Bradavičník

Máme tady čas Vánoc a s ním i další díl našeho slídění a čmuchání. Hned na úvod mám pro vás jedno takové upozornění, nebo jak bych to řekla… oznámení. V minulých dnech jsem se snažila přesvědčit naši prímusku a šéfredaktorku v jedné osobě, váženou slečnu Carlottu Reyer, že se mi psaní těchto článků, respektive způsob, jakým získávám potřebný materiál, moc nelíbí, a že bych s tím tudíž chtěla skončit. Rezolutně to odmítla a pod pohrůžkou násilí a mučení mě donutila v tom pokračovat. Takže jsem chtě nechtě musela podlehnout. To jen abyste věděli, komu máte za tyhle články poděkovat.

Ohlédnutí za minulým dílem: jistě si vzpomínáte, jak jsem se minule bála, že přijdu o své dvě kamarádky Lole a Týn. A taky jsem o ně málem přišla. Obě dvě měly slušný hysterický záchvat a vyčetly mi, že tohle se kamarádkám přece nedělá. Malinká Lole vzteky skákala až do stropu Velké síně. Naštěstí jsem to zase nějak ustála a vykecala se z toho. Hodně mi pomohla přítomnost naší milované prímusky, která ochotně vzala vinu na sebe. Tímto jí patří velký dík.

Dneska jsem si vybrala pokoj další mojí dobré kamarádky Roxy C. Graison a její spolubydlící, naší malé „roztomiloučké“ Aileen E. Kaily. Proč roztomiloučké? No, zajisté jste si sami všimli jejího zdrobnělého, občas na nervy jdoucího projevu. A to jste ještě nebyli v jejím pokoji. Já jo. Tentokrát jsem si myslela, že se mi už nepovede se do pokoje potají vplížit. Holky si začaly zamykat. Nechápu proč. Trvalo několik dní, než chudák Aileen zapomněla zamknout při cestě do koupelny a já tak okamžitě využila příležitosti.

Hned naproti dveřím stála postel, u které bylo od prvního pohledu jasné, že patří Rox. I když, možná mi to bylo jasné proto, že ji už nějaký ten pátek znám. Stejně jako většina mých minulých obětí, ani Rox nemá zálibu ve stlaní postele, která jí slouží i jako jakési odkladiště. Měla na ní pohozené třeba knihy, oblečení nebo plyšáky. Mezi nimi i moje oblíbené plyšové lvíče, které jí už dlouho hrozně závidím. Pod postelí byl zasunutý zavřený kufr a na zemi kolem postele poházené boty, na které jsem přišla až ve chvíli, kdy jsem o ně zakopla. To je snad za trest, skoro pokaždé se mi stane nějaký úraz. Teda né že by ty Roxiny boty byly nějak tvrdé, ale stejně. Musela jsem je naaranžovat zpátky přesně tak, jak byly, aby Rox náhodou nepoznala, že tam někdo byl. A to vůbec nebylo snadné, abyste věděli.

Vedle postele stál noční stolek, na kterém ležely hodinky, což to bylo trošku divné, protože Rox neudělá bez hodinek ani krok. Asi si je zapomněla. Dále se tam povalovala jakási knížka a hlavně malá kartička s věnováním: Od E. a vedle bylo namalované srdíčko. Hmm zajímavé. Marně přemýšlím, jak se jmenoval její poslední objev. Tuším, že se zmínila o nějakém Erikovi. Ale kdo ví, ona je v tomhle směru trošku nestálá. Dále tam stála dřevěná krabička plná šperků a spousta kosmetiky. Rox zřejmě touží po kariéře Miss Bradavice. Nad stolkem byla pověšená taková větší nástěnka plná fotek. Na nich jsem poznala Abby v šatech od naší švadlenky Týn, a na jedné fotce jsem, ke svému zděšení, našla i sebe. Ale hlavně tam bylo plno fotek z její letošní dovolené ve Francii a na Sicílii. Mimochodem si tam taky našla prázdninovou lásku. Dokonce si i pamatuju jméno. Gepard. Zvláštní jméno, asi proto si ho pamatuju. Kromě fotek tam viselo i několik jejích vlastnoručních kreseb a rozvrh hodin.

Z druhé strany postele stojí velká skříň. Když jsem do ní nahlédla, vůbec mě nepřekvapilo, že ji má Rox celou pro sebe. Skříň byla zevnitř rozdělená na dvě části. V jedné byla hromada oblečení a hlavně bot. Rox je botama úplně posedlá. Má jich snad sto párů. To je dost nepochopitelné pro někoho, kdo chodí skoro celý rok v jedněch teniskách. V druhé části je pak všechno ostatní, jako například věci do školy, foťák nebo různé doplňky.

Stůl byl podle všeho společný, a na Roxině polovině se válel jen nějaký skicák s tužkami, pár knih a samozřejmě pro ni důležité věci jako například lak na nehty, krém na ruce a jakési řetízky. Druhá polovina stolu patřila Aileen, která tam měla jen učebnice do školy a snad všechna čísla časopisu Bum a Bác seřazená podle data vydání. Na poličce vedle stolu měla Aileen uložené další školní pomůcky, jako třeba kotlík nebo ochranné brýle.

Jelikož toho tam už Rox víc neměla (díkybohu), otočila jsem se k části, kterou obývá Aileen. Musím se přiznat, že mám trošku slabost pro plyšáky, ale to co jsem viděla, mi naprosto vyrazilo dech. Připadala jsem si, jako v nějakém hračkářství. Hromada plyšáků, hlavně zvířátek, se tyčila na posteli a přetékala až na zem. Aileen ve svém vývoji pravděpodobně zamrzla někde ve věku pěti let, což vy, co jste s ní někdy mluvili, můžete jen potvrdit. To dokazují i chlupaté červené bačkůrky, které se válely vedle postele. I když vlastně… ty bačkůrky nejsou zase tak hrozné.

Na nočním stolku vedle postele stála na můj vkus až moc velká lampa. Docela jsem se divila, jak se tam vůbec mohla vejít. Při pohledu na šuplíky stolku mě popadl náhlý záchvat zvědavosti a tak jsem je opatrně pootevřela. Byla tam jen další spousta harampádí, jako třeba jakési medailonky nebo divukrásná řasenka. V jednom šuplíku bylo dokonce uskladněno ovoce a čokoláda. Ha další závislačka na čokoládě. No aspoň, že ji nemá v posteli jako někteří chytráci.

Najednou jsem se zarazila, protože jsem ucítila jakýsi podivný zápach. Začala jsem pátrat po jeho zdroji a podívala se na druhou stranu postele. Stál tam pletený koš vystlaný různými barevnými látkami a z půlky byl zastřešený. V koši leželo kotě, které se trošku podobalo tygrovi. Roztomilé. Zeď za košíkem byla olepená fotkami, na kterých je převážně právě ono kotě. Roztomilé. A pak jsem konečně vypátrala onen tajemný zdroj zápachu. Za košem byl důmyslně skrytý záchod pro kočky, na kterém právě trůnilo ono smradlavé cosi. Fuj.

To mi připomnělo, že už jsem toho v tomto pokoji viděla a cítila dost, a raději jsem zase hezky vycouvala. Nic se nemá přehánět.

Hodnocení: Tento pokoj je taková směsice hračkářství a kosmetického salónu. Nevím, co je horší. Uděluji holkám tři hvězdičky z pěti. Jednu za to, že je Rox moje zatím dobrá kamarádka. Druhou za Aileeninu kočku, která je fakt „roztomiloučká“. A třetí za celkový dojem. I když jsou to naprosto odlišné světy, tak do sebe tak nějak zapadají.

Tagy: kotě, ložnice, modelka, plyšáci

2x Komentováno