Bradavičník

Právě minuly svátky Vánoční, které jsou jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků, což by mohlo vést k zamyšlení, jaký má vlastně křesťanství jako takové vztah k našemu společenství a jak se navzájem ovlivňovaly? Všichni dozajista z Dějin Čar a Kouzel víme, že magie vždy tvořila součást lidské společnosti a kultury a že jí prolíná od nejstarších civilizací a vždy byla její nedílnou součástí. Však také magie byla vždy i úzce spjata s náboženstvími všech civilizací, které vznikly. Potom ale vyvstává oprávněná otázka, proč se magický svět skrývá před tím mudlovským? Proč, když obě společenství mají tak bohatou společnou minulost, v níž nejenom že existovala vedle sebe, ale přímo splývala a tvořila jedno?

Odpovědí na tuto otázku je Křesťanství.

Vzniklo jako odnož židovství a začalo se šířit a nabývat na síle, jíž nedokázalo vzdorovat ani Římské Impérium (ne že by se nesnažilo). Události dospěly až do nešťastného roku 392, kdy obřady ostatních náboženství byly pod trestem zakázány. Od toho okamžiku dějiny směřovaly ke konfliktu mezi kouzelnickým a nekouzelnickým světem. Předzvěstí nadcházejících událostí může být zánik filozofických škol v Athénách.

Přitom paradoxně historie židovství je protkána magií a i sám Ježíš, od něhož křesťané odvozují svou víru, byl kouzelníkem konajícím zázračné kousky.

Po zániku Impéria se centrum moci a kultury z antického Říma přesunulo na druhou stranu Alp. Tam ale pronikali germáni, kteří jen částečně přijali křesťanství, a za nimi šli dále slované, kteří křesťany nebyli vůbec. To byli na počátku středověku sousedi těch, kteří zachovávali civilizaci a nesli víru v Krista. Křesťané samozřejmě chtěli tyto „pohany“ a „bezvěrce“ obrátit na víru, absolutně přesvědčeni o své pravdě.

Protože byla všechna náboženství velmi úzce spjata s magií, muselo křesťanství magii potlačit, chtělo-li podlomit vliv původních kultů. Vše nekřesťanské bylo označeno za démonické či přímo satanské a umění magie, k němuž se zde vzděláváme, bylo prohlášeno za paktování se s temnými silami.

Mnoho čarodějek a kouzelníku padlo tomuto přesvědčení za oběť na plamenných hranicích, než bylo vytvořeno kouzlo, jak se smrti na hranici ubránit. Určitě každý z nás je příbuzný alespoň s jedním člověkem, jenž tomuto běsnění podlehl, ať již šlo o skutečného čaroděje, či nevinného mudlu. Kouzelnický svět čelil dosud nepoznané situaci a to, co bylo po generace nedílnou součástí společnosti a kultury, bylo najednou vyháněno a pronásledováno. Mnozí se začali i skrývat se svými schopnostmi.

Ostatně Bradavický hrad nevznikl jen jako škola, kde se zakázanému umění učilo, ale také jako místo, kde mohli kouzelníci chránit svůj způsob života, znalosti magie, i vlastní životy. Hrad je opatřený ochrannými kouzly, z nichž mnohá slouží jako ochrana před mudly a k jejich odpuzování.

A jak je tomu dnes?

Svět se kolem kouzelníků stal křesťanským. Mnozí z nás mají mezi svými předky někoho, kdo se narodil mudlům, a stal se kouzelníkem. A protože byl svými mudlovskými rodiči vychováváni v křesťanství, přinesli si s sebou křesťanské hodnoty a tradice i sem, mezi nás. Proto je dnes pro nás přirozené slavit křesťanský svátek vánoce, ačkoliv naši kouzelničtí předci křesťany nebyli a dokonce se naopak kvůli křesťanství rozhodli kouzelnický svět schovat a před mudly utajit.

Žijeme ve křesťanském světě a mnozí z nás z něj pocházejí, nebo alespoň mají na něj v rodokmenu nějaké vazby. Ať chceme nebo ne, jejich zvyky a tradice se dostali i mezi nás, ačkoliv my máme a zachováváme i naše vlastní, kouzelnické, tradice a vědomosti, díky nimž víme, že pro přivolání si předmětu, létání na košťatech nebo přemístění se, nemusíme obcovat s ďáblem a upisovat mu svou duši.

Diel M. Tarkin, Zmijozel

Tagy: Bradavice, dějiny, historie, křesťanství

6x Komentováno