Jsou dny, kdy se šprt jako já, prostě nudí. Je po brigádě, úkoly jsou hotové, další nepřibývají, učebnice už znám skoro nazpaměť.. dobře, ne tak úplně nazpaměť, ale daleko k tomu nemám. Přičtěte k tomu hyperaktivitu a vyjde Vám, že někdo takový se dřív nebo později chopí brku a začne psát. Někdo románové dílo, někdo se odhodlá vyzkoušet si novinářskou práci. Dlouho jsem hledala téma, které by mi připadalo dostatečně vhodné. Tu mi z dáli do oka padl třpyt pečlivě naleštěného odznaku. Nápad byl na světě. Jeho první (a já doufám, že ne poslední) obětí se stal Zmijozelský Prefekt Diel Magnus Tarkin. Do rozhovoru se mu moc nechtělo, ale pravděpodobně nakonec zaúřadovala má „hafoní“ očka a tak Vám všem předkládám výsledek.
Jak jsi se, co by obyčejný student, díval na Prefekty?
Jako na někoho, kdo má nade mnou moc a může mi dát trest. Naštěstí, jsem se s žádným nedostal do křížku. Měl jsem před nimi respekt, protože jsem je vnímal jako někoho, kdo má nade mnou moc. Ale zároveň … těžko říct. Byli to studenti jako já, každého jsem vnímal trochu jinak, podle toho, kdo a jaký byl.
Nyní, když jsi sám Prefekt, změnilo se tvé mínění o těch,
kteří nosí stejný odznak jako ty?
No, když jsem se jedním z nich stal, uvědomil jsem si, že jejich „moc“ *Řečeno s ironií.* ani zdaleka není taková, jaká mi předtím připadala. Stále jsem jenom student. Jenom mám už možnost nějak zasáhnout, když se děje něco, podle mne nepatřičného. Tedy, ne že bych předtím tu možnost neměl, ale přece jen je to jiné, když to dělám „z moci úřední“ *Ironický smích.*
Překvapilo Tě, když jsi byl jmenován Prefektem?
Překvapilo? To je poněkud mírné označení. Stal jsem se nejmladším Prefektem nevím za kolik let.
Myslel sis někdy, že tvá volba byla ..zvláštní?
Že by se místo tebe lépe vyjímal někdo jiný?
No, popravdě, tohle mne nenapadlo. Byl jsem překvapen, to ano, ale myšlenka, že by byl někdo lepší místo mne? Ta mne vůbec ani nenapadla *Smích.* Prostě jsem měl „našlápnutou“ slušnou kariéru *Ironie.* A byl spokojen.
Je podle tebe těžké být Prefektem, nebo je to „brnkačka“?
Ze začátku to určitě těžké bylo. Měl jsem nějaké ty představy o mocných Prefektech a samozřejmě jsem se bál, abych neselhal. Pak jsem zjistil že ty představy byly přehnané. Brnkačkou bych to ale nenazval, člověk má jistou zodpovědnost.
Co soudíš o letošních prvácích? Jsou drzejší nebo hodnější než jejich předchůdci?
Vždy je to skoro stejné. Ani my nebyli jiní. Byli jsme mladí… *Zaražení – zasmání se.* …malí, *Opravení se.* čerstvě nastoupivší do slavné kouzelnické školy a měli jsme z toho samozřejmě nosy nahoru. Někdo více, někdo méně. A někde k tomu zaúřadovalo i rodinné zázemí. A to je asi jediná slabina letošních prváků, myslím. Někteří byli až příliš čistokrevní. Naštěstí, už ale nějak dostali rozum, když zjistili, že téměř nikoho to tady nebere.
Jaký nejtvrdší trest jsi doposud udělil a za jaký přestupek?
Nejtvrdší trest? Já tresty nijak moc neudílel. To nejtěžší, co jsem snad kdy udělil, bylo asi krátce po mém jmenování Primusem. Poslal jsem leštit poháry do pamětní síně na deset minut za házení jídlem po síni. Ale to už jsou dva roky, ani nevím kdo to byl.
Jaký přestupek je podle tebe nejhorší?
Nejtěžší přestupek? *Zamyšlení se.* No přeci ten, který ubere naší koleji nejvíc bodů. *Smích.* To je těžko říct. Asi když někdo zkouší svou sílu na slabším spolužákovi. Osobně to nechápu.
Teď z jiného soudku. Zbývá Ti při všech tvých povinnostech a úkolech volný čas?
Jak jej trávíš?
Popravdě, letos mi více volného času zabírají domácí úkoly, než moje Prefektura. Ale volný čas samozřejmě mám. A jak jej trávím… trávím jej dobře *Záhadný úsměv a pokrčení rameny.* Loni jsem měl volného času více.
A co koníčky a záliby?
No, koníček, Samostudium. Zajímají mne některé věci, které se v běžných hodinách moc nerozebírají. Loni jsem kvůli tomu strávil v knihovně víc času, než kvůli úkolům. *Smutný výraz.*
Vypadáš, jako bys teď toho litoval?!
Vzhledem k tomu, že jsem tomu věnoval občas více času než jsem měl svým povinnostem na škole. Ano, lituji toho. Mohl jsem být letos jinde.
Bavilo Tě to aspoň?
Kdyby ne, tak bych to přece nedělal. Bavilo mne to a zajímalo. Hledal jsem si starověké dějiny, poznámky ke starověké magii. Zajímalo mne to více, než domácí úkoly. Stále jsou to věci, které mne zajímají, jen se už snažím nedělat to, co loni.
Říkal jsi něco o tom, že jsi už byl Primus. Myslela jsem, že nejdřív můžeš být Prefektem a teprve poté Primusem. Jak se to stalo?
To souhlasí. Byl jsem jmenován Prefektem a o rok později Primusem a byl jsem jím dva roky. Teď můj odznak nosí Lucas.
Proč jsi Primusem nezůstal? To kvůli těm zájmům?
Ano. Věnoval jsem se jim více než svým povinnostem. Tenkrát jsem to takhle ale pochopitelně neviděl. Prostě jsem si dělal svoje. Někdy člověk potřebuje pořádný kopanec, aby si uvědomil, co dělá. Pro mne jím bylo opakování dvou předmětů a ztráta odznaku.
Co bys vzkázal budoucím Prefektům?
No, předně bych vzkázal, ať se toho odznaku nebojí. A to všem. Těm, co ho nosí, i těm, co jej každý den vidí u jiných *smích.* A taky, aby měli vždy po ruce nějakou radu. Když někdo nosí odznak, musí počítat s tím, že o nějakou bude často žádán.
Protože jsme rozhovorem strávili víc než hodinu, musel Diel už opět odejít za svými povinnostmi. Doufejme, že jich nebude mít tolik, aby mu vzaly jeho sympatický úsměv z tváře.
Rei Hino, Zmijozel