Bradavičník

Každý z nás byl jednou v prvním či druhém ročníku. Nejinak tomu bylo i se současnými velitelkami Havraspáru Elizabeth McCainovou a Luciou Lex Liu. Tento malý výlet do historie přikládáme proto, milí nováčci, abyste věřili, že i my jsme dokázaly pěkně zazlobit … aneb druhá část Tragikomedie!

Druhá část úžasné povídky XD
Autor: Lejdynka
Úprava: Claire D. B. Boward

Pokračování příběhu je sepsáno formou divadelního tetralogu, aby vynikl obsah.

U lavice dítě stálo

Pretty: A čekalo, až mu Ayana dovolí si sednout.
Elizabeth: Co to zase plácáš?
Pretty: Už jsi se někdy zkusila posadit bez jejího dovolení? Já to udělala poprvý a naposled někdy v prvním ročníku a následkem toho mě nechala stát celou hodinu.
Elizabeth: A jó, to bylo takový to jak tě potom další dva dny bolely záda, že jo?
Pretty (otráveně): Hmmmm….

z plna hrdla křičelo

Pretty: Tak to kdybych na ní zkusila, tak mi dá školní trest na dva měsíce dopředu.
Claire: Vždyť ti ho dala.
Pretty: Já na ni snad křičela?
Lucia: No, povídala jsi něco o zatracený přestárlý megeře, pokud se nepletu …
Pretty: Vždyť sem šeptala … nemohla mě slyšet!
Lucia: O tom nepochybuj, Prett.
Prett: Do háje … a já proč mě nemá zrovna moc ráda …
Claire: Draco ti to vynahradí, neboj …
Pretty: CLAIRE!

Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Claire: Už někdy Aya někomu nadávala do cikáňat?
Pretty: Já ji jednou slyšela, jak to huláká na jednoho studenta.
Claire: Tak to musela bejt v dost velkým srabu …
Elizabeth: Prett, ty kecáš.
Pretty: No jo. A co na tom? Aspoň je nějaká sranda.
*Elizabeth si povzdechne*

Poledne v tom okamžení

Lucia: Už vám někdy mžilo z oka?
Elizabeth (trpělivě): Luci, to znamená, že to poledne bude za chvilku, víš?
Lucia: Ale vždyť už je večer.
*Pretty zvedne oči ke stropu*
Claire: Jen se tak netvař, Prett. Ještě nedávno jsi nám tvrdila, že masochista je kuchař.

táta přijde z roboty

Pretty: A pár ti jich vrazí. Ono tě to přejde, parchante.
Claire: Co že seš najednou tak sadistická?
Pretty: Cituju svoji drahou maminku.
Claire: A jak to pak dopadlo?
Pretty: Schovala sem se do sklepa a seděla dva dny v sudu od vína, než ji přestalo bavit mě hledat.
Claire: To nezní moc zábavně.
Pretty: Já u toho brečela smíchy. Hlavně když sem viděla, jak pak spráskala bičem místo mě našeho domácího skřítka …

a mně hasne u vaření

Pretty: Pravda, to by její problém zrovna nebyl. Ona totiž odmítala vařit.
Elizabeth: A proč?
Pretty: Tvrdila, že jedinej člověk, pro koho by to mělo cenu a kdo by to ocenil, je Drůsa, ale ta nesnášela spáleninu a nechtěla jí to říct, takže doma zásadně nikdy nejedla.

pro tebe, ty zlobo, ty!

Elizabeth: Ta paní má fakt zajímavou slovní zásobu …
Claire: No, já nevím, jestli sou naše nadávky normálnější …
Pretty: No jasně, jen si to představ: (potichu deklamuje) Bodejž si jen trochu málo mlčel, ty vypelichanej vořechu s pochybným rodokmenem. Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mně hasne u vaření, ty křivouchá ochechule, obrostlá něčím, co připomíná spíš řasy, než chlupy …“
*Všechny čtyři se tiše rozesmějí*

Mlč! Hle, husar, a kočárek –

Lucia: Ta dáma má asi haculinace …
Claire: Luci, co jsme ti říkali? Každej den se naučit jedno dlouhý slovo.
Lucia (plačtivě): Ale to není fér! Naposled jste si na mě vymyslely ‚nejneobhospodařovávatelnějšího‘ a tvrdili ste, že na to mám tejden!
Claire: Páni, ty válíš! Už ses to naučila …
Elizabeth: Buďte aspoň chvilku zticha …
Claire: Co že tě to najednou tak zaujalo El?
Elizabeth: No, já jen, že Ayana se na mě dost pohoršeně dívá.

– hrej si! – Tu máš kohouta.“ –

Pretty: Co to tam mají proboha za blázinec?
Claire (naoko soucitně): Tys ještě nikdy neviděla kohouta, Prett?
Pretty: Ale to jo, ale ještě nikdy mi ho maminka nedala na hraní …
Elizabeth: Vždyť říkám, že ta paní je nějaká divná.
Claire: Eliz, bacha, Aya se na tebe dívá!
Elizabeth: Néé … já za to nemůžu!
Claire: Za co?
Elizabeth: Za nic, co jste provedly …

Než kohout, vůz i husárek

Claire (pochmurně): Já se začínám bát …
Pretty: Chceš, abych tě vzala za ruku?
Claire (ještě pochmurněji): To je dobrý …

bouch, bác! Letí do kouta.

Pretty: Maminko!
Claire: Cože?!
Pretty: To byl vtip.
Claire: Už sem se lekla …

A zas do hrozného křiku –

Pretty: Ono ho to přejde, až mu Aya dá školní trest.
Claire: Miláčku, to dítě není v Bradavicích a navíc je mudla.
Pretty: Vážně? A co ten odhozenej vůz? To by bez kouzel nezvládlo.
Elizabeth: Mám pocit, že se tam mluví o hračkách, dámy.
Claire/Pretty/Lucia: Vážně??
*Elizabeth si znovu povzdychne*

“ I bodejž tě sršeň sám –

Claire: Já to vzdávám. Co se týče nadávek, na tu ženskou nemáme.
Elizabeth (zamyšleně): Sám sršeň … myslíte, že v tý Český Republice existuje něco jako kult sršně?
Claire: Ale teď plácáš ty.
Elizabeth: Já jen, že se přece vždycky říkalo ‚Sám král‘, tak mě tak zajímalo, jestli to není třeba nějaká sekta … nebo úchylka …
Pretty: O úchylkách bych tady radši moc nemluvila.
Claire: Proč?
Prety: Protože mám pocit, že Aya má úchylku, která spočívá v nepřetržitým zírání na Eliz.
Elizabeth (dělá, že si chce odsednout): Já vás neznám. Já vás fakt vůbec neznám.

Že na tebe, nezbedníku

Pretty: Zavolám Ayu!
Claire: Nestraš, tak krutej nemůže bejt nikdo.
Pretty: Co my víme … když dokáže dítěti nadávat do cikánů … a dává mu na hraní vozy …
Elizabeth: Prett, ten vůz byla hračka!
Pretty: Stejně. Co kdyby ho omylem kouzlem zvětšil a přejel si s ním nohu?
Elizabeth (na Claire): Prosím tě, vysvětli jí, že to dítě je mudla. Ona asi nerozumí anglicky.
Claire (na Prett): Eí enfant mudla est …
Pretty: Parlez vous pa Francais?
Claire (směje se): Tohle už tady jednou bylo.
Pretty: Tak si dáme opakování, ne? Něpanimaju pa ruski …
Claire: To sem říkala já!
Pretty: Ego nescio, quae germanum loquere …
Claire (na Elizabeth): Minule latinsky ještě neuměla …

polednici zavolám!

Pretty: Ježíš, matku ne! Tolik toho to dítě snad neprovedlo?!
Elizabeth: Proč proboha říkáš svojí matce Polednice?
Pretty: Protože mě většinou chodí zmlátit kolem oběda … a taky se pořád všude plíží jako stín a mně je z toho pak špatně, protože nikdy nevím, kde se objeví … a ještě je hrozně ošklivá …
*Elizabeth jí povzbudivě stiskne rameno*

Pojď si proň, ty polednice

Elizabeth: Tady to vážně zní jako nadávka …
*Pretty se zlomyslně usmívá*
Claire: Pretty, nenapadlo tě to, co si myslím, že tě napadlo?
Pretty (nevinně): Mě něco napadlo?
Claire (sarkasticky): Já bych se tomu taky docela divila.
Pretty: Hej!

pojď, vem si ho, zlostníka!“ –

*Elizabeth se pokouší tlumit smích*
Pretty (s předstíranou starostí jí hladí po vlasech): To bude dobrý, drahoušku, pomoc už je na cestě …
Elizabeth: Nech toho, zlostnice, nebo na tebe pošlu polednici.

A hle, tu kdos u světnice

Claire/Pretty/Lucia: No konečně.
Elizabeth: Třeba je to ten táta.
Lucia (zpívá): Nedoufej, o jejejeje …
Claire (na Prett): Nezbláznila se náhodou?
Pretty: Ne, to je u ní normální. Za chvíli začne blábolit něco o páření želv, jako obvykle.

dvéře zlehka odmyká.

Claire: Tak to bude určitě ten fotr, polednice přece nemá klíče.
Pretty: Co ty víš, třeba se předtím stavila za tím chlapem, aby …
Elizabeth: Prett, nech si svoje perverzní představy pro sebe, buď tak hodná.
Pretty (škodolibě): Eliz, Aya se sem dívá …
Elizabeth (téměř se usmívá): Ty potvoro zlomyslná … kdyby na tebe takhle civěl Draco, tak bys nekecala a koukala zmizet.
Pretty: A proto sem si sednula dozadu, cha chá …

Malá, hnědá, tváře divé

*Všechny čtyři vypuknou v neovladatelný smích*
Pretty: Martinez! Já to věděla, že v tom má prsty někdo od nás.

pod plachetkou osoba

Lucia (pohrdavě): Kamufláž, to je jasný. Nechce, aby ji někdo poznal.
Pretty: A co když je to přece jenom Aya, a chce tomu dítěti dát školní trest?
Elizabeth (zaúpí): Roweno, smiluj se nade mnou, prosím! To dítě je MUDLA!
Pretty: A co tam teda dělá Martinez?
Claire (zamyšleně): Taky by to klidně mohl bejt sir Stanley …
*Všechny se znovu bláznivě rozesmějou*

o berličce, hnáty křivé

Claire: Tak teď je to naprosto jasný. Je to moje babička Magdalena.
Lucia: Ne, to je moje tetička Josie, ta měla tak křivý nohy, že se místo chůze kutálela.
Pretty: Ne ne, to je prostě Martinez. Všimli jste si někdy jejích prstů?
Elizabeth (nepřítomně): A já sem asi blázen …

hlas – vichřice podoba.

Claire: To sedne na Eliz, když na nás křičí, a přeskakuje jí hlas.
Pretty: To sedne na Clair, když se hádá se svojí mamkou.
Elizabeth: To sedne na Prett, když se směje.
Lucia: To sedne.

„Dej sem dítě!“ – “ Kriste pane!

Claire: Připadá vám, že by ta polednice byla podobná Ježíši?
Elizabeth: No, při troše fantazie … mimochodem, kdo byl Ježíš?
Claire: To myslíš vážně?
Elizabeth (nejistě): Jo, proč?
Claire: Říká ti něco zmrtvýchvstání?
Elizabeth: Jako že z něho byla zombie?
Claire: Zapomeň na to, já ti to vysvětlím někdy příště.

Odpusť hříchy hříšnici!“

Lucia: A co by se tím pádem odpustilo polednici? Poledne?
Claire: To je něco jako Kdo se diví, je mu divno. A jak je tomu, kdo si hoví?
Elizabeth: Hele, nechte toho, já mám takovej pocit, že se Ayana nedívá jenom na mě …
Pretty: To ty jsi tady neodolatelná, ne my.

Div že smrt ji neovane

Pretty: No to mě taky ne, vždycky když uvidím matku …
Elizabeth: Já tě taky ovanu … už toho nech, teď jseš tady, tak na to nemysly.

ejhle, tuť – Polednici!

Elizabeth: Jaký překvapení, vzhledem k tomu, jak se ta balada jmenuje. To by asi nikoho v životě nenapadlo, že se tam objeví nějaká Polednice.
Lucia: No, já …
Claire: My víme, že na tom s myšlením nejsi nijak valně, ale na nás se vždycky můžeš spolehnout.
Pretty: No to říká ten pravá …
Claire: Hej!

Ke stolu se plíží tiše

Pretty: Nechci nic říkat, ale ta polednice mi fakt čím dál tím víc připomíná mojí matku.
Elizabeth: Říkala jsi, že nechceš nic říkat, tak nic neříkej, nebo ti něco řeknu já.
Pretty: Takže když něco řeknu i přesto, že jsem řekla, že nic říkat nebudu, tak ty mi taky něco řekneš? Řekni, co mi řekneš?
*Elizabeth jen zoufale vrtí hlavou*

polednice jako stín

*Pretty se nadechne*
Elizabeth (výhružně): Prett!
*Pretty zase vydechne*

matka hrůzou sotva dýše

Lucia: Co to znamená, když někdo dýše?
Pretty: Asi že dýchá tiše.
Claire: No jo, Prettina logika.
Elizabeth (na Prett): Takže třeba takovej Aurell podle tebe dýše?
Pretty: Spíše než dýše tak chroptí tiše, když z hrozivé skrýše temnotné říše vyskočí vlkodlak – jaké to klišé – …
Claire (napůl pobaveně, napůl zoufale): Pretty, pusinko, koukej tý rádoby poezie nechat, než ti přilítne něco na hlavu. Stačí Draco.
Pretty: NEŘÍKEJ MI PUSINKO!
Claire (sama pro sebe): No vida, zabralo to …

dítě chopíc na svůj klín

Elizabeth: Dřív, než si zase vymyslíš nějakou teorii o slovu ‚chopíc‘, tak bych ti ráda oznámila, že Ayana se začala pro změnu dívat na tebe.
Pretty (polichoceně): Ó, to sem nevěděla, že dokonce i ona …
Elizabeth (rezignovaně): Zmlkni!

A vinouc je, zpět pohlíží –

Elizabeth: Nedáme si minutu ticha? Jako symbol úcty k neznámé matce, která …
Pretty/Claire/Lucia: Ne!
*Elizabeth si povzdychne*

běda, běda dítěti!

Lucia: Ach běda přeběda, je mi špatně z oběda …
Claire (nemilosrdně): Zaprvý to byla večeře a zadruhý ses neměla tak přecpat.
Pretty: Ach běda, je to věda, když přemýšlím, jak muž snědá …
Elizabeth: Prett, ty zásadně NEPŘEMÝŠLÍŠ. Aspoň posledních deset minut to moc vidět není.
Claire: A kdo kdy viděl ‚muž snědá‘?
Pretty: Neviděl, ale slyšel, drahoušku.

Polednice blíž se plíží

Pretty: A bude průšvih!
Claire: Co tě na tom tak vzrušuje?
Pretty: Tentokrát nedostaneme školní trest my, ale polednice.
Elizabeth (zaúpí): Ach bože, smiluj se, ona už taky začala … vy dvě, to dítě JE MUDLA!
Pretty: Ale ta polednice třeba ne … co když je to zamaskovanej mozkomor?
*Elizabeth si drží hlavu v dlaních*

blíž – a již je v zápětí.

Lucia: To by mě zajímalo, co je ‚zápětí‘.
Pretty (nedbale): To bude asi překlep, mělo tam bejt zápěstí.
Elizabeth: Teď si tu větu řekni a uvidíš, cos zase plácla za koninu.
Pretty: Tak když můžu o někom říct, že je v&nnsp;pr**li, tak proč by nemohl bejt v zápěstí?

Již vztahuje po něm ruku –

Pretty (na Eliz): No vidíš, ta ruka tam je.
Elizabeth: Podle tvý teorie by měla bejt v zápěstí ta matka, ale tam se mluví o tom, že v ZÁPĚTÍ je polednice.
Pretty: Třeba je ta matka schizofrenní a má halucinace …
Elizabeth (zoufale): Já bych řekla, že za chvíli asi budu v zápěstí já …

matka tisknouc ramena:

Elizabeth: To je přechodník, Pretty.
Pretty: Ale já vůbec nic neříkám.
Elizabeth: To byla jenom taková prevence.

“ Pro Kristovu drahou muku!“

Claire: Pořád ti Ježíš Kristus nic neříká, Eliz?
*Elizabeth mlčí a přemýšlí*
Pretty: Já bych ji dneska už moc neprovokovala, jinak začne kousat.
Lucia: Jak to tak pozoruju, tak za chvíli začne kousat spíš Ayana. Teď se dívá na tebe, Claire.
Claire: Tak to jsme v kopru …
Lucia (potměšile): Já ještě néé, já ještě néé …
Pretty (pochmurně): Ale brzo budeš …

Klesá smyslů zbavena.

Pretty: Tak to je u některých z nás setrvalý stav … teda chtěla sem říct u některých z VÁS.
Claire: Nech si to, nebo ti připomenu masochistu.
*Pretty se zatváří rozpačitě*

Tu slyš: Jedna – druhá – třetí

Pretty: Aurell už ze skaliska letí …
Claire: Takový štěstí mít nebudeme …
Pretty: A co kdybysme to nějak zařídily?
*Elizabeth už asi počtvrté toho večera vzdychne*
Claire (na Eliz): Ale, copak jsi tak smutná?
Elizabeth: Ayana se na mě už nedívá, víte …

poledne zvon udeří

Pretty: Poledne je totiž zkratka od polednice. Takže to znamená, že přišla polednice, zazvonila na zvonek a skončilo vyučování … polednice je krycí jméno pro Martinez, kdyby to někoho zajímalo …
Claire: To už je trošku moc i na mě …
*Elizabeth s nadějí v očích zvedne hlavu*
Claire: I když, možný je všechno …
Elizabeth: A já v skrytu duše doufala, že …
Lucia (zpívá): Nedoufej … o jejejeje
Elizabeth (rozhlíží se kolem sebe): Nejsem já náhodou v blázinci? Jen tak že se ptám …

klika cvakla, dvéře letí –

Elizabeth: A přichází další polednice … aby tý první pomohla se zápěstím …
Pretty (moudře): Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim. Konečně ti to došlo, Eliz.
Elizabeth (rozhodí ruce): No jo, co mám s váma dělat. Ten školní trest beztak dostanu taky …
Pretty/Claire: Jakej trest?
Elizabeth (trpělivě): Ona se na nás Ayana asi nedívá kvůli tomu, že bysme se jí líbily …
Claire: Co ty víš? Pretty je docela hezká, ani bych se jí nedivila …
Elizabeth: Clair, ona je asi o třicet let starší …
Claire: Nebuď předpojatá.

táta vchází do dveří.

Claire: No konečně je tam! Už mě to přestává bavit.
Pretty: A to mě zase ne …
*Najednou si zděšeně zacpe pusu*
*Elizabeth se škodolibě usmívá*

V mdlobách tu matka leží

Lucia: Tak se mi zdá, že z toho bude nějakej průšvih.
Elizabeth (pochmurně): Jo, to teda bude … a já v tom jsem zase nevinně …

k ňadrům dítě přimknuté:

Elizabeth: Podívejte, necháme už toho, mám pocit, že Aya vstává …
Claire: A do háje!

matku vzkřísil ještě stěží

Pretty (zděšeně): Nás asi taky vzkřísí ještě stěží, až s náma Ayana skončí …
Elizabeth (zoufale): Já už nechci čistit Dammienovi kotlíky!

avšak dítě – zalknuté.

Elizabeth se bohužel nemýlila. Ředitelka Havraspárské koleje skutečně vstala a rázovala si to přímo k nim s velmi výhružným výrazem v očích. Všechny se začaly tvářit, že tam vůbec nejsou, a i kdyby nakrásně byly, rozhodně by je nenapadlo dělat nic špatného. Ale ona jim na jejich nevinné kukuče neskočila.
„To snad nemyslíte vážně, vy čtyři,“ zasyčela.
„Pan Elesar se tady namáhá, aby vám zpříjemnil večer, a vy neumíte nic jiného, než nedávat pozor a vyrušovat? Celou dobu vás pozoruji …“
Pretty najednou dostala záchvat hihňání.
„Co je na tom vtipného, slečno Addamsová?! Však on vás ten humor přejde, až si vás vezme do parády pan Stanley! A vy, slečno McCainová, už byste mohla mít rozum a trochu těm rozjívencům domluvit!“
„Já … já … mě to moc mrzí, paní profesorko,“ vypravila ze sebe Elizabeth, která marně potlačovala smích. „Příště je pořádně pokárám a ona je dozajista přejde chuť vyvádět takové opičárny, jako tomu bylo dnes …“
„Nechte si ty vtipy, slečno McCainová,“ zpražila jí přísně vypadající žena.
„A berte na vědomí, že vám k dosavadnímu školnímu trestu přibude ještě jeden. Následující týden se každý večer v osm hodin dostavíte do kabinetu k panu profesorovi Dammienovi.“
„A sme v zápěstí,“ uklouzlo Claire.

Tagy: Havraspár, kultura

3x Komentováno