Říkáte si, že jste podobnou povídku už někde viděli? Ano, pakliže jste zavítali do Modrých Listů, je to možné. Faktem je, že se mandarinka zakutálela i sem. A tak, než jsme jí v tom stačili zabránit, zařadila se do tiskové fronty. Inu, ambicióznímu ovoci se přeci nebudeme stavět do cesty.
Zdravím. Narodila jsem se jako mandarinka, ale říkejte mi limčo. Stejně dřív nebo později skončím jako limča, tak co. Když jsem se narodila, maminka a tatínek na mne zřejmě byli velmi hrdí. Bohužel jsem se nikdy nedozvěděla, nakolik to je pravda, neb je skoro hned po mém narození utrhli a slisovali do limonády. Smutný to osud? Ale kdeže! Já se naopak těším, až mě slisují a udělají ze mě dobrou limču (teda limonádu, abych byla přesná). A pak si mne dá nějaký kluk – určitě to bude emo – a já mu budu moc a moc chutnat! Jo, ještě k tomu emu – já tedy nevím, co to to emo je, ale broskev z vedlejší přepravky říkala, že emo je dneska každej druhej a že prý je to moc sexy. Já tedy nevím, co to sexy je, ale ananas povídal, že to znamená, že se ti někdo líbí. Tak jim tedy budu věřit. Jestli si mě v obchodě nevybere nějaké emo, tak … tak … tak asi spáchám sebevraždu! Zatím tedy nevím, jak bych se zabila, jestli nějaký jed nebo tak … nebo jestli se prostě jen v láhvi zkazit, ale to se poddá.
Zatím si tedy ležím v přepravce v celé své zelené kráse. Jasně, neměla bych být zelená, ale jsem ještě malá a momentálně jsem zelená závistí nad tím, jakou krásnou barvu mají banány. No považte – taková krásná zelenožlutá! Aaaach … A až dozrají, budou žluťoučké, radost pohledět. Zatímco já budu oranžová. Chápete to? Oranžová. Jak nějaký pomeranč nebo co! Já tedy chtěla být růžová … nebo alespoň modrá … ale to bylo spíš proto, že jsem věděla, že tyhle barvy existují, ale nikdy jsem je neviděla. Všude jen zelená a oranžová … no fuj, kdo se na to má koukat?! Hlavně mi do přepravky nedávejte zrcadlo!!! Už jsem se rozhodla, budu žlutá. Bude ze mě banán!
Jak jsem si usmyslela, tak jsem také chtěla udělat. Jenže ony nápady jsou často jedna věc a jejich realizace věc druhá. Hned první úskalí spočívalo v tom, že přepravka s banány ležela až za přepravkou s ananasy. Po té, co jsem ananasům dostatečně vychválila jejich pankáčské účesy (Jak se to, proboha, může někomu líbit? Proč si raději neudělají patku?!), byly ochotny mi zprostředkovat konverzaci s banány. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých věcí. Ale zarazila mne jistá nemilá věc – Evropská unie. Tahle unie všem banánům na celém světě přikazovala, že mají stát rovně – jinak že nejsou banány. Zhrozila jsem se – já stojím do kulata! Už od mládí se poctivě hrbím, jak tomu velí tradice mé rodiny. A teď se kvůli tomu nebudu moci stát banánem? No to snad ne! Mám depresi, abyste věděli! Přísahám bohu, že kdybych mohla, tak si jdu udělat patku a napíšu nějakou písničku, která bude naprosto ale naprosto odporná! A vůbec, už se s vámi nebudu dál vybavovat, protože začíná Esmeralda, a ta je pro mne důležitějí než vy! Tak!
*
Poznámka autorky: Chtěla jsem povídku zakončit happyendem, kdy by se mandarinka skutečně stala banánem a ve žlutém oblečku kandidovala za stranu Zkaženého ovoce do Evropského parlamentu, kde by se následně stala komisařkou pro bůh ví co, co má co dělat s těmi hrbatými zády ctihodného ovoce. Nakonec by se ještě mohla zamilovat do Kiwi, odstěhovat se do Afriky, vdát se a mít kupu dětí … ale pak jsem si řekla, že JE TO JEN HLOUPÁ MANDARINKA, která vyznává emo! A já emo nemám ráda, takže mě její osud už NEZAJÍMÁ!!!
Poznámka: Toto cosi bylo použito do soutěže Moje cesta za banány pana profesora Ranieriho.
Tagy: emo, mandarinka, parlament