Bradavičník

Po hradě se pohybuje nemálo nových profesorů a já jsem měla to štěstí, že jsem zrovna jednoho potkala v den, kdy nastoupil do Bradavické školy.

Jedná se o profesorku se jménem Adrianet Renawalti. Když vstoupila do síně, každý si šuškal, kdo to asi je. A ejhle, namířila si to rovnou k profesorskému stolu. Ani chvilku jsem nezaváhala, popadla zápisník a šla s ní dělat rozhovor.

Již na první pohled působila jako velmi milá slečna profesorka. Stále měla na tváři úsměv nebo nějaký úšklebek. S chutí mě přijala a zodpověděla na všechny mé otázky.

Tak tedy … Odkud pocházíte a co Vás přivedlo do Bradavic?

Pocházím z jednoho malebného irského městečka, ale trávím v něm málo času. Pořád jsem někde na cestách. A do Bradavic mě přivedla touha se na nějakou dobu usadit..

Kolik Vám je let a co Vaše rodina?

Je mi 24 let a zatím bez dětí. A ano, pár příbuzných mám.

Na jaké škole jste studovala a co vlastně budete vyučovat?

Studovala jsem na jedné z evropských škol a budu vyučovat přemisťování.

Stala jste se prefektkou nebo primuskou? A co famfrpál?

Ano, stala jsem se prefektkou. Famfrpál jsem hrála na místě odražeče.

Mohla by jste mi ještě povědět nějaké oblíbené jídlo, pití, barvu, zvíře a ještě třebas hudební nástroj?

Samozřejmě … Vyloženě oblíbené jídlo nejspíše nemám, ale při svých cestách si vždy ráda pochutnám na místních specialitách. Mezi mé oblíbené pití patří jahodový čaj. A málem by jsem zapomněla, miluji čokoládu. Oblíbené barvy mám tři: smaragdovou, tmavě modrou a vínovou. Mám mladou sněžnou sovu Záři. A oblíbený hudební nástroj? Kytara. Naučil mě na ní hrát bratr. A poté dalších pár lidí, zcela nepodstatných. Koupila jsem si ji při své cestě Španělskem.

A dovolte mi ještě poslední otázku … Jak se vám líbí Bradavice?

Je vážně nádherná, ale ještě jsem neměla moc možností prozkoumat její zákoutí.

…

Ještě než jsem odešla, pozvala mě profesorka do jejího kabinetu, což mě nesmírně potěšilo. Přece jenom se mi nestává, aby mě každý den někdo zval do svého kabinetu, když mi nechce dát nějaký trest.

Vyběhla jsem si do třetího patra a začala hledat její kabinet. Přilákala mě do něj omamná vůně čajů a orientu. Zastavila jsem se přede dveřmi a zaklepala klepadlem v podobě lví hlavy. Poté se dveře samy otevřely a já dovnitř jenom nakoukla. Stále jsem ale stála přede dveřmi a koukala kolem sebe. Na zemi jsem viděla nádherný snad sametový koberec a tak jsem se raději zula. Hned na to jsem vešla dovnitř a ta líbezná vůně byla čím dál tím víc omamnější. Konečně jsem se trochu rozkoukala a spatřila vodopád, který stékal do jezírka s lekníny. Závěsy byly zataženy a stěny přeblikávaly do různých barev. No prostě jako v pohádce. Na zemi byla spousta polštářů a jeden menší stolek. Vzduchem poletovalo několik svící. Ve výklenku ve zdi jsem objevila orientální pult, na kterém byly různé pohárky a konvičky.

V koutě byla položena španělská kytara, která byla kouzlem očarována, aby hrála.

Po chvilce co jsem tam jen stála a nevěřícně koukala kolem sebe, se objevila profesorka, snad z nějakých tajných dveřích . Trochu jsem se jí lekla a nakonec jsme se dali do povídání. Usadili jsme se na polštářky na zemi a ona nám udělala výborný čaj. Dobré dvě hodinky jsme tam seděly a jen tak si povídaly..

Adrianet Renawalti je velice příjemná profesorka, která dokáže každého potěšit. Na první pohled trochu „střelená“, ale rozhodně hodná. I její kabinet vypadá nádherně. Jde vidět, že má procestovaný hezký kousek světa a na něj se dívá s otevřenýma očima plnýma barev.

Dokonce jsem položila i otázky jejím studentům přemisťování. Ptala jsem se jich, co říkají na profesorku Adrianet Renawalti. Dočkala jsem se odpovědí, které jsem čekala. Každý ji chválil i přes to jakou chvilku na hradě učí. Že na ně působí velice sympaticky a bude značnou posilou pro profesorský sbor.

Kdybych jí měla oznámkovat, určitě by má známka měla podobu výborný ne-li až vynikající.

Tagy: kabinet, profesor, rozhovory

5x Komentováno