Bradavičník

Tak a máme tady další díl naší čmuchací rubriky. Ještě než vám prozradím, ke komu jsem se vplížila tentokrát, mám pro vás takový dodatek k minulému dílu.

S obrovskou radostí vám musím oznámit, že jsem se čirou náhodou stala svědkem reakce mých prvních obětí na můj článek. Vážně bych vám přála vidět hysterický záchvat naší milované primusky, když jej četla. Byla v obličeji rudější než moje vlasy. Vážně nechápu, co ji tak rozčílilo. Stále tvrdošíjně popírá, že by byla zamilovaná, ale její zasněný výraz, který má pokaždé, když ji potkám, ji prozradil. Dále jsem se dozvěděla, že naše milovaná prefektka Grace Lotce celý jeden rok tajila, že se učí hrát na violoncello. To je zajímavé, vzhledem k tomu, že tento nástroj je poměrně velký, takže ho Grace asi nemohla jen tak strčit do kapsy.

No ale teď už vzhůru k mým dnešním obětem. Tentokrát jsem se rozhodla, že se pokusím vplížit do jednoho klučičího pokoje. Vybrala jsem si hned ten první pokoj, na který jsem narazila, a ze kterého jsem chvilku předtím (samozřejmě schovaná za sloupem) viděla odcházet jeho tři obyvatele. Byli to prváci, naše nejmladší lvíčata. Jednoho znám, jmenuje se Apollonius Clayenshire, další byl očividně jeho bratr (nejspíš dvojče) a toho třetího znám od vidění. Ujistila jsem se, že je vzduch čistý a vstoupila dovnitř.

Žeby byl pokoj zrovna vzor čistoty a pořádku se říct rozhodně nedá. Ale je to klučičí pokoj, takže to vlastně není až tak překvapivé. A ostatně na to, co jsem viděla minule, to určitě nemá. Na pravé straně stála první postel. Marně jsem se snažila rozluštit, jestli je ustlaná, nebo ne. Tak něco mezi. Obyvatel této části pokoje očividně rád kreslí, o čemž jsem se přesvědčila, když jsem letmo pohlédla do deníčku, který se povaloval na posteli. Vedle něj se válela bílá čokoláda. Tak nevím, letos je asi v módě spát s čokoládou, nebo co.

Na nočním stolku měl pohozené nějaké knihy. Opodál stála židle, přes kterou byla přehozena košile, celá zapatlaná od nějakých barev. Ten to malování asi bere nějak vážně. To potvrzovalo i několik štětců na zemi u postele, nějaká ta temperová tuba a hlavně dřevěný stojan na malování. Na ten vzpomínám obzvlášť nerada, neboť se mi nějak podařilo do něj nechtěně strčit a málem se na mě zřítil. Taktak jsem ho zachytila. Byl pěkně těžký.

Ze zvědavosti jsem nakoukla pod postel a spatřila tam jen nějaké obaly od čokolády. Takový odpadkový koš by tady jistě našel své uplatnění. Nakonec mě v této části nejvíc upoutala nástěnka, která byla pokrytá různými malůvkami a kresbami. Ten kluk má docela talent na to, že je mu jedenáct. Zaujal mě také jeden papír, na kterém byly vypsané nějaké nápady na kresby. Poslední bod mě vážně rozesmál. Stálo tam, že by se chtěl stát hrdinou řádu lví packy. Dokonce tam byl i pokus o jakousi pečeť. Řád lví packy?? Asi spíš tlapy a to pěkně velké a s ostrými drápy. Každopádně pod tím byl jeho podpis, takže teď vím, že tato část pokoje patří jistému Vindictu Veneasovi.

Obrátila jsem svou pozornost k posteli naproti dveřím. Nad postelí visel obrovský erb s jakýmsi latinským nápisem, po jehož stranách visely dvě červené šály. Hmm chlapec se zdá být ze vznešeného čistokrevného rodu. No, aspoň že měl ustlanou postel. Vedle postele ležel zavřený kufr, na jehož jmenovce bylo jméno Apollonius Clayenshire. Pohlédla jsem na noční stolek, na kterém stála jakási kytka. Ano opravdu tam byla kytka. V chlapeckém pokoji. Neuvěřitelné.

Kolem postele bylo všechno vůbec tak nějak podivně uklizené a uspořádané. Jakoby tam bydlela holka. Všimla jsem si pootevřené skříně a uklidnila jsem se. Věci v ní byly hezky naházené a neuspořádané. Už jsem se začínala obávat o jeho normálnost. Kousek od postele stál větší psací stůl a dvě židle.

Nad stolem visela další nástěnka, na které bylo taky pár obrázků – asi dárek od Vindicta – a nějaké papírky s připomínkami. Pobavila mě jakási veršovánka, kterou jsem si musela zapsat. „Přeměňování věc lehká? Do úkolu pusť se zlehka.“ Vážně mě baví to prvotní nadšení nováčků. Však ono ho to přejde.

Levé části pokoje dominuje zcela překvapivě postel. Byla stejně dokonale ustlaná jako ta Apollova. Na posteli ležel plyšák. Ano plyšák! Měl tvar koštěte a bylo na něm napsané věnování: Pro Artemise. Artemise? Rodiče obou dvojčat zřejmě našli zalíbení v řecké mytologii. Nevím, kdo jiný by mohl pojmenovat své děti po řeckých bozích. Na stěně nad postelí byl přilepený plakát italského famfrpálového týmu, na nočním stolku ležel Famfrpál v průběhu věků a kolem poletoval italský chytač. Famfrpálový fanoušek. To je sympatické, zřejmě budoucí posila našeho školního týmu.

Dále tam stála soška jakéhosi dravého ptáka, tuším, že to byl sokol, a na něm visel pootevřený medailonek. Jelikož jsem od přírody zvědavý tvor, tak mi to nedalo, abych do něj nenahlédla. To co jsem viděla, mi naprosto vyrazilo dech. Chvíli jsem na to zírala a pak jsem vybouchla smíchy. Musela jsem se rychle rozhlédnout, jestli mě někdo neslyšel. Byl v něm totiž malý obrázek a na něm naše nebelvírská Sarah Gold. Takže Sar má ctitele! Omlouvám se Arte, ale tvé tajemství je právě prozrazeno. Když jsem konečně odtrhla oči od medailonku, všimla jsem si ještě židle, na níž ležela hromada pergamenů. Vypadalo to na dopisy a hned ten vrchní byl zřejmě od nějaké dívky. Podpis tam nebyl, ale třeba byl od Sar. Žeby jeho city byly opětované?

I on má na stěně svou nástěnku, na které byly tentokrát jakési výstřižky z novin a papírky s nesplněnými a splněnými úkoly. Asi se budu inspirovat a taky si pořídím nějakou nástěnku. Šikovná věc. Poslední věcí v tomto pokoji je Artova skříň, která však byla zavřená. Raději jsem se rozhodla, že ji otevírat nebudu. Co kdyby se na mě něco vysypalo, a stejně jsem tam už byla dost dlouho, takže hrozilo, že se někdo vrátí. To by bylo nemilé. Tak jsem raději zase hezky nenápadně z pokoje vycouvala.

Hodnocení: hodnotím tento pokoj čtyřmi hvězdičkami z pěti. Na to, že v něm bydlí tři kluci, je tam celkově docela pořádek, líbily se mi Vindictovy kresby a opravdu hodně mě potěšilo mé skandální odhalení týkající se Artemise. Jen Apollova část pokoje je tak nějak nevýrazná, dokonce trochu nudná.

Tagy: famfrpál, láska, ložnice, nováček, talent

9x Komentováno