Tento příběh je smyšlený. Jakákoliv podobnost s osobami živými či mrtvými je čistě náhodná.
Klasické pondělní ráno. Velká síň narvaná k prasknutí hladovými studenty a zaměstnanci hradu. U stolu nejmenované koleje (mají v erbu takové to divné zvíře s ocasem) se rozmáhá zajímavá debata …
„Co to máš na krku, Tome?“
„Tohle?“ Thomas se důležitě podívá na svůj přívěšek a sevře jej v dlani. „To je pradávný mocný artefakt, předává se v naší rodině z generace na generaci. Jednou,“ ztiší hlas. „s ním zahubím lidstvo!“
„Taky mám něco podobného!“ přidává se Alisha a všem ukazuje prsten s rubínovým kamenem. Ozývá se několik užaslých hvízdnutí.
„Mě umřela maminka,“ pípne malá Kitty, snad aby se vyrovnala těm dvěma.
„To nic není, mě umřely maminky dvě!“ přebíjí hrdě Theodor.
„Já minulý týden pohřbil kočku,“ řekne Michael, a jelikož ví, že je zkrátka looser, vyběhne s pláčem ze síně.
Lucas na to všechno mrká fialovýma očima a upravuje si albínové vlasy.
Ke spolužákům si přisedá Sai, ale ještě předtím odkládá katanu a kalašnikov.
„Čumte na moju jizvu na břiše,“ řekne místo pozdravu a svlékne si tričko. Všichni obdivně zírají na jeho vypracované svaly.
„A ještě tady,“ vyhrnuje si pravou nohavici. A tím přehlídka jizev zdaleka nekončí.
Malá, jedenáctiletá Freya už pohled na stejně malého, jedenáctiletého Saiho nevydrží a vlepí mu pořádného hubana. Následuje romantická scéna, za kterou by se nemuseli stydět ani v Hollywoodu.
Avšak Suzanne radost šťastného páru nesdílí. Sedí v koutě, bledá jak smrt, zápěstí důkladně ovázaná … a češe si patku.
Uprostřed toho všeho sedí malá Jane. Kouká po ostatních a připadá si ztracená a těžce OUT. Nemá žádnou jizvu, vypadá docela normálně a obyčejně. Nepochází z žádného exotického kraje, nýbrž ze staré nudné Anglie. Nemá žádný magický kámen, ani hloupý meč se jí nehoupe u boku. A co víc, ani maminka ani tatínek jí neumřeli. A kočka jakbysmet. Ale ani depresemi netrpí a do žil se neřeže. A to už je co říct! Ostatní se s ní nechtějí bavit, protože je zkrátka … divná.
3 října, 2009 at 15:56
Luci, tak to se povedlo. XD (A nějaká slečna Jessica, mně samozřejmě naprosto nepodovná – jak jinak, by nebyla? ^^)
3 října, 2009 at 16:54
LOL xD
3 října, 2009 at 21:02
Boooožeee xDxD
3 října, 2009 at 21:59
Copak? 🙂
Jess, třeba někdy jindy. 🙂
5 října, 2009 at 11:39
Tak tohle je naprosto kouzelné 😀
5 října, 2009 at 23:32
Díky, díky. 🙂
6 října, 2009 at 15:19
Je to perfektní, i když ona Kitty bez maminky mě celkem pobavila 😛 Úžasná jména, nom..
6 října, 2009 at 15:51
Pěji ódy chváli, když nad tím tak člověk přemýšlí je to docela makačka na bednu. Ale jak by řekl můj pan profesor na psýchu jen opravdový magor tvrdí, že je naprosto normální a být divnej je krásný…jen si to řekněte jsem divnej 🙂
10 října, 2009 at 14:39
super
10 října, 2009 at 14:40
Jej nic podobní ho sem u nikoho nečetla.Havraspáýr do toho