Dobře, od slavnostního zařazování uběhl už nějaký ten pátek a psát článek právě o této události, je jako přijít s křížkem po funuse… Ale komu to vadí? Nikomu… Hlavně ne Luc, jinak by mi tenhle článek ani nevydala… No že jo?
(Pozn.: Doufám, že mi ten článek vydá. Potřebuju totiž hotovost… tu poslední jsem utratila za nejnovější kouzelnický parfém nesoucí název Vášeň je kořením života – tak si mě kup a nedělej drahoty. No řekněte, kdo by odolal tak nádhernému názvu?) Číst dál…
Všichni jistě moc dobře víte jak to dopadne pustíte-li ke slovu našeho milovaného kolejního ředitele a pana profesora Lukase W. Goldhaira. Zkusili jste si však představit jeho „krátký“ proslov v komixové verzi? My ano … Číst dál…
Pro začátek vám trošku představím tuhle rubriku. Jak už vypovídá samotný název, bude se tady čmuchat. A kde? Především v našem lvím hnízdečku. Postupně vám přiblížím, kde my lvíčata spíme, jak naše jednotlivá hnízdečka vypadají a kdo s kým v nich bydlí, takže si pak můžete udělat obrázek třeba o tom, kdo je bordelář a kdo je naopak vzorně čistotný, jaké máme domácí mazlíčky, co rádi děláme ve volném čase nebo jaký je náš oblíbený famfrpálový tým. U některých možná objevím i to, co by nejraději skryli před celým světem. Takže se určitě máte na co těšit. Na konci článku najdete takové malé hodnocení.
Jako první vám představím pokoj naší milované primusky Carlotty Reyer a neméně milované prefektky Grace R. Silvergrass. No uznejte, že nikoho lepšího jsem si na začátek vybrat nemohla.
Zatímco my všichni ostatní jsme si užívali krásného předprázdninového počasí, tři naši spolužáci prožívali po tři červnové týdny hotová muka. Ano, tito tři nešťastníci skládali zkoušky Náležité kouzelnické úrovně, neboli NKÚ. Ale to už je osud těch, kteří dojdou až do 5. ročníku. Tentokrát to byli Lucia Lex Liu, Rodriguez Crillons a Alex Petrov. Číst dál…
Jak jistě víte, tento rok po škole začali kolovat fámy o čisté krvi a podobně a obzvlášt‘ ve Zmijozelu to vřelo. Na toto téma tu je již poměrně dost článků, od článku Odkaz Pána Zla až po Úvahu o Zmijozelu. Ale i tak mi to nedalo a tak jsem zaskočil do našeho archivu ve sklepení s úmyslem, vyhrabat jedno hodně staré číslo Hadího Jazyka. Proč? Pamatuji si, že kdysi dávno, podnikli studenti Zmijozelu menší výpravu s profesorem Lukasem W. Goldhairem za historií rodu Zmijozelů. Přes menší potíže se mi článek podařilo získat, avšak ve značně špatném stavu. Dal sem si tedy tu práci a článek přepsal. Některé věci budou možná malinko nepřesné, ale tu hlavní podstatu to má. Jedná se o popis výpravy, který nám vysvětluje nebo nás nabádá k zamyšlení se, jak to vlastně s tou čistokrevností bylo a je. Doufám, že se Vám bude líbit a že konečně pochopíte, že na čisté krvi rozhodně nezáleží. Autorkou článku je Narciska M. Blanche, bývalá studentka Zmijozelu, které tímto moc děkuji.
Číst dál…
Všichni moc dobře ví a jistě jim to bylo několikrát připomenuto, že začal nový školní rok. Školní rok je zvláštní přírodní úkaz supění: studenti supí pod přívalem zadaných domácích úkolů, profesoři supí pod přívalem odevzdaných domácích úkolů, skřítci supí pod přívalem odpadků, obrazy supí pod přívalem hluku a brnění supí i bez důvodu. Když to shrneme – supí celý hrad. A nejen hrad! Když necháme náš zrak bloudit z oken po pozemkách školy můžeme natrefit na famfrpálové hříště. A tam s příchodem roku také začne všechno supět – od Potlouků po brankové tyče.
Pro fanoušky famfrpálu má tedy příchod školního roku důvod k radosti – začíná famfrpálová sezóna. Ta letošní však bude pro družstvo v rudozlatých dresech odlišná od té loňské. U lvíčat totiž dojde k zásadním změnám. Změnám, které se možná dotknou i ostatních týmů…
Pán zla, všichni jej známe a všichni víme, o koho jde. Našel si spojence, našel si ty, kteří byli ochotni jít s ním a vydal se na cestu k moci. Na cestu, na níž mu měla být pomocnicí a oporou černá magie. Je tomu již přes sto let, co Pán zla dosáhl, před svým prvním pádem, na vrchol své moci. A všichni také víme, co se stalo o několik let později. Při pokusu o zabití Harryho Pottera se z nejasných příčin kletba obrátila proti němu samotnému a z Harryho Pottera se stal chlapec, který zůstal na živu. Zachránce kouzelnického společenství v Británii.
Číst dál…
Toto dílo vzniklo na jednom z havraspárských kolejních večírků jako poučné dílo pro mladé chlapce a děvčata.
Autoři (v abecedním pořadí, bez ohledu na pořadí veršů): Eliomys Molly Dormousová, Isabella J. Smith, Kiara Krover, Lucia Lex Liu a Yrsa Thorkelsdóttir Číst dál…
Kohoutek a slepička šli spolu do obory na oříšky. Kohoutek řekl: „ Co kdo z nás najde, o to se s druhým napůl rozdělí.“ Slepička přikývla a začala hrabat. Hrabala a hrabala, až vyhrabala jadýrko. Spravedlivě se o něj s kohoutkem rozdělila. Potom vyhrabal jadýrko kohoutek. Kohoutek byl ale lakomý a chtěl jadýrko rychle zhltnout, aby o tom slepička nevěděla. Jenže jadýrko mu uvízlo v krku a tak začal naříkat: „Slepičko, slepičko, běž honem, přines mi vodu, nebo umřu.“ Jak to řekl, převalil se nožkama vzhůru.
Slepička se rozběhla ke studánce a začala prosit: „Studánko, studánko, dej vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře.“ Studánka odpověděla: „Dala bych ti vody pro kouhoutka, ale nemůžu. Má voda je otrávená a nemám peníze, aby jsem si koupila čističku. Běž slepičko, běž do mincovny a popros je o 5 Galeonů, 20 Srpců a 2 Svrčky.“ Slepička poděkovala a běžela do mincovny.
Kdo z Vás, obyvatel Bradavic, byl u jezera, určitě nepřehlédl velkou skupinu nebelvírských lvíčat, shluknutých na břehu. Ti, kteří už jsou na hradě déle a něco o nás, nebelvírských, vědí poznali, že přišel čas našeho tradičního výletu.