Bradavičník

Vánoce se nám pomalu ale jistě blíží ke konci, ale i přesto Vás neustále zahrnujeme články z vánočního dění. Od článků, které Vám přejí takové ty zbytečnosti jako jsou zdraví, štěstí a láska ve sloupečku Z redakce až po ty, které teprve přijdou. I naše chladné sklepení (v tomto případě moje maličkost) se rozhodlo, Vás zasvětit do tajů, které se u nás tyto Vánoce dějí. Upozorňuji, že pokud jste slabší povahy, už ted‘ byste měli přestat číst. A Vy hrdinové a odvážlivci, směle pokračujte dál.

Stále čtete? Přeji tedy pevné nervy. Vánoce, Vánoce, Vánoce a ještě jednou Vánoce. Kdo by je neznal a kdo by je nedokázal popsat. Bezpochyby každý. Kupy dárků, všude samé poničené i přeživší ozdoby, spousta sladkostí a tloustnoucích studentů, všude samé jehličí, které se nudilo a tak popadalo z kolejních, či ostatních vánočních stromků, které jsou rozmístěny snad po celém hradě. Nebo už mám vidiny? No, nechme toho takových článků zde již bylo dost a ještě bude. Vydejme se tedy do chladného sklepení, kde se některý naivní človíček snažil, přebít výpary linoucí se z učebny lektvarů, či ze samotného sklepení vánoční purpurou. Tleskám těm, kteří i po tolika letech na škole, zůstavají naivní. Velmi tiše jsme zasyčeli heslo a vcházíme do Zmijozelské společenské místnosti, která je k nepoznání. Představte si, milí čtenáři je tam stromek. A dokonce ozdobený! A to není vše, ani mými extrémně drsnými kouzly se nepodařilo zničit všechnu výzdobu v naší společenské místnosti. Někdo je tu zřejmě lepší než já. Všude kolem barevné balící papíry (barevné = zelenostříbrné) a dokonce i na zdech naší přepychové společenské místnosti, se objevili milostná psaníčka! Ano. Co jsou zač iniciály D.M.T.? Nebo K.M.? Ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. A tak si s tím nelámeme hlavu a vždy když se nějaké romantické psaníčko objeví, mají si studenti prvního stupně kde procvičovat čistící kouzla. Tomu říkám Vánoční idylka. I o prázdninách se naši studenti nevzdávají! Někteří pilně trénují Pulírexa na milostných psaníčkách, aby to po Vánocích mohli všem profesorům dát sež- .. spapat. Jiní závodí se studenty Havraspáru kdo sní více vánočního cukroví, či kdo vypije více přeslazeného kakaa. A je toho mnohem, mnohem víc, je toho dokonce tolik, že se i samotní profesoři, kteří se nudí ve Velké síni a bědují, jak jim chybí výuka a že nemají co opravovat, diví.

A to není všechno. Zmijozelské čekal ještě jeden veliký a společný vánoční dárek, v podobě rezignace všemi milovaného profesora a dnes již ex-ředitele Zmijozelské koleje Theodora Stanleyho Greye. Naštěstí, však vše hrdinsky zachránil další milovaný a to, sir Thomas Stanley, který se nápadně nechal svým synovcem jmenovat prozatimním kolejním ředitelem. Zmijozelští byli touto nadílkou velice překvapeni a v jednu dobu mi dokonce pomáhali ničit již zmíněnou vánoční výzdobu. Ovšem, Zmijozel byl letos opravdu velice hodný a tak nadílka pokračuje. Po velkém senilním dárečku, v podobě sira Thomase, se dokonce i samotný pan ředitel (Z)Lobber rozhodl, že nezůstane pozadu a naší koleji také něco věnuje. Ředitelovým triumfem a novým vánočním dárkem pro Zmijozel se stává profesorka Nyneiva D. alMearová, která do sklepení pomalu ani netrefila! Zmijozelští jsou s její prozatimní vládou prozatím spokojení, nicméně je nepřestává zarážet fakt, že nová (provizorka) kolejní ředitelka hledala poprvé Zmijozelskou společenskou místnost v Západní věži.

A Zmijozelskou vánoční idylku doplňují poslední dvě věci, které si nemohu odpustit a které musím zmínit. Prefektka, jejíž jméno-nesmí-být-prozrazeno a já se rozhodl, že opravdu Jennifer Ryanovou neprozradím, se rozhodla činit velké zlo Prefektovi Cakelovi DeLaMoonovi. Zmíněnému Prefektovi se ztrácejí jeho oblíbené plyšové hračky, se kterými každou noc usíná. Místo nich se na jeho posteli objevují plesnivé zákusky – Všem známé jako Havraspárské řezy, které se podávají snad na každé Zmijozelské hostině. Náš Prefekt se však jen tak nedá a rozhodl se, vymyslet strategický plán, jak své miláčky dostat zpět do své postýlky. No, uvidíme, jak jeho povlečení s „děsivými“ hafoni zabere.
A nyní – perlička na závěr! Doposud jsem si myslel, že nejdrsnějším, nejlepším, nejvtipnějším a nejchytřejším (ne)člověkem v naší společenské místnosti je i nadále obraz profesora Snapea. Nicméně, jsem byl nucen první místo přehodnotit a dosadit na první místo sebe samotného. Čím si obraz profesora Snapea pohoršil? Ano, první místo patří nyní mě a to jen díky tomu, že profesor Snape klesl v očích všech Zmijozelských hned v první chvíli, kdy se rozhodl zpívat koledy vždy, když se objeví ve svém rámu v naší společenské místnosti. A vězte, že pohoršené komandování od Primuse jako jsem já, je pro studenty mnohem lepší, než koledy od profesora Snapea. Pokud budete mít zájem, je k dispozici menší audiosvitková nahrávka některých z koled, jako například; Neseme Vám Denní Věštec nebo nejoblíbenější Rolničk- ehm, tedy Viteálky.

Článek by neměl nikoho urážet a už vůbec by neměl fušovat do řemesla výtiskům Bum & Bác, či jiným bulvárům s podobným rázem. Článek je psán s nepopsatelnou nadsázkou a měl by Vás pobavit ve Vánočních chvílích, abyste tak pozapomněli na ten všechen shon a stres. Tedy, alespoň doufám, že Vás pobavil.

Tagy: Kolejní, Prefekti, Primus, senil, sklepení, Vánoce, Zmijozel

5x Komentováno