Vážení a milí začínající i pokročilí spisovatelé,
pojďme si společně osvětlit několik základních pravidel, kterých bychom se při psaní měli držet.
1. Alfou a omegou všeho je gramatika. Proto se snažme vyvarovat chyb a pokud k nim dojde, neodesílejme text bez kontroly. Zvláště pokud jde o něco, na čem nám záleží.
2. Stylistika – neumíme-li dát dohromady větu, snad to raději ani nezkoušejme a prohlubme si napřed naše stylistické dovednosti.
3. Za interpunkcí ve větě děláme mezery, tedy SLOVO ČÁRKA/TEČKA/… MEZERA SLOVO.
Dobrý den,paní Nováková. NE
Dobrý den ,paní Nováková. NE
Dobrý den, paní Nováková. ANO
4. Každý text se skládá z úvodu, stati a závěru. Když na čtenáře své myšlenky vybalíme příliš zprudka, mohl by se leknout a utéct, či dokonce zemřít.
5. Text členíme do odstavců. Jeden pro úvod, minimálně tři pro stať a jeden pro závěr.
6. Příběh vyprávíme očima ideálně jen jedné postavy. Používáme k tomu Ich-formu (1. osoba jednotného čísla – A potom jsem poznala, že lektvary nebyly pro mne tou nejlepší volbou.) nebo Er-formu (3. osoba jednotného čísla – Onen mladík ze včerejšího odpoledne si k ní bezostyšně přisedl a vyznal jí lásku. Ona na to odpověděla jednou láskyplnou Avadou.). Slovo nebo neznamená a, proto pro vyprávění očima postavy používáme vždy a pouze jen jednu z obou vyprávěcích forem.
7. Vybíráme si témata, ve kerých se vyznáme, nebo která nás nějakým způsobem zajímají.
8. Dbáme na „reálnost“ příběhu. Pakliže píšeme o snovém světě, snažíme se jej popsat „logicky“, tedy přesvědčit čtenáře, že to jinak ani být nemůže.
9. Dialogy začínáme vždy na novém řádku. Text v uvozovkách funguje jako normální věta, tedy nezapomínáme začít novým písmenem a před koncem uvozovek napsat nějaké interpunkční znaménko. Další pravidla jsou zřejmá z textu:
Den to byl jako každý jiný. Depresivní ráno, depresivní odpoledne a ještě depresivnější večer. Je s podivem, že se tomu všemu smála. Nejspíš už ani nerozuměla tomu, co se kolem ní děje.
„Dáš si čaj?“ zeptal se jí, když začalo mírně pršet. Spíš než nabídka čaje to ale byl pokus dostat ji dovnitř.
Neodpověděla na to. Snad ho ani neslyšela, snad nechtěla odpovědět, snad neměla chuť na čaj, snad jí přišlo zajímavější sedět na dešti.
Zachmuřeně na ni pohlédl, což jí zřejmě vůbec nevadilo. „Někdy tě opravdu nechápu, Angelo.“ povzdechl si. „Ty a tvůj svět …“ Větu nedokončil. Dávno přeci věděla, co se skrývá za oněmi bolestnými třemi tečkami.
10. Nepropadejme panice, když se to nepovede napoprvé. Žádný učený z nebe nespadl. A pokud ano, tak si šeredně nabil kokos, takže mu není co závidět.