Pán zla, všichni jej známe a všichni víme, o koho jde. Našel si spojence, našel si ty, kteří byli ochotni jít s ním a vydal se na cestu k moci. Na cestu, na níž mu měla být pomocnicí a oporou černá magie. Je tomu již přes sto let, co Pán zla dosáhl, před svým prvním pádem, na vrchol své moci. A všichni také víme, co se stalo o několik let později. Při pokusu o zabití Harryho Pottera se z nejasných příčin kletba obrátila proti němu samotnému a z Harryho Pottera se stal chlapec, který zůstal na živu. Zachránce kouzelnického společenství v Británii.
Pán zla však nezemřel, jak mnozí věřili a doufali a o patnáct let později se vrací, aby se znovu pokusil získat nadvládu nad kouzelnickým společenstvím, nad mudly a aby vyčistil kouzelnické společenství od těch, kteří si podle něj nezaslouží studovat a používat umění magie, od kouzelníků z mudlovských rodin. Byli mnozí, kteří jako on věřili, že čistokrevní kouzelníci jsou těm nečistokrevným nadřazení. Někteří s ním pracovali aktivně (Smrtijedi) a jiní zase jen skrytě podporovali jeho zájmy a záměry. Nakonec však, stejně jako i několik let předtím, byl Pán zla poražen. Opět Harrym Potterem. Tentokrát již zemřel Pán zla doopravdy a všichni ti, kteří mu jako Smrtijedi sloužili, byli buď v bojích zabiti a nebo pozatýkáni a zavřeni v Azkabanu. Ale dost už výcuců z učebnic Dějin čar a kouzel. Všichni jsme již ostatně o tomto období něco slyšeli a víme co se dělo. Co nám však toto období dvou kouzelnických válek přineslo? Jak ovlivnilo naše společenství?
Pán zla se pokoušel pročistit kouzelnické společenství od nečistokrevných kouzelníků, dosáhl však jedině toho, že ji očistil od těch, kteří lpěli na nadřazenosti těch čistokrevných. Všichni ti, kteří sdíleli jeho smýšlení natolik, aby se staly Smrtijedy, byli buď zabiti a nebo zatčeni.
A sám Pán zla? Který tolik kázal čistotu krve? Který tolik kázal o podřadnosti nečistokrevných kouzelníků? Byl nakonec poražen tím, jehož matka pocházela z mudlovské rodiny. Dvakrát.
Tyto události pročistily kouzelnické společenství, ale úplně jinak, než jaký byl původní záměr. Oslaben byl ten hlas, který hovořil o důležitosti či nadřazenosti čistokrevných. Po těchto válkách se kouzelnické společenství obrodilo a již samo sebe nerozdělovalo a neoslabovalo slepým hleděním na původ. Vždyť kdo může za své rodiče?
Každý jsme tím, čím jsme. Nezáleží na původu, nezáleží na tom, co uměli či neuměli rodiče. Záleží jedině na tom, co umíme či neumíme my sami a jak s tím, co máme, naložíme. To je to, co jsme se na těchto válkách naučili. A to je také, paradoxně, odkaz Pána zla našemu společenství.
Máš hůlku?
Umíš ji používat?
Tak jsi jeden z nás a je jen na tobě, abys předvedl, jaký talent v tobě leží.
Diel M. Tarkin, Zmijozel