Každý rok se nějací najdou. V lepším případě zadají úkoly bez toho, aby se namáhali s jejich hodnocením, v horším případě zadají první hodinu a pak už o nich v životě neuslyšíte. Bohužel se zdá, že profesoři tak nějak cítí povinnost mezi sebou takovéto exempláře pěstovat. Protože kolik takových jeden rok vyhodíte, tolik nových se další rok najde. Jde snad o nějakou úkolovou alergii, která se bez zábran přenáší profesorským sborem?
I já mám své exempláře tohoto typu profesora. Jde o stav deprimující. Pro profesora sháním zadané informace, vypracuji úkol dle svého nejlepšího vědomí a svědomí … a tím proces končí. Po několika týdnech, kdy se pergamen s úkolem stále nevrací a kdy je na zdvořilou sovu stejně zdvořile odpovězeno, že vše má svůj čas, začínám pomalu propadat dojmu, že známky už v životě neuvidím. Naštěstí ale vždy zasáhne vyšší moc, která pověří nebohého aktivnějšího kolegu, aby známky rozdělil. Naštěstí.
Říkáte si, že profesoři jsou jen lidé a zkrátka jsou natolik časově vytíženi, že známkovat nestíhají? Podívejme se na věc z druhého pohledu. Když nestíhá student, ubývá mu s neodevzdanými úkoly pravděpodobnost, že dokončí ročník. Navíc se setkává se zamračenými pohledy profesorů, že se ulévá z výuky.
Pochopím argument, že profesor nestihne opravit úkol hned. Ale když za celé čtyři uplynulé měsíce stihne opravit jeden (nebo dokonce žádný!) úkol, je někde něco špatně. O to hůře se student cítí, když svou mrtvou duši potkává denně na chodbě nebo ve Velké síni.
Co má tedy student s mrtvou duší dělat? Nejlépe je se profesorovi ozvat se zdvořilým dotazem. Pokud to nezabere a opravovací lhůty se vám zdají neúnosně dlouhé, kontaktujte své prefekty a primuse, kteří vaši stížnost vyřídí výše. Nebo si sami vyhledejte vedoucí příslušného kabinetu, který by s vámi váš problém měl řešit.
Tento článek je tedy apelem na profesorský sbor. I student je jen člověk a zajímá jej váš názor na jeho práci, se kterou si dal záležet. Rád by věděl o svých chybách, o věcech, které by měl zlepšit. Tomuto poznání dojde jednoduše – ohodnoceným úkolem, cennou to věcí.
Tagy: mrtvé duše, úkoly, výuka
8 listopadu, 2009 at 23:59
ANOOOOOOOOO ANOOOOOO ANOOO,
velká úklona. K tomu to článku se přihlásí souhlasně mraky studentů. Protože, když mi si dokážeme zorganizovat práci tak páni profesoři by nám měli být příkladem nebo ne? Jako chápu, že mít třeba 200 studentů je makačka, ale vypisovat úkoly a neopravovat je, no řekněme, že je to poněkud demotivující. Zejména pokud se někdo jako já snaží uspokojit profesora maximálně.
Takže páni profesoři studenstvo na vás apeluje. BuĎte nám inspirací nejen vědomostmi, ale i zodpovědností
9 listopadu, 2009 at 18:26
tak když se nás snažíte maximálně uspokojit, já ty úkoly asi opravovat nepřestanu.. XD
11 listopadu, 2009 at 19:29
Zaprvé bych ráda řekla, že v dějinách bych ráda opravovala a komentovala, ale většinou nemám co.
Zadruhé, komentuji často a známkuji, řekla bych, docela flexibilně.
A proto pište úkoly a studujte Dějiny čar a kouzel! (reklama musí být ^^)
29 listopadu, 2009 at 15:40
v tomto problému vládne lidský faktor…jakmile nastane problem s úkolama a výkladama snažíme se to vyřešit..porozdéme si ty třídy, doopraví se úkoly – které n konci roku stejně někdo všechny opraví, co nejsou, takže o body nepříjdete..my jsme taky jenom lidi a hocz je hlavně o nějakém tom rpg, tak když nemáte úkoly..tak si jděte zahrát..:)