, ktorý aspoň prešiel okolo ihriska si podľa mňa musel všimnúť, že sa tu nehrajú zápasy. Ale aký na to je dôvod? Chýbajú snáď nadšenci famfrpálu? Mám pocit, že tých je docela dosť. Existujú tými, majú kapitánov a organizujú sa tréningy. Tak kde je potom chyba? Číst dál…