Bradavičník

Pro začátek vám trošku představím tuhle rubriku. Jak už vypovídá samotný název, bude se tady čmuchat. A kde? Především v našem lvím hnízdečku. Postupně vám přiblížím, kde my lvíčata spíme, jak naše jednotlivá hnízdečka vypadají a kdo s kým v nich bydlí, takže si pak můžete udělat obrázek třeba o tom, kdo je bordelář a kdo je naopak vzorně čistotný, jaké máme domácí mazlíčky, co rádi děláme ve volném čase nebo jaký je náš oblíbený famfrpálový tým. U některých možná objevím i to, co by nejraději skryli před celým světem. Takže se určitě máte na co těšit. Na konci článku najdete takové malé hodnocení.

Jako první vám představím pokoj naší milované primusky Carlotty Reyer a neméně milované prefektky Grace R. Silvergrass. No uznejte, že nikoho lepšího jsem si na začátek vybrat nemohla.

Když jsem otevřela dveře jejich pokoje, poté, co jsem se důsledně přesvědčila, že mě nikdo nevidí, zůstala jsem zaraženě stát na prahu. Tohle že je pokoj naší primusky? Té, která má jít příkladem nám ostatním? Musela jsem několikrát zamrkat, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Po asi třetím mrknutí, jsem v zadní části pokoje spatřila nějaké světélko naděje. A cože mě tak zděsilo? Jedním slovem: bordel. Alespoň tedy v první polovině pokoje. Ta druhá, byla naopak krásně uklizená. Nebyl velký problém poznat, komu která polovina patří.

Odvážila jsem se tedy vstoupit dovnitř. Naštěstí pokojem vede jakýsi vyšlapaný chodník, takže jsem se nemusela po kolena brodit v papírech a knihách, které byly poházené všude po zemi. Sem tam se dal rozpoznat nějaký ten Denní věštec nebo školní učebnice.

Postel byla, jak jinak, neustlaná. Proč taky, když si do ní její majitelka večer zase lehne. Sloupky postele byly ověšeny oblečením. Skříň jí asi nic neříká. Na posteli se pro změnu válely jakési hudební nástroje – nejspíš klarinet a jakási flétna, a mimo jiné se tam procházeli dvě pohyblivé figurky. Raději jsem si nepředstavovala, co je pod peřinou. Co mě ale fascinovalo, byla obrovská plyšová želva. Že, by dárek od tajemného ctitele? Všimla jsem si, že se dotyčná osoba poslední dobou tváří tak nějak zvláštně. Člověk by řekl, jestli náhodou není zamilovaná. No aspoň by to vysvětlovalo ten bordel, s hlavou v oblacích člověk moc na úklid nemyslí.

Vedle postele stál noční stolek, který byl také zaplněný různými věcmi. Například hromádkou not, která byla zatížená krabicí s čokoládovými žabkami. Spíš než noty, mě však upoutal plakát famfrpálového anglického týmu. No první plus. Vlastně druhé, po želvě.

Poté jsem se otočila, a málem jsem spadla do otevřeného kufru, který byl nacpaný oblečením. Taktak jsem to ustála, ale nakopla jsem si palec u nohy. Napadlo mě, jestli je to oblečení aspoň vyprané. Nevypadalo to tak. Další oblečení se válelo na židli, tentokrát to byl školní stejnokroj. Nechtěla bych být skřítkem, který tohle uklízí. I když mám pocit, že skřítkové se téhle části pokoje asi obloukem vyhýbají. U zdi byly naházené věci na famfrpál: koště, odrážečská pálka a brýle s rukavicemi.

Na pomyslné hranici mezi oběma polovinami stál psací stůl, který patří oběma dívkám. A i tam bylo poznat, co které z nich patří. Už mě proto vůbec nepřekvapilo, že jedna polovina stolu byla zaházená vším možným včetně ohryzku od jablka, a to co se tam nevešlo, hezky navršila na zem vedle stolu. Ostatně na zemi je místa vždycky dost. I když, v tomhle případě…

S úlevou jsem překročila pomyslnou hranici a vkročila do oázy pořádku naší prefektky Grace. Ano, pro ty, kterým to stále nedocvaklo, právě jsem popsala polovinu naší milované primusky.

Stačil jeden jediný krok a rázem jsem se ocitla v úplně jiném světě. Ani se mi nechtělo věřit, že jsem pořád ve stejném pokoji. Bylo tady totiž uklizeno. Ano opravdu uklizeno. Všechno pečlivě srovnané a čisté. Má to také svou logiku, jelikož Grace je slepá a tudíž musí mít všechno svůj řád, aby se snadněji orientovala.

Postel byla ustlaná a kufr byl schovaný pod ní. Napadlo mě, že tady k úrazu určitě nepřijdu. I Grace má očividně k hudbě blízko, protože o postel stála opřená kytara a o židli se pro změnu opíralo violoncello. Aspoň myslím, že to bylo violoncello, zase se v těch nástrojích tak moc nevyznám. Věci na stolku byly úhledně srovnány. Ležela na něm pouze nějaká kniha a sklenice s vodou.

Co mě upoutalo, byly dvě misky, které stály za stolkem. Jedna na vodu, a druhá pravděpodobně na maso. Že by si Grace libovala v jedení ze země? Taky možnost, ale tyhle misky patří jejímu pejskovi jménem Grell. Je to zlatý retrívr a je fakt nádherný. Ale misek jsem se raději nedotýkala, co kdyby mě náhodou viděl a ukousl by mi ruku?

Znovu jsem se zaměřila na psací stůl, tentokrát na levou, uklizenou polovinu. Upoutala mě jedna z hromádek pergamenů. Vrchní pergamen byl popsán nějakými vystouplými tečkami – pravděpodobně to bylo Braillovo písmo. Chvíli jsem se snažila něco rozluštit, ale marně. Vedle stál křiklavě zelený Bleskobrk. Taky si budu muset jeden pořídit.

Můj dojem z tohoto pokoje byl: rozporuplný. Na jedné straně strašný chaos a nepořádek, na druhé všechno pečlivě uspořádané. Myslím, že Lotka by si měla aspoň občas vzít z Grace příklad. Přinejmenším, když čeká návštěvu. No dobře, já jsem se tam trošku vetřela, a ještě k tomu potají, ale to je jedno. Pokoj hodnotím třemi hvězdičkami z pěti. Ano, čtete správně. Třemi. A hlavně díky Grace, kdybych totiž měla hodnotit každou polovinu pokoje zvlášť, dala bych nulu a pětku. No dobře možná jedničku, za tu želvu a famfrpálový plakát.

Tagy: chaos, láska, ložnice, pořádek, prefektka, primuska, slepec

6x Komentováno