Bradavičník

…povídání se slečnou Fibres

Slečnu Carlu Fibres, profesorku Bylinkářství a Kouzelných formulí, už asi zná skoro každý, i když se po Bradavickém hradě nepohybuje nijak dlouho.

Ve Velké síni jsem ji potkala spíše náhodou. Už prvotní obtíže, když se slečna Fibres snažila vzpomenout na mou národnost (trefila se na třetí pokus… ze tří možností), o jméně ani nemluvě, mi možná měly napovědět, že tenhle rozhovor nebude tak jednoduchá záležitost, jak se mohlo zdát. Zejména v některých chvílích jsem si nebyla jistá, jestli vlastně dělám rozhovor já s ní, nebo ona se mnou. I když, je nutné přičíst slečně Fibres ke cti, že k celé věci přistupovala s nadšením, neodmítla odpovědět na žádnou otázku a její odpovědi byly… vyčerpávající.

GRS: Tak tedy pro začátek, kde jste se narodila?

CF: V přístavním městečku Ipswich, pokud se orientujete na mapě. Malý domeček, táta policista, máma učitelka na mudlovské základce.. idylka..

GRS: Kde jste si odstudovala základy?

CF: Tak nejdříve jsem chodila na mudlovskou školu, samozřejmě netušíc o svých magických schopnostech. Pak jsem studovala střední školu ve Francii, již magický obor, že ano. Po vystudování Krásnohůlek jsem se vrátila do Anglie a vrhla se na bylinky Oxfordské univerzity.. A vy.. vy jste také chodila na mudlovskou školu, než jste nastoupila sem?

GRS: No… ano, speciální mudlovská škola… Teď mě napadá… Jak se vlastně projevily vaše první kouzelnické schopnosti?

V tuto chvíli mě profesorka tajemně vyzvala, ať zkusím hádat. Můj tip ohledně květin, které záhadně nechcíply, i když je nikdo čtrnáct dnů nezalíval, šel sice mimo, ale… Co byste si tipli vy?

CF: Děti ve škole mi ukradly mé příběhy o Ovíjivce Růžence.. Je to sice dětské dílo, ale mnoho mu vděčím za svou víru v rostliny.. No.. ten kluk, který mě šikanoval kvůli postavě ode me dostal květináčem. Nemusím dodávat, že jsem se květináče fyzicky ani netkla.

Zkusili jste si někdy představit slečnu Carlu jako malou holčičku? Zejména, jak mlátí své spolužáky květináči?

Když jsem se slečny Fibres zeptala na její oblíbené a neoblíbené školní předměty, málem jsem dostala za uši, že jsem si to neodvodila sama. Dobrá, to že Bylinkářství bylo jejím bezkonkurenčně nejoblíbenějším oborem je poměrně logické, ale i přes nevalné výsledky v Přeměňování se tento předmět neřadil na žebříčku slečny Fibres nejníže, spíš naopak. Tu nejspodnější příčku zaujímaly Dějiny čar a kouzel.

GRS: Myslíte, že jsou studenti výrazně jiní, než za vašeho studia?

Tato otázka vyvolala u slečny Fibres neobvyklé veselí.

CF: Povězte svůj názor a já vám jej buď potvrdím, nebo vyvrátím!

GRS: No já nevím, já studuju poprvé… Ale myslím, že se změnili asi jenom… navenek, základy budou stejné… Hm…

CF: Dá se to tak říct. Záleží na lidech, ne ani tak na době. U nás jsme pomlouvali profesory potichu. většinou se na to nepřišlo.. Teď slýchám věčně stržené body za drzost..

To zavání až návodem… Pomlouvejte potichu…!

GRS: Měla jste nějakého profesora, který vás ovlivnil ve vašem vlastním učení?

CF: Měla, to víte, že měla.. Můj předrahý ‚Slovo-od-slova‘. Zbožňoval, když jsme uměli veškeré poučky nazpaměť. Nemuseli jsme to chápat. Stačilo odříkat. A pak sledoval text, když jsme u zkoušky hovořili a i překroucený slovosled znamenal body dolů. Podezírám ho, že svému předmětu absolutně nerozuměl. Vzala jsem si z toho příklad. Studentstvo by mělo chápat a umět učivo říci vlastními slovy a doplnit jej svým názorem a poznatkem.

GRS: Cítíte se dobře v místním profesorském sboru?

CF: Inu v místním profesorském sboru.. Zatím jsem mnoho lidí osobně nepotkala, já se vybavuji spíše se studenty. Ale už mám své oblíbence, i potvory, že ano..

(V této odpovědi padlo i jedno konkrétní jméno, ale asi by nebylo zrovna taktické ho zveřejňovat v něčem takovém, jako jsou školní noviny.)

GRS: No, většina studentů už se asi doslechla o vašem pověstném kaktusu. Řeknete mi o něm něco?

CF: Já jsem tak ráda, že se zmiňujete o Maj! Slečnu Fibres ovládlo evidentní nadšení a od této chvíle by nebyla k zastavení, kdybych byla natolik naivní a pokusila se o to. Co chcete slyšet? Nebo víte co, trochu si popovídáme o rostlinkách!

Je známý fakt, že naše profesorka Bylinkářství je rostlinami naprosto posedlá a občas je možné ji zaslechnout, jak si s nimi povídá. Teď se mi pokusila vyložit teorii proč.

CF: Víte, rostlinky jsou svým způsobem jako lidé. Mají skrytý charakter. No nekoukejte na mě.. pardon. A onen charakter ne každý objeví. Lidi máte taky zaškatulkované do skupin. Podle různých kritérií.. Vzhled, chování.

Totéž i s rostlinkami. Jó, rostlinky dělíme do různých oddělení podle stavby a společných znaků. Ale podívejte se do nich hlouběji, vykašlete se na základní znalosti, které vám vtloukly do hlavy knihy…

Když se snažíte porozumět lidem, taky moc nekoukáte na barvu vlasů a tak, chápete mě, ne? (V této chvíli jsem nějak nemohla dostat z hlavy soubor vtipů o plavovlasých kouzelnicích)

Snažíte se dostat na povahu. S květinami totéž. Máme rostlinky stydlivé, průbojné, vzteklé a tak bych mohla jmenovat několik dní. Ještě to nezní dost ujetě?

Což o to, docela ujetě to zní, ale už jsem slyšela v tomto ohledu i horší teorie. Jenom po mě prosím nechtějte příklad.

Samozřejmě, jako na lidech, i na rostlinkách jde jejich povaha odhadnout. Čím více se rostlinka předvádí se svými květy, tím více je namyšlená, že ano. A podobně, máte přece fantazii! Však na rozdíl od lidí, rostlinky nemyslí. Bohužel. V tomto bych je přirovnala k robotům. (Mudlovské mechanické hračky schopné vykonávat několik jim předem vybraných činností) Mají naprogramovaný charakter, podle kterého se řídí, však běžně lidským očím skrytě. A jednají.

Nevadí, nevadí. Je ale jedna věc, kvůli které jsem tak, určitě jste si toho všimla, posedlá rostlinkami. Jsou jako myslánky. Uchovávají vzpomínky. A když jste vy a rostlinka k sobě sdílní, dovíte se mnoho věcí.

Rostlinky vyprávějí příběhy, pokud jste schopni a ochotni jim naslouchat. proto na Vánoce jezdívám do Alp, víte? Netušila byste, slečno.. a to je jedno, netušila byste, kolik příběhů o zimě je! Tato vlastnost mne doopravdy nadchla, proto mě můžete zahlédnout, jak si s nějakou kytkou povídám. Uznávám, že to musí vypadat šíleně, občas se i trochu stydím. Ale jsem zvídavý člověk, který mívá potřebu mnoho věcí komentovat.

Uděláte-li si k rostlince vztah a ona k vám, její příběhy se většinou týkají toho, co jste spolu prožily. Já mám svou Maj. Fascinuje mě. Zbožňuju ji. Obecně kaktusy jsou vynikajícími kronikami, ale to si můžete zjistit sama..

GRS: Maj… Preferujete květen?

CF: Nikoli, mám raději březen, kdy vše pučí. Ale vím, kam směřujete. Maj je proto, že je moje.

Profesorka Fibres mi svěřila, že má Maj už devět let a od doby, kdy byla to malé pichlavé pískle, už toho spoustu zažily. Pak se mi již omluvila, že musí jít dát Maj dobrou noc. Tak jsem jí jen nechala pozdravovat, i když to znamenalo, že nám zůstane utajeno například oblíbené jídlo paní profesorky nebo její vztah ke zvířátkům. Alespoň pro tentokrát.

Tagy: bylinkářství, Carla Fibres, kaktus, teorie

3x Komentováno