Zaraďovanie je na začiatku školského roka hotovou senzáciou. V Londýne som počúvala otázky o fakultách každých desať minút, na mnohé z nich som ale nevedela odpovedať. Nikdy som sa nezamýšľala nad tým, do akej fakulty chcem patriť, ak mám byť úprimná, bolo mi to vlastne úplne jedno. Nezáležalo mi na tom, či budem nosiť kravatu červenej, zelenej, žltej či modrej farby, ale mnohým ostatným na tom záležalo.
Mezi učením není moc volného času, ale občas se nějaký ten volný čas najde a do něj vtrhne modrá prefekta Kassandra Hatzidakis s nějakým nápadem, jak volný čas vyplnit. Asi se bojí, aby havránci příliš nezvlčeli.
Až do jedenácti let jsem měla o famfrpálu jen okrajové povědomí. Mému životu vládly sporty mudlovské a nikdy mne nenapadlo, že bych se snad měla věnovat chytání nějakého míče a sedět u toho na koštěti. Míčové kolektivní hry nikdy nebyly mou silnou stránkou. Ovšem to se po mých jedenáctých narozeninách mělo změnit.
Na začátku školního roku si studenti havraspárské koleje sedli, dali bystré hlavy dohromady a nalinkovali si aktivity na celý školní rok dopředu. Dobře, zas až tak pilní nebyli, ovšem vznesli několik nápadů a tipů na to, jak trávit své volné chvíle na Hradě. Kromě toho, že se rozhodli sportovat, zalíbila se jim i myšlenka hraní společenských her.
Poznámka šéfredaktora Wilsoňáka: Série „První rok v Bradavicích“ k nám zavítala od nadané mladé modré žurnalistky Madeleine snad jako na zavolanou. Jsem přesvědčem o tom, že něco takového nám v Bradavičníku již dlouho chybělo. Však každý z nás si prošel něčím podobným, a tak věřím, že pro Vás, čtenáře, bude snadné se s Madeleininými postřehy a pocity identifikovat. Na nic tehdy nečekejte a neváhejte se pustit do čtení!
První rok v Bradavicích
Část 1. – Odjezd a rozřazování
Môj život bol donedávna pokojným, tak pokojným ako život mudlovského dieťaťa môže byť. A ostal by pokojným zrejme ešte veľmi dlho, lenže to by k nám do dvora nesmela priletieť cudzia sova so zvláštnym listom… Svoj prvý list do Bradavíc som spálila rýchlejšie, ako si ho otec všimol, druhú sovu som však nechytila a tak začal môj príbeh. Otec ma nasadil do auta a odviezol ma do Londýna a na Šikmej uličke som zažila svoj prvý kultúrny šok. Nevedela som, čo odo mňa ten divný chlapík v starom obchode chce, keď mi začal do ruky pchať akýsi kus dreva, ktorý, ako som neskôr zistila, nazývajú prútikom…
Řeknu vám, ten článek evoluce, kterej zařídil, aby lidé neprožívali zimní spánek, bych nejraději proklela. Respektive toho pána/paní/mimozemšťana/všemocného/vyberte si. Jistě jste si toho také všimli, na dveře začíná klepat zima. Což by leckdo označil za rakovinu. Pro mě to představuje ale nekonečnou zásobičku rýmy zdarma. To otravuje nejenom moje spolubydlící, ale také osadníky, kteří se mnou sdílejí hodiny. Ze všech se staly ze dne na den bacilonosiči, po ruce mají svoje navlhlý kapesníčky se zelenym poselstvím a člověk se ve velký síni nemůže ani najíst, aniž by mu při tom na jídlo neprsknul nějaký ten příslib chřipky.
Někomu koupí zvíře rodiče, jiný nemá žádné a ten další o něj ani nestojí. V Bradavicích je zvířat ale přímo ráj! Když jdete po schodech, občas na nich uvidíte kočku prohánějící myš nebo kvákající žábu, která se na hradním schodišti ztratila. Ale ani u nás v ložnici to není lehký oříšek pro toho, kdo nemá zvířata rád. Přestože je nás v ložnici jen šest, hemží se to tam hned několika zvířaty. I já sama vlastním kočku a sovu. Jedna spolubydlící má žábu a ta další má také kočku (v tomto případě nutno podotknout, že se nespřátelily).
Proč vlastně havraspárská kolej tolik zbožňuje kakao? Je to něco jako posedlost tímto nápojem? Ale ne všichni kakao milují a někteří ho přímo nenávidí a jsou havránci tělem i duší. Kakao je něco jako symbol havraspárské koleje a pokusím se vám mým pohledem vysvělit, proč tomu tak je.
Vaše kolej, hodně kamarádů, muffinů a kakaa. Teplo u krbu, hodně volných hodin a krásná příroda kolem. Vše se zdá být – prvních pár hodin – dokonalé. Je to ovšem klamná iluze. Ložnice byly dávno rozdělené. Co s tím? Asi nic. Nezbývá nic jiného, jak se s těmi ostatními ňoumy, co s vámi sdílí ložnici, smířit. Pokud s vámi bydlí lidumil případně knihomol, jste za vodou…