Kdysi dávno, jsem psal jistou úvahu do jedné z hodin, kterou jsem později i na doporučení publikoval v Hadím Jazyku. Přesto, že se jedná o poměrně starou práci a mé názory jsou dnes již poněkud rozumnější, rozhodl jsem se, tuto práci zveřejnit i tady. Rád bych dodal, že se jednalo pouze o moje pocity a myšlenky, které mi v tu dobu probíhali hlavou a nutno dodat, že každý se může mýlit nebo ne?
„Měl Zmijozelův rod sedm domů –
Salazar jedním z nich – To bylo věží sedmero,
Posvátné krve zelené, Jak sedm větví téhož kmene.“
… Fragmenty kroniky zeleného inkoustu.
Ano, právě ten slavný a mocný Salazar Zmijozel, který vybudoval právě tuto kolej se může pyšnit „zelenou slávou“ která panuje dodnes. Byl to právě on, kdo chtěl aby se do školy vybírali pouze studenti z čistokrevných rodin a nakonec právě toto vedlo ke sporu mezi ním a zbylími třemi zakladateli a jeho dobrým přítelem Godrikem Nebelvírem. Bylo to správné? Ano, dříve na to někteří dosti bazírovali, ale dnes? Dnes již nenajdete stoprocentně čistokrevného kouzelníka. Možná je to tak lepší, kdo ví? Právě Salazar vybudoval na hradě onu slavnou Tajemnou komnatu, kterou mohl najít a otevřít jedině jeho právoplatný dědic… Ale obrat’me list a přesuňme se od historie k tomu, o co možná Salazar stál. O nestárnoucí slávu, bohatství a velké úspěchy Zelené koleje v kouzelnickém světě. Podařilo se mu to? Myslím, že je to věc názoru. Tato kolej byla vždy ctižádostivá, nerada prohrávala a soudržela spolu jako celek pod symbolem právě hada. Už po dlouhou dobu kolej vypouští do světa výborné kouzelníky na úrovni, kteří vědí, co chtějí. Tato kolej je podle mnoha názorů, jedna z nejsilnějších a když to přeženeme, tak nejspíše i nejsilnější ze čtyř kolejí (ano, opravdu se jedná o nadsázku). V Mrzimoru je to samý pilný student, v Havraspáru jsou chytří studenti, kteří na sobě pracují, v Nebelvíru překypuje každý druhý odvahou a ve Zmijozelu? Jsou to kouzelníci, kteří si zaslouží úctu za to co zvládají, za to, za co bojují. Jsou pilní, ctižádostiví a každý z nich má nášlápnuto hodně vysoko. A všichni do jednoho zvyšují lat’ku čím dál výš. Možná proto vyniká Zmijozel v mnoha směrech nad ostatními. Je možné, že právě o toto Salazar stál, o stále panující slávu a aby se o koleji vědělo široko daleko. Každý správný „Zmijozelák“ je hrdý na svojí kolej, nikdy by jí nevyměnil, miluje ony zelené plápolající pochodně ve sklepení a miluje onu přepychovou, chladnou, ale přesto útulnou společenskou místnost. Můžeme být hrdí na to, co vše pro nás Salazar vybudoval a na vše, co po několik let udržují kolejní ředitelé, kteří se tu vystřídali. My Zmijozelští jsme na to patřičně pyšní a snažíme se světu ukázat, že na to máme. Chceme po světu uznání, ale hlavně jsme pyšnými členy Zmijozelské koleje pod křídly historie Salazara Zmijozela …
21 září, 2009 at 17:42
*thumbs up*